Vážně i s nadhledem

Úvodem omluva. Kateřině Konečné, europoslankyni za KSČM. Až donedávna jsem žil v omylu, že komunisté, potažmo komunistky, milují především svoji stranu a Marxe s Leninem.

Tedy že se jedná o zvláštní, téměř bezpohlavní bytosti. Není to pravda. Při surfování mezi servery jsem čirou náhodou zjistil, že Kateřina zplodila potomka. Možná budoucího poslance Evropského parlamentu, kdo ví? Teď jsem se až zalekl, jaký jsem eurooptimista. Bude ale za nějakých dvacet let EU vůbec existovat? Nestane se z ní EMU (Evropská muslimská unie)? Pokud se budeme chovat jako emu (pštros), tedy před reálným nebezpečím vyplývajícím z nynějšího „stěhování národů“ strkat hlavu do písku, EMU by se potomci současníků dožít mohli.

Na internetu je možné se dočíst, že novopečená maminka Kateřina Konečná považuje za svůj politický vzor Margaret Thatcherovou. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy Železné lady nasazovali komunisté psí hlavu střídavě s rohy, kopyty a oháňkou – a nestačím žasnout.

?

Přestože jsem od narození nekuřák (u některých jedinců mám pocit, že je tomu přesně obráceně), vnímám jako problém  úplný zákaz kouření v restauracích. Jako stoupenec svobody soudím, že je věcí majitele, jaký druh restaurace bude provozovat – zda pouze kuřáckou, pouze nekuřáckou, případně „obojetnou“, lze-li to technicky zajistit. Nemyslím si, že pobyt v hospodě je něco, co si lze nárokovat jako „lidské právo“ a stát by tudíž neměl do tohoto druhu podnikání tímto způsobem zasahovat. Obecně platí, že kouření patří k posezení v restauračním zařízení stejně jako konzumace alkoholu. Obojí je zdraví škodlivé a tudíž špatné. Proč tedy v restauracích nezakáže stát kromě kouření také pití alkoholických nápojů? Argumentovat ochranou nekuřáků sice lze, ale pravičák ve mně říká, že jsem to v první řadě já, kdo se má chránit před neblahými vlivy kouření: je-li v nějakém pajzlu nesnesitelně nahuleno, tak tam prostě nepůjdu.

Chce-li tedy pokrytecký stát (který z obého, prodeje tabáku i alkoholu tyje) něco pro nekuřáky udělat, nechť důsledně zajistí, aby se nekouřilo nikoli tam, kde být nemusím (hospoda), ale kde být musím – například při cestování na zastávkách hromadné dopravy. A na jiných veřejných místech.

Asi nikdo nemá principiální problém se striktním zákazem kouření dejme tomu v letadlech. Ale v hospodě? To mi připadá stejně přestřelené jako zákaz konzumace vína v moravském sklípku nebo zákaz striptýzu v nočním erotickém klubu.

?

Výtka vůči ČR ze strany OSN týkající se podmínek běženců má jednu zásadní vadu. Přichází od organizace, která je víc a víc nedůvěryhodná. Je-li možné, aby v čele její lidskoprávní rady stála Saúdská Arábie, pak jakoukoli kritiku vůči nám nemůžeme brát vážně (my, prostí občané, politici jsou na tom hůř, ti musí zdvořile reagovat).

Je to stejné, jako kdyby namol opilý dopravní policista (příkladně s dvěma promile alkoholu v krvi) vyčítal při kontrole řidiči, že není připoután a vzápětí ho pozvracel. Pravdu by měl, ale jeho provinění je nekonečněkrát horší než jeden nezapnutý pás. Opět jde v tomto případě o princip: dokud bude členem OSN stát, jehož režim nechává mučit lidi a páchá jiná zvěrstva a snižuje lidskou důstojnost žen, nota bene dokud bude takový stát „bdít“ nad dodržováním lidských práv ve světě, můžeme si o tom myslet jediné. Že si z nás Spojené národy dělají blázny.

?

Ve vysílání veřejnoprávní TV byl před několika dny věnován poměrně velký prostor novému oltáři v katolickém kostele Panny Marie Vítězné na pražské Malé Straně. Známý je možná více jako kostel Pražského Jezulátka. Patří k těm několika, které byly postaveny v období náboženské svobody po vydání Majestátu císaře Rudolfa II. (1609) evangelíky, v tomto případě německými luterány. Těm ovšem dlouho nesloužil, neboť po bitvě na Bílé hoře byli evangelíci vypuzeni a kostel usurpovali vítězní katolíci.Ti jej drží dodnes. Zmiňuji tuto záležitost proto, že je užitečné o ní vědět. V rámci diskuse o církevních restitucích se objevily nejrůznější názory a spekulace o tom, jak katolická církev k tomu či onomu majetku v období protireformační totality (po roce 1620) přišla. Toto je jeden z příkladů jak to také bylo. (Byť jsem si vědom toho, že  naprostá většina katolických kostelů v českých zemích této církvi vždy patřila.)

?

Miroslav Kalousek patří k těm politikům, kterým pozorně naslouchám. Nezajímá mě ani tak, jak to či ono říká, ale co říká – a zhusta mu dávám za pravdu. O to víc mě překvapil svým negativním postojem k Velkému pátku coby novému státnímu svátku. Řekl, volně interpretuji: Kdo nechce tento den pracovat, ať si vezme dovolenou. Od člověka jeho politické orientace bych něco takového nečekal. Jako by zapomněl, co znamená ono T v názvu TOP09 – je to tradice. Úcta k tradici.

Především: Bez Velkého pátku nebylo by svátku pátého či šestého července. Nebylo by křesťanství, nebylo by nic, co s ním souvisí. Jsme-li vyzývání, abychom si v den památky na klíčový den křesťanských dějin, na jeden z jejich prapočátků, vzali dovolenou, pak bychom totéž mohli aplikovat na další svátky. Proč by vzpomínka na Husovu smrt neměla být pracovním dnem a kdo chce vzpomínat, ať čerpá dovolenou. Totéž se týká svátku slovanských věrozvěstů, stejně jako 28. září.

K němu poznámka. Co mělo pro dějiny světa větší význam? Smrt Krista, nebo jednoho českého knížete?

Ale buďme tolerantní, tak jako my dole, i ti nahoře se prostě uřeknou. Před pár dny izraelský premiér Netanjahu poněkud přecenil význam někdejšího Velkého jeruzalémského muftího al Husajního, pokud jde o autorství ďábelské zrůdnosti jménem holocaust. Nejspíš to celé skutečně vymyslely zvrácené německé mozky – a nikoli al Husajní, antižidovská zrůda nemenší -, nicméně muftí masové vraždění Židů více než horlivě podporoval. To jen aby snad nevznikl dojem, že Netanjahu al Husajního dehonestoval. Zlosyny jako on, a ty v nacistickém Německu, k nimž tak obdivně vzhlížel, dehonestovat vskutku nelze: k totální a věčné dehonestaci se svými zločiny odsoudili sami.