Mí(ý)t se jako za kanálem...

Anglie je země, kde se nádherným způsobem snoubí tradice s pokrokem, díky čemuž mohou vznikat situace, které Čecha, žijícího si až dosud spokojeně ve své kotlině (jíž pesimisté a odrodilci říkají "kráter") mohou pobavit, překvapit i ...

Opařený? Zmrzlý? Průměr je važná

Jde o obyčejné vodovodní kohoutky. Nevím, kde a kdy byl takový kohoutek vynalezen, klidně to mohlo být i v Anglii. Kohoutek, funguje-li, je záležitost celkem nudná, něco jako zdravý chrup. Pokud slouží, nevíte o něm.  Anglický kohoutek, byť fungující, neostrovana přesto překvapí. Ten modrý je jaksi příliš vzdálen od toho červeného. Původní myšlenka, vzniklá v jiném století byla zřejmě tato: Mytíchtivý si zašpuntuje umyvadlo a napustí si z obou kohoutků přesně takové množství, aby dosáhl optimální teploty a množství pro ponoření těch částí těla, které smočit zamýšlel. (Nevěřím, že dříve bylo času víc, jak jinak by vznikla forma podávané potravy, kterou si nechával speciálně připravovat lord Sandwich, aby se nemusel zdržovat stolováním).

Zkrátka, špunt už dnes většinou nenajdete a umyvadlo v nákupním centru zrovna nevybízí k hygienickým orgiím. A na rozdíl od oddělených ložnic, oddělené kohoutky se podle mého názoru už zkrátka přežily. Je až překvapující, s jakou tvrdošíjností jsou dále a stále instalovány i v nových objektech. Zřejmě mají Angličané pocit, že směšovací baterii vynalezl nějaký germán nebo žabožrout. Ale nic, proti gustu..., prostě to tak mají rádi.

Proč se párat s těžbou mědi, pomůže její veličenstvo

Angličané milují mince. Jak jinak by mohl každý z nich strávit několik minut denně vydáváním a přijímáním 1 penny, přičemž prakticky vše zde stojí tolik, aby vám přesně takto "hodnotnou" minci vraceli. Ceny typu X,99 Liber je buď naučil Baťa, případně to bylo obráceně. A nebo na to přišli nezávisle, stejně jako leckterý poslanec nebo jiný papaláš napíše stejnou diplomovou práci, která již existuje. A nezkoušejte se tvářit, že tu penci nechcete. V pohledu prodavače uvidíte koktejl údivu, pohrdání, překvapení, zaskočenosti (čtete-li tento článek po 10p.m., tak i nafalšované nasranosti) a já nevím čeho všeho ještě. Minimálně mu zkazíte náladu a rozhodíte zaběhnutý rituál, které Anglie miluje stejně jako Ascot klobouky. A to není vše.

Dvojpenny je jednou z největších používaných mincí, která je na ostrovech v oběhu. Uvažuji o firmě na výkup dvojpenny a prodávání do sběrných surovin. Případně nabízím toto know-how našim národnostním menšinám, které to prý také za "kanál" táhne.

Ve velikostí mincí a jejich nominální hodnotou žádný vztah není, pokud ano, tak přesně opačný, než by se zdálo logické. (Během korektur jsem objevil, že "malé bílé" jsou hodnotnější než "velké tmavé", je to pravda pravdoucí, narážku v tom prosím nehledejte).

United colors of Luton, a pak že bílá nudí

Jestli jste někdy byli v Londýně a připadal vám barevný a kosmopolitní, pak jste asi nebyli v Lutonu. Londýn je proti němu ráj árijců. Když projíždíte městem po hlavní ulici "do kopce", můžete si připadat jako v Karáčí, Nairobi, Damašku či Dillí, záleží kam v tom okamžiku máte otočenou hlavu. Původní Angličané rušné centrum města postupně opouští a cizinci se v něm naopak naopak ocitají rádi. Domečky jsou v něm jako dlaň a komoru vám mají tu drzost vydávat za pokoj. Najdete zde typickou atmosféru, kterou znáte spíše z dovolené ve východních destinacích. Ve městě potkáte lidi všech možných barev i oděvů a svatostánky rozličných vír. Ulice Lutonu jsou bezpochyby špinavější než ulice tradičních nesmíšených měst, v problémovějších čtvrtích, které jsou stoprocentně rájem prodejců zabezpečovací techniky, občas narazíte na pozůstatky nočních akcí. Asi potkáte i nějakou tu hlídku policistů a sousedských hlídek.

Nejproblematičtější věci zažijete v páteční a sobotní večer, kdy se místní obyvatelé a především ti bílí vrhnou do hospod a pubů, kde nezřízeně pijí (jsem si vědom nedostatečnosti tohoto výrazu) a velmi často nepřestanou ve správný okamžik. Večer tak potkáte potácející se a zvracející trosky, ulicemi včetně pěší zóny se budou řítit troubící policejní auta a na hlavní třídě bude stát záchranný autobus a záchranka pro ty, kteří "páteční relax" nezvládnou. Asi by se našel někdo, kdo by navrhl je místo zachraňování mlátit palicí do hlavy, ale místní radnice se rozhodla problém řešit uvedeným způsobem. Co na to daňový poplatník, nevím, možná peníze věnovala nějaká nadace. Mezi opilci najdete lidi všeho věku, nejen mladé. V nočním autobusu se pak budete modlit, aby obsah svých útrob udrželi na místě a jejich říhání nepřerostlo dál, než by vám připadalo v tu chvíli únosné. V ulicích města hlídkuje mnoho vesměs smíšených dvojic policistů s tradičními přilbami, ke kompletnosti těchto bojových manévrů chybí už jen armáda a tanky. U vstupu do největší restaurace stojí 3 bodyguardi v reflexních vestách a šacují příchozí a jejich zavazadla. Já bych s tenisovou raketou v batůžku neprošel. Inu, mohu si myslet, že zdejší forma demokracie je už někde, kde být neměla, zlaté Čechy. Kdyby mi jako abstinujícímu Arabovi běloch několikrát nablil do taxi (nejvíc šoférů jsou muslimové z východu), asi bych se poohlédl po radikálnějších formách řešení, než je domluva a apelování na dobré vychování.

A na závěr. Jen polských prodejen potravin je tu minimálně 8, spíš víc. Potkáte je často, na Čecha jsem tu zatím za 14 dnů nenatrefil, na pár Slováků ano.

A nezbývá než dodat tónem mého vzoru - Z Lutonu se s Vámi loučí Karel Kincl..

Tak to už asi bohužel ne, nicméně se stejnou úctou: Lubor Jošt, IDNES, Luton.