Zuřící lidské nuly

"Co dokáže rozohnit nenávistné ´levicové liberály´ do ruda? Tyto lidské nuly nejvíce rozzuří, když normální lidé dělají normální věci. Přejí si k narozeninám, mají radost nebo se prostě jen setkávají.“

Tyto tři věty jsme si mohli přečíst na Twitteru mluvčího českého prezidenta. Je to zvláštní sdělení. Aniž by bylo vysvětleno, koho tím Jiří Ovčáček konkrétně myslí, dozvěděli jsme se, že mezi námi žijí zuřící lidské nuly, kterým vadí, že „normální lidé dělají normální věci“.

A co konkrétního jim je trnem v oku?  Že se prezident Zeman zúčastnil narozeninové párty Jaromíra Soukupa? To jistě ne. Problém je v něčem jiném. V oněch šokujících průvodních okolnostech, které Soukupovy padesátiny provázejí. A nejen jeho padesátiny.

Nalijme si čistého vína. Normální není to, co nám pan Soukup předvádí v televizi Barrandov. Stačí podívat se do programu. Anebo si pan mluvčí a zřejmě i pan prezident myslí, že je normální, aby jeden moderátor, nadto šéf televize, měl tolik programů?

Je normální, aby zpravodajská relace (Moje zprávy) měla takový formát, jaký pan Soukup vymyslel a jak ho v poslední době prezentuje?

Opravu s ohledem na to, jak si pan Soukup v TV Barrandov počíná, máme věřit tomu, že ten člověk „netrpí přehnaným sebevědomím“ (jak jsme si mohli přečíst na hradním webu)? Není to čirou náhodou obráceně? Nedokazuje zmíněné prezidentovo hodnocení pana Soukupa, že on sám má poněkud zvláštní úsudek?

V jedné věci má Miloš Zeman bezpochyby pravdu, když říká, že „Soukup je jenom jeden“. Ještě že tak, chtělo by se říci. Představa, že by … ale neděsme se. Stačí, že TV Barrandov má víc kanálů a na nich se to oním nesebevědomým Soukupem jen hemží. Člověk se nestačí divit, čím vším je možné krmit diváckou veřejnost. Světový unikát, obávám se. Téměř se chce zvolat: „Pane Železný, vraťte se! Vše odpuštěno.“

Miloš Zeman opět potvrdil, že pohrdá novináři. Je to na hradním webu černé na bílém. Ne některými. Všemi. Nerozlišuje. Pohrdá tedy i těmi špičkovými. Nad nimi v jeho očích vysoko ční Jaromír Soukup. Tak hluboko lze klesnout. Šokující, varující, neuvěřitelné.

Proč mě při pohledu na Pražský hrad stále častěji napadá slovo beznaděj? (Vím, ještě čtyři roky. A právě tak vím,  že je to cena za "Týden s prezidentem". Tím hůř.)