Volby v Izraeli: Týden poté

V neděli a v pondělí (22+23/9) proběhly v Domě prezidenta v Jeruzalémě konzultace s lídry stran, které se dostaly do Knesetu. Prezident Rivlin očekával, že mu sdělí, koho podporují jako kandidáta na předsedu vlády.  

Jinými slovy, jakou má ten který lídr podporu. V zásadě jde o dva stranické šéfy: Bennyho Gantze (Modrobílí) a Benjamina Netanjahua (Likud).

Připomeňme, jak volby dopadly (byť oficiální výsledky by měl Rivlin dostat až ve středu 25/9):

• Modrobílí (MB) … 33 křesel v parlamentu
• Likud … 31
• arabský Společný seznam (4 partaje) … 13
• Náboženské ultraortodoxní strany (Šas a UTJ) … 17
• Izrael, nás domov (Lieberman) … 8
• Yamina (předvolební aliance 3 stran) … 7
• aliance Labouristé/Gešer … 6
• Demokratická unie … 5

KDO KOHO PODPORUJE

Gantz  má zajištěnou podporu (kromě MB = 33 hlasů) aliance Labouristé/Gešer, Demokratické unie a deseti poslanců arabských stran (zákonodárci formace Balad ho jako premiéra podpořit odmítli), což je v součtu 33+6+5+10=54 poslanců (minimální potřebná nadpoloviční většina je 61).

Netanjahu, který má uzavřenou dohodu o podpoře s oběma ultraortodoxními stranami (dále charedim strany) a všemi frakcemi volební aliance Yamina, je na tom o něco lépe: 31+17+7=55.

A to je také výsledek nedělních a pondělních kozultací:

Likud & partneři … 55 MB & partneři a podporovatelé … 54.

Z toho je zřejmé, že 1) ani jeden tábor nemá nadpoloviční většinu, 2) že tedy pat přetrvává, 3) že Lieberman nepodpořil ani jednoho z obou „velkých“ lídrů, 4) že řešením by mohla být velká koalice MB + Likud (případně ještě s Liebermanem či někým dalším).

Takto vypadaly figurky na politické šachovnici po skončení konzultací prezidenta s jednotlivými parlamentními frakcemi. Rivlin přitom spatřuje řešení ve velké koalici, proto na pondělní (23/9) večer k sobě pozval k dalším jednáním Ganzte a Netanjahua. Dlužno dodat, že Lieberman také podporuje velkou koalici, ovšem tříčlennou: MB + Likud + jeho strana Izrael, náš domov (tj. 33+31+8=72 poslanců). Zástupci MB a Likudu se mají znovu setkat dnes (úterý 24/9).

Vyjednávání o nové vládní koalici tedy pokračuje, zatím v předběžné fázi, neboť „naostro“ se tak bude dít až poté, co Rivlin někoho pověří jejím zformování. Kdy to bude a kdo to bude, nelze zatím s jistotou tvrdit, neboť je zde řada dalších, poněkud komplikujících faktorů. Především: Netanjahu je vázán smlouvou s charedim stranami a Yaminou (resp. s jejími třemi jednotlivými formacemi; Yamina byla pouze „technicka“ volební aliance, nikoli aliance povolební). Což vyvolává otázku: když (Netanjahu) vyjednává s Gantzem a jeho lidmi, mluví pouze za Likud, nebo za ono spojenectví „Likud + 5“ (číslo „5“ zahrnuje obě charedim strany + 3 spojence v Yamině – Novou pravici, Židovský domov a Tkumu). Málo platné, je v tom podstatný rozdíl, neboť centristé v MB mají k charedim poněkud zdrženlivější vztah (řečeno diplomaticky) než k samotnému, v principu sekulárnímu Likudu (byť trestní stíhání hrozící Netanjahuovi představuje pro MB další obrovský problém).

K čemu jednání MB + Likud povedou, není tak úplně jasné a rozhodně není na místě hýřit optimismem. Vycházím do jisté míry z toho, co oba vůdci řekli poté, co skončily v pondělí pozdě večer jejich rozhovory v Domě prezidenta (Rivlin jednal delší dobu s nimi, pak místnost opustil a nechal je rokovat o osamotě).

Gantz uvedl, že veřejnost si zvolila změnu a že MB nemají v úmyslu vzdát se vedení (budoucí vládní koalice), svých hodnot a svých přirozených partnerů. Z toho mimo jiné plyne, že MB nepočítají s tím, že by Netanjahu byl premiérem. (Možnou dohodu o rotaci na postu premiéra nechme zatím stranou.)

Netanjahu zase své politické partnery ujistil, že ctí dohodu s nimi podepsanou a že vstupuje do jednání o velké koalici nikoli pouze za Likud, ale za celé smluvní uskupení „Likud + 5“.

Dílčí závěr: to, že prezident Rivlin tlačí na velkou koalici (tzv. vládu národní jednoty, což ovšem není tak docela výstižný termín) je vzhledem k základnímu poměru sil 55:54 pochopitelné, ovšem dosažení dohody o takovéto koalici bude neskonale obtížné.

MB mají sekulární program a nechtějí být v koalici ani s charedim stranami, ale ani s „extremisty“, kam řadí některé politiky uskupení Yamina (jmenujme Bezalela Smotriče, úřadujícího ministra dopravy, šéfa národně-náboženské partaje Tkuma). Ovšem s nimi je, jak již řečeno, vázán Netanjahu smlouvou.

Někdo bude muset ze svých slibů, závazků a záměrů ustoupit, jinak Izrael čekají třetí předčasné volby v řadě (jichž je prezident Rivlin zásadním odpůrcem). Naštěstí, jak uzavírá dnešní (24/9) analýzu na serveru listu Jerusalem Post jeho vedoucí redaktorka Lahav Harkovová, politici nejsou známí tím, že by své sliby dodržovali.

Za sebe dodávám: sestavit za nynějšího rozdání karet vládu bude těžší než projít basebalovou kvalifikací na olympijské hry do Tokia, což se minulý týden Izraelcům podařilo. Na turnaji v Itálii skončili v čele tabulky, tedy na jediném postupovém místě, když kromě České republiky porazili všechny soupeře – mistry Evropy Nizozemce, vicemistry Evropy Italy, bronzové z ME Španěly a Jihoafrickou republiku. Tak snadné to při sestavování nové vládní koalice ale nebude.