Zlaté echo starověku

Sledoval jsem káhirský slavnostní průvod vozů s mumiemi starověkých panovníků Egypta se zatajeným dechem. Napadla mě přitom spousta souvislostí – a také, zda má akce nějakou spojitost s Velikonocemi.

Proč byla jako den akce zvolena právě Bílá sobota? Samozřejmě: špatná úvaha. To bychom vycházeli příliš úzce z jednoho pohledu. Našeho, naší civilizace, která se řídí gregoriánským kalendářem.

V Egyptě je to jinak. Muslimové Velikonoce neslaví, zato tamní věřící koptské ortodoxní církve (největší křesťanská denominace v Zemi na Nilu) ano, ovšem podle svého liturgického kalendáře. A ten říká, že v roce 2021 připadá

• koptský Velký pátek na 30. dubna,
• koptská Svatá sobota na 1. května a
• koptská Velikonoční neděle na 2. května.

Souvislost „Golden Parade“ - převoz 22 královských mumií z Egyptského muzea do Národního muzea egyptské civilizace 3. dubna 2021 - s Velikonocemi slavenými dle gregoriánského datování tedy není žádná.

Jedna „velikonoční“ zajímavost tu ale je. Když jsem sledoval defilé „zlatých vozů“ s nápisy starověkých panovníků, uvědomil jsem si, že toho dne končí letošní židovský svátek Pesach. Slaví se jako vzpomínka na vyjítí lidu Izraele z egyptského otroctví, po němž následovalo putování do Zaslíbené země. Noc, kdy se lid vydal na pouť pouští, je Velkou nocí – odtud označení izraelské Velikonoce. Nikoli pouze židovské, protože tento termín označuje toliko část starověkého izraelského národa. (Tyto svátky se ale samozřejmě jmenují také Pesach, aby nedošlo k nedorozumění.)

Jen na okraj: s označením „Izrael“ souvisí i jistá nejednoznačnost. Může znamenat celou pospolitost, tak jak odešla pod vedením Mojžíše z Egypta, a také jednotnou izraelskou monarchii, ovšem může se vztahovat pouze k severnímu Izraelskému království, které vzniklo po smrti krále Šalomouna rozdělením jednotného státu na jižní Judské a severní Izraelské království. Dnes termínem Izrael rozumíme novodobý židovský stát – a máme přitom historicky viděno na mysli, že obyvatelé Izraelského království odvedení do asyrského zajetí se z něj nikdy nevrátili, obyvatelé Judského království (Judejci = Židé) se ze zajetí babylonského naopak vrátili, byť ne všichni. (Čistě teoreticky: kdyby se oni ztracení „Severoizraelci“ objevili, už by nebyl dnešní Izrael státem pouze židovským, nýbrž „židovsko-izraelským“, lépe snad „judejsko-izraelským“, tedy vlastně izraelským.

Při svých úvahách během sledování majestátního káhirského průvodu „od muzea k muzeu“ jsem se nemohl vyhnout myšlence, která se ovšem podobá vstupu na mimořádně křehký led. Patří některá z těchto mumií faraonovi, za jehož vlády nastala ona pro Izrael přelomová Velká noc? Byl některý z nich tím panovníkem, který nejprve bránil lidu Izraele odejít, aby nakonec svolil, ba dokonce žádal Mojžíše a Árona, ať se svým národem zemi urychleně opustí?

Znalci tohoto příběhu namítnou: Jak by se zachovala jeho mumie, když podle knihy Exodus faraon s jeho vojsko při pronásledování Izraelců zahynuli v moři? To je pravda, ale stejná kniha Exodus také uvádí (kapitola 14, verš 30):

• Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta.  Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany.

Mohl mezi nimi být i faraon, jehož ostatky pak byly mumifikovány?

Pokud ano, který z nich to byl? Zde se dostáváme k velkému tajemství: přesnou odpověď neznáme. Máme sice k dispozici několik časových údajů, například:

• První (Šalomounův) chrám byl zničen v roce 586 př. Kr.
• Šalomoun nechal Chrám vybudovat počínaje 4. rokem své vlády a dílo trvalo sedm let.
• Stavba byla zahájena dle První knihy Královské 480 let po vyjítí Izraele z Egypta.

Protože údaje o době vlády Šalomouna se pramen od pramene liší, dostáváme i různé letopočty exodu Izraelců. Při přípravě tohoto článku jsem prošel řadu zdrojů a musím zopakovat to, co většina čtenářů bezpochyby ví. Zatímco v případě data zničení Prvního chrámu existuje shoda, pokud jde o určení doby odchodu Izraelců z Egypta, liší se badatelé z různých důvodů řádově i ve staletích. Zdá se, že tajemství zůstane tajemstvím.

Ale i pouhý předpoklad, že některá z mumií „zlatého procesí“ mohla patřit panovníkovi, jehož role při návratu Izraelců z otroctví ke svobodě je popsána v knize Exodus, dodal káhirské slavnosti punc tajemné výjimečnosti.

„Jízda králů“ v egyptské metropoli jedinečným způsobem spojila minulost se současností. Fenomén Izraele v ní hraje mimořádnou roli. Koneckonců skuteční potomci starých Egypťanů, křesťanští koptové, odvozují svoji víru od evangelisty Marka – jednoho z apoštolů pocházejících ze Země izraelské.

Cesty Izraele a Egypta se v dávné historii nejednou protnuly – v osobách Abrahama, Josefa a Mojžíše, stejně jako Ježíše a Josefa s Marií. V těchto příbězích nehrála země na západ od Sinaje pouze negativní roli. I na to jsem myslel, když jsem sledoval poslední cestu faraonů a královen káhirskými ulicemi.