Co Čech, to zákazník!

Generace odkojená sídlištní samoobsluhou vyzdobenou soc-realistickou skulpturou "holubice míru" se může v dnešní divoké době cítit kapku zaskočena. Něco znám z vlastí zkušenosti, něco z vyprávění.

Veselá byla například akce "Pravděpodobně budou mandarinky", možno provést substituci za pomeranče, banány, maso atd.. Podstata spočívala v zabrání všech volných vozíků a košíků, které byly k dispozici a kroužení po prodejní ploše. V napjaté atmosféře se čekalo, kdy a v jakém množství s "tím" vylezou. A ovšem jestli vůbec, tedy zda počet prodavaček a jejich příbuzných se limitně nepřiblížil k množství nedostatkového zboží. To vše za hlasitho remcání koupěchtivých "potenciálních zákazníků", na které už vozík bohužel nevyšel a byli by ochotni se ten den spokojit i s běžným standardem. No nic, nechci tu plakat nad starými dobrými časy, kdy nakupování bylo zároveň (zdarma) i vytrvalostním sportem s možností konverzovat se známým a občas se i radovat z pěkného úlovku (dnes by se tento typ trávení volného času mohl nazývat např. "Adventure shopping". Nyní je to jiné a představa, že budu nucen díky rozmaru manželky být filtrován skrz 10.000m2 plochy standardního hypermarketu mne děsí. Navíc ta hrůza, že se "budu muset rozhodovat"! Tohoto hrdinství jsem schopen se dopouštět max. 1x týdně a děkuji bohu za malé diskonty s maximálně 5 druhy salámu a to dokonce i z větší části poživatelnými. Více tedy kresbou ...