Zelená pro prezidenta

Navenek to tak skutečně působí. Sotva odešel John Bolton z funkce Trumpova bezpečnostního poradce, začíná se politika Bílého domu minimálně v jednom ohledu měnit. Neblahým směrem.

Erdogan dostat zelenou pro svůj plán tzv. bezpečnostní zóny na severu Sýrie. Trump sice prohlásil, že když Turci udělají v Sýrii něco, co bude „off limits“ (volně: za hranou), zničí jejich ekonomiku, ale to nic nemění na tom, že odchodem Američanů z oblasti pod kontrolou Kurdů přispěl ke spuštění laviny, o které nevíme, co všechno způsobí.

„Sultán z Ankary“ místo toho, aby byl držen na uzdě, dosáhl svého. Může drtit Kurdy. Tedy spojence Západu (čili i naše spojence) v boji proti Islámskému státu. Je to podraz? Je – a nikoli první.

Aby nedošlo k nedorozumění: PKK je teroristická organizace. Ale mezi Kurdy a PKK nelze položit rovnítko. Zemanovským bonmotem řečeno, všichni členové PKK jsou Kurdové, ale ne všichni Kurdové jsou členy PKK. Erdogan tam ovšem to rovnítko má. Pro něj co kurdská organizace a její milice, to teroristé.

Že Kurdové na severu Sýrie bojovali, a byl to boj úspěšný, proti Islámskému státu? To v případě Erdogana s jeho specifickým vztahem k islámskému terorismu nehraje žádnou roli. Izrael také bojuje proti islámskému terorismu – v případě této války jde o hnutí Hamas. A na čí straně turecký prezident stojí? Samozřejmě: na straně Hamasu.

Stejně tak egyptský prezident Sisi. Vede válku s islámským terorismem – jeho nepřítelem je Muslimské bratrstvo (kromě jiných, jmenovitě sinajské odnože IS). A Erdogan? Stojí proti Sisimu. Na straně Muslimského bratrstva.

Politik s takovýmto přístupem je nanejvýš nedůvěryhodný a jeho záměry jsou podezřelé. U nás podpořil Erdoganův plán premiér Babiš. Na Twitteru napsal: „ … země V4 podporují výstavbu bezpečnostní zóny v severní Sýrii. Turecko do ní chce přemístit až 2 miliony běženců. Postavit domy, školy.“

Plán je to jistě skvělý. Škoda jen, že Babiš a spol. nečtou „mezi řádky“. Pak by porozuměli tomu, o co jde především: o eliminaci Kurdů a jejich vytlačení z té části regionu - z oné „bezpečnostní zóny“.

Psal jsem o podrazu vůči Kurdům. Není první a jistě ani poslední. Vzpomněl jsem si na referendum o nezávislosti v irácké části Kurdistánu z roku 2017. Kurdové řekli drtivou většinou ano – a kdo je podpořil? Kromě Izraele prakticky nikdo. Národní aspirace kurdského lidu zůstaly u ledu.

Statečně bojovali s fanatiky samozvaného chalífátu jménem Islámský stát. A odměnou za to vidí záda odcházejících vojáků US Army. Napadá mě: došlo by k tomu, kdyby Bolton zůstal bezpečnostním poradcem?

Bývalá americká velvyslankyně v OSN Nikki Haleyová na Twitteru napsala: „Musíme podporovat naše spojence, pakliže očekáváme, že oni budou podporovat nás. Kurdové nám byli nápomocní v úspěšném boji proti IS v Sýrii. Nechat je zemřít je velká chyba.“

Ano, je to chyba.

Podobně se vyjadřují i další – především kongresmani. Někteří jsou připraveni iniciovat opatření proti Turecku, jmenovitě pozastavení jeho členství v NATO, pokud udeří proti kurdským spojencům Ameriky.

Nebylo by ale bývalo smysluplnější aplikovat politiku „zadržování“ Erdogana než ex post řešit (s nejasným výsledkem) následky jeho arogantních mocenských choutek? Kolik našich spojenců – Kurdů – bude muset zaplatit životem za zelenou pro Erdogana?