Vybral jsem: Osudy

Yehuda Glick měl 29. června 2014 proslov v Menachem Begin Heritage Center v Jeruzalémě. Když ukládal věci do kufru auta a chystal se k domovu, přijel na motorce terorista a několikrát ho střelil do prsou.

1/

Stal se zázrak. Yehuda přežil – 24. listopadu téhož roku byl z nemocnice propuštěn. Mohlo by se zdát, že na jednu rodinu je toho neštěstí až až. Leč cesta údolím stínu smrti tím neskončila.

Nejprve ale něco pozitivního. V květnu 2016 se stal členem izraelského parlamentu. Nikoli hned po volbách, ale až poté, co Kneset opustili jiní, naposledy exministr obrany Moše Jaalon. Záležitost pro Yehudu, od narození v roce  1965 do roku 1974 žijícího v americkém diaspoře, jistě vítaná. Každý, kdo ve volbách kandiduje a myslí to vážně, má stejný cíl – v zákonodárném sboru také pracovat.

Po více než roce přišla tragédie. 23. června 2017 postihla jeho ženu Yaffu těžká mozková příhoda. Z kómatu už se neprobrala a 1. ledna 2018 zemřela. Téhož byla byla také v souladu s židovskou tradicí uložena k poslednímu pozemskému odpočinku.

Muž, který přežil vlastní smrt, pohřbil vlastní ženu. Bylo jí jednapadesát.

2/

Na Nový rok 2018 zasedal v Káhiře odvolací soud v kauze zpěvačky s uměleckým jménem Shyma. Vzpomínáte? Natočila videoklip, který egyptské úřady vyhodnotily jako obscénní (byť šlo jen o náznaky, žádná nahota či snad – však víte) – psal jsem o tom na blogu 13. prosince 2017 („Za co také u muslimů do vězení“). V prosinci vyfasovala dva roky na tvrdo, ale mohla se odvolat. Stalo se. Ctihodná soudní stolice jí snížila trest na jeden rok za katrem.

Rok v kriminálu za natočení videoklipu. Za „zločin“, kterého se v naší civilizaci dopouští dnes a denně těžko odhadnutelný, avšak bezpochyby značný počet zpěvaček – aniž by byly ve svých státech (svými režimy) jakkoli trestně šikanovány.

A v tom je ten rozdíl, na který je nutné stále poukazovat. Když ne v mainstreamových médiích, tak alespoň na blogu.

PS: Ty dva novoroční příběhy nemají žádnou souvislost. Jen jsem chtěl, aby se o nich vědělo.