Za tento blábol vám plus dát nemohu

Těmito slovy ukončil pan Radim Hliňák svůj kritický diskusní příspěvek pod mým článkem „Izrael: Slovo k novému základnímu zákonu“ (20/7). Dále uvedl, že „nikdy nečetl hloupější blog“.

Já zase musím říci, že jsem nikdy nečetl reakci pod některým ze svých textů, která by byla v tolika bodech „mimo mísu“.

Vezměme tyto body jeden po druhém. Hned v úvodu pan RH píše:

• … nemohu se zbavit dojmu, že o této problematice nevíte vůbec nic.

Omyl, velký omyl. O arabsko-izraelský konflikt a tamní situaci vůbec se zajímam minimálně od svých patnácti let. Je mi dvaašedesát. Jelikož sleduji zmíněné téma dnes a denně, musím konstatovat, že dojem pana RH („nic o tom nevím“) je roven tvrzení adresovanému Karlu Gottovi: „Nemohu se zbavit dojmu, že o zpívání nevíte vůbec nic.“ Dojem je to veskrze falešný.

Za druhé. Pan RH:

• … nyní jste si přečetl nějakou reakci na tento zákon a cítíte potřebu vyjádřit své scestné názory světu.

Nikoli, na zmíněný zákon jsem si vytvořil svůj názor dávno předtím, než byl schválen. „Nějakou reakci“ jsem si přečetl, vesměs byly kritické k této normě, leč na můj úsudek to nemělo žádný vliv. Pokud jde o scestnost mých názorů: po pana RH scestné jsou, pro jiné čtenáře nikoli. Zde nemá smysl se obhajovat.

Za třetí. Tvrzení, že východní část Jeruzaléma není izraelská neodpovídá realitě. To, že si na ni dělají národ představitelé palestinských Arabů nic neznamená. Nebude-li Izrael ochoten (jako že nebude) vzdát se části své metropole ve prospěch jiného státu, má tento jiný stát prostě smůlu. Neexistuje důvod, proč by se Židé měli zříci nejposvátnější části svého hlavního města. Je to stejná utopie jako myšlenka, že by se Češi měli vzdát Hradčan ve prospěch kohokoli.

Za čtvrté. Příklad s Vídní je nerelevantní. Izrael neobsadil hlavní město cizího státu, nýbrž osvobodil část svého odvěkého duchovního a politického centra – tu část, které se zmocnil jiný stát. Bylo to Zajordánsko, později přejmenované na Jordánsko. Na základě jakého práva a jakých historických nároků, které by trumfly nároky židovské, byl východní Jeruzalém součástí jordánské monarchie?

Za páté. Židovské osady na nelegálně okupovaných územích? Nikoli. Nejde o žádné okupované území ve smyslu obsazení teritoria jiného státu, neboť Předjordánsko žádnému státu nepatří – jde o sporná území, jejichž definitivní status určí teprve budoucí mírová smlouva mezi Izraelem a reprezentací Palestinskoarabské samosprávy. Jenom na okraj: kdyby Předjordánsko nebylo součástí historické Erec Jisrael, což je teritorium, na němž se odehrávaly klíčové okamžiky izraelských dějin, neměli by Židé žádný důvod tam své domovy budovat.

Za šesté. K příkladu s Rakouskem a Moravou. Rakousko si sotva může dát do ústavy onen nesmysl (že je v jeho národním zájmu osidlovat Moravu), protože Morava je součástí již existujícího státu (ČR). Přejordánsko nikoli.

Za sedmé. Pan RH doslova:

• ...  nechápu, proč někdo, kdo o tématu nic neví má potřebu se k němu vyjadřovat.

A urážlivě dodává:

• … možná v hospodě po deseti pivech, ale na blogu?

Opět střelba mimo terč. Je to obráceně. Mám potřebu se k tématu vyjadřovat proto, že o něm něco vím. A když už tomu tak je, pak samozřejmě ve veřejném internetovém prostoru (blog), nikoli v hospodě po deseti pivech, kde mezi stejně přiopilýmí štamgasty by to sotva mělo valného smyslu.

Za osmé. Pisatel mě nabádá, abych nezapomínal na historii. Zase je to jinak. Právě proto, že čerpám z izraelské historie od samotných počátků její existence zastávám názory jaké zastávám. Nejen to. Můj kritik v této pasáži svého příspěvku usvědčuje sám sebe z neznalosti (nebo záměrné špatné interpretace dějin), když píše, že Židům toto území (rozuměj Země izraelská) nepatřilo už dva a půl tisíce let. To je hodně velký faul. Patřilo jim vždy, i když z něj byli násilím vyhnáni - ale především: kdy existovalo samostané židovské Hasmonejské království? Kdy probíhala první a druhá židovská válka? Ano, země byla pod cizí okupací, ale přestaly snad české země patřit Čechům, když zde za protektorátu vládli okupanti?

Za deváté. Izrael je prý umělý stát. Je-li tomu tak, pak bylo umělým státem Československo a umělým státem je také Česká republika. O jaké argumenty opírali Masaryk a spol. nárok na vytvoření samostatného československého státu? To snad pan RH dobře ví. Podobné argumenty, ale historicky mnohem „silnější“ formovaly sionistické hnutí, jehož „plodem“ je Stát Izrael.

Za desáté. Pan RH soudí, že „původní obyvatelstvo“ žilo na území Země izraelské po „stovky generací“. Nemyslí bohužel Židy, ale Araby, zatímco Židé jsou přistěhovalci z Polska, Ruska Afriky a odjinud. A kde se Židé v Polsku, Rusku, Africe a jinde vzali? A kde žili jejich předcí předtím? Odkud přišli do Polska, Ruska, Afriky? Inu – ze Země izraelské.

Sdělím panu RH to, co zřejmě neví. Moji předci opustili v polovině 18. století jako evangelíci kvůli víře české země a žili přes 200 let v cizině – shodou okolností v Polsku, předtím ve Slezsku. Měli jejich potomci (můj otec a dědeček s babičkou) právo na návrat do původní vlasti? Samozřejmě! Stejné právo měli a mají všichni Židé – na návrat do své původní pravlasti, dnes tedy do Státu Izrael.

Za jedenácté. Je kardinálním omylem pana RH, pakliže se domnívá, že jsem se „pouze chtěl svést na vlně odporu proti arabskému světu“. Kdyby tomu tak bylo, nenavštěvoval bych rok co rok arabské země, v poslední více než dekádě Egypt (kde jsem byl letos pošestnácté), a to nikoli jako nepřítel. Pan oponent přiznává, že sám nemá Araby v lásce. Moc ho prosím, aby se zdržel uplatnění rčení „podle sebe soudím tebe“.

Za dvanácté. Stejným kardinálním omylem je, že jsem článek napsal proto, abych si „pořádně nahnal karmu“. Ujišťuji pisatele, že karma je to poslední, co mě při mém blogerském angažmá zajímá, stejně tak je mi zcela lhostejné, kolik mám plusů a minusů. Jde mi o cosi smysluplnějšího:o svobodné vyjádření názoru, pohledu na to či ono téma, o prezentaci hodnot, kterým věřím.