Z Blízkého východu

• Asi nejzajímavější zprávou dnešního (27/2) dopoledne (týkající se BV) je „důrazné nedoporučení“ spolkového ministerstva zahraničních věcí cestovat na Sinaj.

Nový egyptský premiér Ibrahím Mahláb

Nikoli jako dosud do oblasti severního Sinaje a egyptsko-izraelské hranice, což se týká i letoviska Taba. Aktuální varování platí pro celý poloostrov.

Berlínské ministerstvo také doporučuje Němcům, kteří se na Sinaji nacházejí, aby kontaktovali svoji CK a pokusili se najít možnost co nejrychlejšího návratu. Než se tak stane, mají na minimum omezit svůj pohyb (myšleno vně hotelových areálů) a striktně respektovat pokyny CK a egyptských bezpečnostních orgánů.

Co z toho odvodit?

Jde o načasování. Vzhledem k tomu, že varování přichází půldruhého týdne po smrtícím útoku na jihokorejské turisty v Tabě, můžeme se ptát: jde o zpožděnou reakci na Tabu, nebo mají německé úřady nové informace o hrozícím teroristickém nebezpečí? V tom případě by bylo záhodno vzít německé varování vážně a vztáhnout ho i na české a další návštěvníky. Anebo Němci stahují kalhoty příliš daleko před brodem? Zatím nevíme.

Z Egypta mezitím přišly dvě důelžité politické zprávy. Obě se vztahují k 1. březnu.

Designovaný premiér Ibrahím Mahláb by měl představit novou vládu s největší pravděpodobností právě první březnovou sobotu. Obroti Biblávího kabinetu, který odstoupil toto pondělí (24/1) dozná nová sestava jen částečných změn. Místní média uvádějí, že asi 15 ministrů zůstane na svých postech. Včetně ministra vnitra Ibrahíma, ministra zahraničí Fahmyho a ministra turistiky Zazoua.

Vláda by ovšem měla početně zeštíhlet. Uvádí se, že 12 ministerstev bude sloučeno do šesti (web novin Al Ahram dodává „to the dismay of some“ - ke zděšení některých). Jenom pro představu: dosavadní kabinet fungoval podle personálního vzorce 1 (premiér) + 36 (ministrů).

Největší pozornost pozorovatelů (včetně autora tohoto článku) je ovšem věnována tomu, kdo usedne do křesla ministra obrany. O úřadujícím šéfovi resortu polním maršálovi Sisim se spekuluje jako o horkém kandidátovi do zřejmě dubnových prezidentských voleb. Protože ale vojenské osoby kandidovat nesmějí, musel by funkci opustit a uniformu vyměnit za civil. Objevil se názor, že Biblávího vláda odstoupila z jakési „solidarity“ se Sisim – aby nemusel rezignovat pouze on.

Pokud by to byla pravda, a pokud by byla pravda, že demise Biblávího vlády bude oním „A“ k očekávanému „B“, tedy že Sisi následně oficiálně oznámí kandidaturu na hlavu státu (dosud to neudělal), pak by samozřejmě v novém kabinetu neměl zaujmout post staronového ministra obrany.

O to větší překvapení dnes přinesl server Ahramonline, když citoval oficiální zdroje: „Egyptian army chief Field Marshal Abdel-Fattah El-Sisi will keep his post as defence minister in the new government.“ Tedy: Šéf Egyptské armády polní maršál Abdel Fattah Sisi si podrží post ministra obrany v nové vládě. Což znamená jediné: předpoklad, že v novém kabinetu ministrem obrany už nebude, a to v souvislosti se svojí prezidentskou kandidaturou, se ukázaly jako liché. To samozřejmě neznamená, že kandidovat nebude. Není ale ani jasné, zda kandidovat bude.

Zkrátka: maršál nás pěkně napíná.

Napínal nás ovšem také prozatímní prezident Mansúr. Když rozhodl, že prezidentské volby budou předcházet parlamentním (toto právo mu dala nová ústava), očekávalo se, že zákon o volbách prezidenta vydá 18. února. Nestalo se tak. Novým termínem je první březen. Volby hlavy státu pak dostanou konkrétní legislativní rámec.

Nyní do Izraele.

Na okraj bouřlivé debaty v Knesetu na téma posílení židovské suverenity na jeruzalémské Chrámové hoře a na ni navazující hysterické reakce v arabském světě sdělil mluvčí premiéra Netanjahua, že se nic měnit nebude. Mark Regev doslova: „Politika vlády Izraele byla a zůstává založena na dodržování statu quo na Chrámové hoře včetně svobody přístupu všech vyznání ke svatým místům. Vláda nebude tuto politiku měnit.“

Diplomaticky hezky řečeno, otázkou však je, nakolik toto prohlášení uspokojí ty Židy, kteří mají za to, že jsou na Chrámové hoře diskriminováni a při pokusu o svobodné vyjádření svého náboženského cítění policií zadržováni. Tak jako poslanec parlamentu Feiglin, který debatu v plánu inicioval.

Závěrem kopaná. Fotbalový klub Maccabi Tel Aviv bude mít dnes historickou šanci vyrovnat se jinému izraelskému celku – stejnojmennému z Haify. Ten se jako jediný celek ze Svaté země dostal do osmifinále Evropské ligy UEFA. Bylo to v ročníku 2006/2007; tehdy se ještě soutěž jmenovala Pohár UEFA. Haifa se dostala mezi nejlepších 16, když skončila na druhém, postupovém místě ve skupině A, v Top 32 porazila CSKA Moskva 0:0/0:1 a v osmifinále podlehla barcelonskému Espanyolu 0:0/0:4.

Maccabi Tel Aviv, suverénně nejlepší klub letošního ročníku izraelské Premier League, stojí těsně před branou osmifinále úspěchu. Ve skupině F skončilo na druhém místě, a v Top 32 hrálo v minulém týdnu doma s Basilejí bez branek. Není to ideální výchozí pozice před dnešní odvetou na St. Jacob-Parku, ale také ne beznadějná. Osobně jsem přesvědčen, že hostitelé si postup ujít nenechají¹, ale hosté také nejsou bez šance.

¹ Konečný výsledek: FC Basilej - Maccabi TA ... 3:0

Věc má ještě jednu politickou dimenzi. Ve službách Basileje hrál donedávna Egypťan Mohamed Salah, od tohoto měsíce (2/2014) v kádru londýnské FC Chelsea, který měl problém podat ruku hráčům Maccabi Tel Aviv. Stalo se loni, když Basilej vyřadila Maccbi Tel Aviv v Lize mistrů, aby se s izraelským mistrem opět setkala v Evropské lize. Salah nejenže místo podání ruky šel řešit výměnu kopaček, ale ještě si neodpustil inteligentní větu: Sionistická vlajka v Lize mistrů nebude.

Tak nějak vypadá oddělení sportu od politiky v arabském pojetí. Buď jak buď, odchodem do Chelsea se Salah, bezpochyby talentovaný fotbalista, zbavil problému s fotbalisty izraelského klubu na hřišti celku, který byl jeho zaměstnavatelem.

Kdyby takto kádrovali všichni všechny, kam by to celé došlo? Proto je nutné o tom mluvit a psát, aby bylo nefér chování ve sportu pojmenováno a odsouzeno.