Volby v Pekingu, volby v Rusku

Krátce předtím, než jsem šel v neděli v půl desáté večer do sprchy, hlásila agentura TASS, že Putin získal už 75 procent hlasů. Měl jsem obavy, aby – až se ráno probudíme – neměl 110 procent. Ale žerty stranou.

Volbu Putina jsem sledoval na internetu – na ruské televizi Rossia 24 a na webu agentury TASS. A také na českých portálech. Stačilo několik záběrů z volebních místností, kde soudružky (pardon občanky) volební komisařky – vlastenky házely do uren jakési archy a byl jsem rád, že mé srdce i mysl patří politicky Západu. Nevěřil jsem Sovětům, nevěřím ani Rusům. Cirkus, kterého jsme od odchodu Jelcina svědky (Putin/Medveděv – Medveděv/Putin a znovu Putin/Medveděv), je odstrašující ukázkou toho, jak demokracie vypadat nemá.

V přestávce během sledování ruských voleb jsem si na internetu odskočil do další země, k níž chová sympatie náš pan prezident. Do komunistické Číny. Abych si oživil, jak je na tom strýček Si – tamní šéf státu a strany. V sobotu (17/3) byl „parlamentem“ jednomyslně zvolen na dalších (v pořadí druhých) pět let do funkce hlavy státu, když si předtím zajistil zrušení klauzule v čínské ústavě omezující tento post na oněch 2x5 let. Návrh podala komunistická strana, jejímž je generálním tajemníkem, a komunistická sněmovna plná rudých loutek tento návrh poslušně odsouhlasila. Podle svého webu má sněmovna v Pekingu 2980 členů, proti byli dva. Odvážlivci.

Strýček Si to má tedy jisté na doživotí, o rok starší Vladimir Vladimirovič na dalších šest let.

I tak může vypadat stabilizace politických režimů. Víc snad dodávat netřeba.