Přejeme Evropské politické unii brzký rozpad a zánik

Kolik škod na společnosti ještě stihne EU před svým finálním rozkladem napáchat? Kolik a jakých politicky zaviněných krizí ještě obyvatelé evropského kontinentu musí strpět? 

Bruselští břídilové nám už předvedli jak umí řešit Řeckou krizi (cca 10 let). Ukázali nám jak úspěšné vedou tažení proti terorismu, drogám a pašování zbraní (cca 13 let). Jak se jim podařilo centrálně naplánovat a vybudovat světovou ekonomiku číslo jedna, potírat korupci a bojovat s nezaměstnaností (nespočet let). Také nám dlouhodobě ukazují jak umí harmonizovat vztahy mezi národy, respektovat výsledky národních referend, dodržovat svá vlastní ustanovení i dohody. No a do budoucna, kromě pokračující expanze regulací, byrokracie a kvantitativního uvolňování, která nás ještě zabolí, bude sílící migrační krize dalším ohromujícím a nezapomenutelným selháním, které evropský prostor zjizví a zakrvácí možná na desítky, v nejčernějších představách i na stovky, let dopředu.

Z dosavadních výsledků EU při řešení (tedy vytváření a prohlubování) krizových situací je zřejmé, že toto všechno jen tak rychle neskončí. Že je to organizace neskutečně toporná, silně odtržená od reality a že škody budou mnohem větší. Mezi-etnické napětí i násilí se stupňuje. Politici a byrokraté všech pater už zcela otevřeně přiznávají, že státní i nad-státní aparát situaci s migrací i související zločinností nemá plně pod kontrolou a že mnozí lidé nejsou a nebudou před novými zločinci reálně chráněni (reálně chráněni nebyli ani před těmi starými). Dokonce sami přiznávají, že státní „moc“ některé oblasti opustila (tzv. no-go zóny) a místní obyvatele, místní daňové poplatníky, tak už i oficiálně ponechala napospas jejich osudu. Hranice i interní kontroly jsou děravé a stovky a tisíce neznámých a neprověřených lidí přicházejí i nadále. Tuto situaci Brusel navíc zneužil k prosazování větší regulace zbraní abychom to všichni, kromě nových i původních zločinců, měli při jejich legálním obstarávání a vlastní sebeobraně ještě komplikovanější. V současné chvíli máme asi jen dvě jistoty: první, že Brusel a jeho banda servilních, centrálních i regionálních posluhovačů opět velkolepě selžou a druhou, že my budeme ti kdo za to opět různými způsoby zaplatí. Dlouhodobé, efektivní a eticky obhajitelné řešení nicméně existuje, ale my si bohužel ještě protrpíme to bruselské, politické (více případně v souvisejícím článku pod tímto textem).

Je každopádně fascinující v jakém rozsahu může zcela nepatrná část evropské populace dlouhodobě škodit a ještě u toho neustále vypouštět notoricky bezobsažné politické plky, s vážnou tváří blábolit o kdo ví jakých evropských hodnotách, o společných řešeních, společném odhodlání, evropanech a podobně. Je ale dlouhodobý fakt, že Evropská unie je především unií centrálních bankéřů a části politiků a byrokratů evropského kontinentu, a pokud už něco mezinárodní obyvatelstvo začalo spojovat do jednotnějšího celku, tak je to odpor vůči nim. Když je řeč o nekonečném politickém blábolení, tak nelze nezmínit i zneužívání a překrucování liberálních myšlenek svobody za účelem obhajoby bruselské centrální byrokracie. Stačí mluvit o svobodném pohybu osob, zboží a služeb a při tom jednoduše zapomenout na nutnost dobrovolnosti a vzájemný respekt k vlastnictví. Ale konkrétní člověk zboží a služby nabízí a jiný je dobrovolně přijímá nebo nepřijímá! A to samé musí platit i při přesunu osob.

Co se „harmonizace“ vztahů mezi národy týká, tak je řeč o dalším ohromujícím, politickém selhání. Před nepříliš dlouhou dobou bylo například Řecko synonymem pro dovolenou. Dnes jsou Řekové za lenivce, bankrotáře a parazity. Třeba na Slovensku jim mnoho lidí už nemůže přijít ani na jméno (vynucování financí do eurovalů apod. "záchranných" nesmyslů). Němci a Francouzi jsou zase za nenáviděné vladaře, diktátory, původce celé eurotragédie. Británie je bruselskou nomenklaturou neustále označována jako „ne-evropská". Poláci byli napřed zrádci Visegrádské čtyřky, teď zase Evropské unie. Maďaři jsou vykreslováni jako sadističtí nacionalisté no a my jsme „solitéři, problémová a ne-solidární země". Toto rozdmýchávání mezinárodních křivd a vášní je dalším škodlivým produktem bruselské břídilny. Je otázka jestli na tyto uměle vytvořená a vyživená pnutí mezi národy dokážeme v budoucnu zcela zapomenout.

Nicméně, jako každý experiment se státním centrálním plánováním, naštěstí i tento je odsouzen k rozpadu. Křehkost celého experimentu je ještě umocněna tím, že se nemůže opřít o žádné pevné národní cítění, evropský lid žije jen na papíře. A stejně tak si nemůže sjednat poslušnost a respekt zbraněmi, na to je naštěstí příliš slabý, nerespektovaný, nenáviděný. S EU ale časem přijde minimálně i jedno pozitivní poučení... zbytečných a škodlivých politiků, byrokratů se zbavit můžeme. Opět si potvrdíme, že megalomanské, antiliberální, politické experimenty mají své jisté konce.

Závěrem si dovolím už jen jednu dílčí poznámku k migraci. Buňky mají buněčné membrány, mimo jiné, pro filtraci žádoucího a nežádoucího z vnějšího prostředí. Naše domy mají zámky, alarmy, ploty jako bariéry proti nepovolenému vstupu. Data jsou z důvodů bezpečnosti kontrolována a filtrována firewally atd. Obecně řečeno, filtrační mechanismy a bariéry působí v mnoha sférách. Pomáhají zachovávat to co je uvnitř před cizím a neznámým, potenciálně nebezpečným tam venku. I na společenské úrovni takové filtry a bariéry existovat musí. A všechny tyto společenské filtry a bariéry musí být postaveny na soukromém vlastnictví a úctě k individuálním rozhodnutím. Jak by totiž mohla být společnost dlouhodobě zachována když bude odzbrojená, těžce zdaněná a zároveň nechráněna; s volným, nekontrolovaným vstupem i pro další vrahy, zloděje a sexuální násilníky? Jaké zdraví si udrží společnost ve funkci permanentní testovací laboratoře politiků, kteří si na její úkor žijí svůj osobní megalomanský sen? Neoptimistické předpovědi se bohužel velmi nabízí, a proto přejeme Evropské politické unii její brzký rozpad a zánik.