Znovu po dvou letech

„Dva roky jsem nebyla na houbách,“ hlásila žena synovi za volantem minibusu, když nás vyvážel ke Goethově vyhlídce v karlovarské části Krušných hor. Důvod byl prozaický. Těžká fraktura dolní končetiny.

TEXTOVÁ ČÁST

V oblasti kotníku, na třikrát. Následovaly dvě operace, několikaměsíční rehabilitace a postupný návrat do normálního života. Poprvé jsem v pětašedesáti řídil nový přepravní prostředek – invalidní vozík.

Její konstatování o dvou letech musím ještě doplnit svým problémem. O rok dříve jsem se potýkal se závažným onemocněním já (nádor) - letní operace v plzeňské fakultní nemocnici stála na počátku naší mykologické absence.

Houbaření přitom patřilo předtím k naší každodennosti. V sezoně samozřejmě. Pak se v jedné mé a v jedné její sekundě vše změnilo. Až nyní, konečně! Žena miluje mě (jak doufám), vnoučata, dobrou kávu – a les. V něm se cítí stejně skvěle jako já v korálovém moři. Připraven byl košík i nožíky (o tom mém bude ještě řeč), já jsem vložil do brašničky fotoaparát, na úpatí lesa – říkejme tomu místu Výchozí bod - jsme zamávali mercedesu a vydali se za svým cílem.

Plán byl jasný. Naplnit košík, odpočinout si u rozhledny, vrátit se do Výchozího bodu a pokračovat autobusem MHD do města. Odjezdy jsem měl z internetu vypsané, mise byla po logistické stránce zajištěna dokonale. Přesněji: byla by, kdybych nezapomněl na jednu klíčovou okolnost - na lidský faktor. O tom ale níže.

Už cestou k rozhledně bylo zřejmé, že budeme úspěšní. A to jsem se vypravil pouze na kraj dosti zdevastovaného lesa. Těžbou. První byla sice muchomůrka červená, ale s pokračujícím časem přibývaly zejména ty, které  známe jako poddubáky – a další druhy hřibů.

Nebylo to hledání, ale opravdové sbírání. Mám zkušenost. Když chodím po lese, sedne na mě básnická Múza a vznikne veršík, který si pak pro sebe v tichu stromů prozpěvuji. Také nyní.

U pařezů roste poddubák,

chutnější než od okurek lák.

Roste tam i kozák dubový.

Ten je chráněn, avšak kdo to ví?

Zatímco žena zvládla cestu tam bez újmy, nebyl bych to já, abych si akci nezkomplikoval. Jsem vybaven  švýcarským multifunkčním kapesním nožíkem, asi jako každý chlap, a pokaždé, když úlovek očistím, nůž pro jistotu zavřu. Tisíckrát to uděláte palcem přes hřbet čepele, až se jednou v nepozornosti pokusíte zavřít nůž přes ostří. A to je u švýcarského nožíku opravdu ostré. Ještě že měla žena v batůžku nouzový balíček první pomoci.

To „nejlepší“ nás ale čekalo po návratu do Výchozího bodu. Měl jsem v poznámkách napsáno, že autobus odtud odjíždí ve 12:47, na zastávce jsme byli v půl jedné. Zhruba čtvrt hodiny na lavičce, to se dá. Vše vypadalo slibně, dokud jsem se pro jistotu nepodíval na jízdní řád. Ouha, jiný údaj! Odjezd nikoli ve 12:47, ale ve 12:17. Jak je to možné? Jednoduchá odpověď: Špatně jsem si opsal údaje. Mea culpa.

Autobus nám pochopitelně ujel, na další bychom museli čekat 80 minut. Nikde nic, žádná hospoda, kde bychom získali přechodný  azyl.

Nezbývalo než vydat se z Výchozího bodu pěšky „do civilizace“, kde jezdí autobusy i o víkendu častěji. Je to ale bezmála dva a půl kilometru.

„Troufneš si na to?“ ptám se ženy.

„Troufnu, když vezmeš košík s houbami.“ Něco tak samozřejmého ani říkat nemusela. Vyrazili jsme.

K čemu to bylo dobré? Alespoň jsme zjistili, že cesta pěšky z Goethovy rozhledny dolů do města ke karlovarskému hotelu Imperial, přibližně tři a půl kilometru, trvá seniorům s košíkem hub 75 minut.

Naše první houbařská výprava po dvou letech byla úspěšná, ale protože nežijeme v zemském ráji, ani na pohled, ani jinak, poněkud komplikovaná. Proč? Protože autor tohoto článku je člověk chybující. (A bude hůř.)

•

OBRAZOVÁ ČÁST

... obr. 1/Děkujeme. (Foto zde i níže: Autor článku).

.. obr. 2/Začali jsme sice muchomůrkou červenou, ale pak už to bylo lepší. Foto zde i níže: Autor článku.

... obr. 3/Klouzek sličný. A hned u cesty. To vypadalo nadějně.

... obr. 4/Můj ostrý nožík.

... obr. 5/ Nebyli jsme tam sami. Někteří přijeli až z Texasu.

... obr. 6/Jedním slovem nádhera.

... obr. 7/Nerozlučná dvojice.

... obr. 8/Do šedi podzimního nebe vypíná se Goethova rozhledna. V širém světě je jen jedna (neboť ta v Německu lehla popelem).

... obr. 9/Unikátní meteostanice. Stačí zavěšený provaz - a víte vše. Jak prosté!

... obr. 10/Cestou zpět výhled do kraje. V pozadí rozhledna Diana, v popředí hotel Imperial.

... obr. 11/Domácí potěšení.