Kamerová hysterie lanovkářů

Jako zprávy ze Severní Koreje, nebo minimálně z dob reálného socialismu mi připadají výkřiky,

v nichž "podvádění" provozovatelé českých skiareálů pláčí nad přeprodáváním denních permanentek na vleky. Budou skenovat obličeje "kupujících", zda odpovídají obličejům "lyžujících".

A už vůbec nechápu, proč bych jako zákazník neměl mít možnost na někoho převést zaplacené právo využívat této služby v jasně vymezeném časovém úseku, když provozovateli nevznikne evidentně žádná škoda, pominu-li nelogicky dražší jízdné na dopoledne či odpoledne zakoupené zvlášť. Denní permanentka evidentně není prodávána "na jméno".

Proč bych si nemohl koupit bochník chleba a polovinu ho prodat za poloviční cenu komukoliv. Dokonce si myslím, že do ceny, za kolik ji budu prodávat "dál" pekárně nic není.

Takže nejezdím-li jako rodič na dětskou permanentku, nebo nepředám-li ji kamarádovi za turniketem, aby jel nahoru minutu po mě (což je technicky zablokováno), nechápu přístup lanovkářů.

Škoda že své úsilí a prostředky nevěnují radši do zpříjemňování svých služeb pro rodiny, které už tak ze svého rozpočtu na už tak drahý koníček těžko ušetří. A mít areál prázdný je těžko cílem provozovatele, když většina nákladů na provoz je fixní. Navíc, kdo někdy s malými dětmi lyžoval ví, že se víc "čůrá, kaká a svačí", než lyžuje, takže situace, kdy by se manžel s manželkou nesmějí jezdit "na střídačku" na jednu permanentku je jasnou zprávou pro ně: "Vy k nám nejezděte".

Ve většině oborů se díky snížené poptávce a nárůstu forem zábavy snaží poskytovatelé služeb své zákazníky hýčkat. Bůh ví proč tomu tak není u sjezdového lyžování. Jsem zvědav, kdo první vynalezne, že rodina s dětmi není jeho nepřítel a "přátelskost k rodině" se stane stejně významným lákadlem pro turisty, jako v zahraničí.