Volba prezidenta: Změna rozhodnutí

Udělal jsem si čas na televizi, což je v mém případě něco jako svátek. Důvod? Sledování debat kandidátů usilujících o post prezidenta ČR. Ve středu 11. ledna na CNN Prima News, o den později na TV Nova.

Po pozorném zhlédnutí obou jsem změnil názor na osobu, které dám hlas v prvním kole. Předesílám: loni (2022) jsem na filmovém festivalu v Karlových Varech podpořil svým podpisem kandidaturu Danuše Nerudové. Předpokládal jsem, že ji budu v prvním kole (a postoupí-li, tak i v kole druhém) také volit.

A volil bych ji, kdyby u nás a v Evropě panovaly normální poměry. Jinými slovy, kdyby neexistovala ruská agrese proti Ukrajině a všechny neblahé záležitosti s ní související. Při sledování obou debat a vystupování Petra Pavla jsem si ale uvědomil, že pravdu má Tomáš Halík. Ten se podle serveru Křesťan dnes (12. 12. 2022) už loni v prosinci vyjádřil v tom smyslu, že v dramatické situaci dnes, když kolem nás zuří válka, a my jsme také součástí tohoto konfliktu, by bylo na místě, aby vrchním velitelem armády a prezidentem se stal člověk s takovou vojenskou zkušeností, jakou má Petr Pavel.

Vnímám to stejně. Nemám nic proti Danuši Nerudové, cítím k ní i nadále velké sympatie, ale s ohledem na to, co všechno nás může v blízké budoucnosti čekat, dám přednost Petru Pavlovi. Budu rád, když postoupí do druhého kola – i v tom případě získá můj hlas.

Je tu samozřejmě otázka jeho komunistické minulosti v komunistické armádě. Jsem ten poslední, kdo by ji chtěl bagatelizovat, nicméně zastávám názor, že tuto temnou stránku svého života Petr Pavel odčinil. Službou v ozbrojených silách demokratické republiky, hrdinstvím na bojišti balkánské války v rámci mise UNPROFOR, prací v NATO.

Jen na okraj zmíním, že jeden z nejvýznamnějších apoštolů křesťanské církve, Pavel z Tarsu, dříve známý jako Saul, patřil před svým obrácením také na druhou stranu „barikády“. Proslul jako aktivní pronásledovatel prvních křesťanů.

Bylo-li tehdy odpuštěno apoštolu Pavlovi, proč ne dnes generálu Pavlovi?