Válka v Gaze: O dokola omílaných lžích

Izraelská armáda (IDF) je jedním z nemnoha ozbrojených sborů, ne-li jediným, který je nucen vysvětlovat, proč bojuje tak jak bojuje.

Důvodem je zvrácené uvažování podstatné části mezinárodního společenství. Agresivita, brutalita a zákeřnost útočníků ze 7. října (Hamasu) je odsouvána do pozadí, zatímco odvetné operace napadené země (Izraele) jsou zkoumány doslova mikroskopicky. A především kriticky.

Absurdní je, že část světa po Izraeli chce něco, co neexistuje: válku bez civilních obětí. Navíc v Pásmu Gazy nejde o válku mezi dvěma pravidelnými armádami, ale o válku mezi armádou, která se řídí etickým kodexem, a teroristickou organizací na úrovni Islámského státu; terorističtí zabijáci se z logiky věci neřídí pravidly absolutně žádnými.

Zatímco civilní oběti způsobené IDF jsou z principu vždy nezamýšlené, civilní oběti teroristů jsou z principu vždy zamýšlené. Cílem IDF není zabíjet civilní obyvatelstvo Pásma Gazy, cílem teroristů bylo, je a i do budoucna zůstane, pakliže nebude vražedný potenciál Hamasu a spol. eliminován, izraelské civilisty programově vraždit. Přesto je Izrael a jeho armáda soustavně stavěna na pranýř, zatímco podstatná část světa včetně OSN nebyla dlouho ochotna označit Hamas jako agresora a viníka současné války.

Jeden detail pro ilustraci. Když už se Rada bezpečnosti konečně shodla na nějaké rezoluci týkající se válečné situace v Pásmu Gazy (22. 12. - díky tomu, že se USA a RF zdržely a text nevetovaly), v 16bodovém dokumentu jsou prioritně řešeny humanitární záležitosti ve vztahu k obyvatelům Pásma, zatímco požadavek okamžitého propuštění rukojmí (což je absolutně klíčové pro jakékoliv řešení situace v Pásmu) je uveden až jako bod číslo sedm. To jen ukazuje, jakou prioritu pro OSN osud rukojmí má.

Ano, ve válce dochází k civilním obětem, zejména když operace proti nepříteli probíhají v městské zástavbě a tento nepřítel zneužívá civilistů jako lidské štíty. Tato formulace mimo jiné znamená, že teroristé působí v občanské infrastruktuře, zneužívají školy, duchovní objekty a nemocnice, kde všude byly odhaleny arzenály zbraní a velitelská a operační centra. Nemluvě o specifickém gazském fenoménu - síti podzemních tunelů. Obzvlášť ohavné je zneužívaní dětí, například k pokládání výbušnin, neboť Hamas předpokládá, že IDF na děti cíleně útočit nebude.

Nepřátelé Izraele ovšem opakovaně tvrdí opak. Lžou o tom, že IDF záměrně zabíjí civilisty, že praktikuje nerozlišující bombardování ve stylu „padni kam padni“, že provádí genocidu, že se snaží obyvatelstvo Pásma vyhladit a podobné nesmysly. Vrcholem toho všeho je tvrzení tureckého prezidenta Erdogana, který sám nekompromisně likviduje teroristy v Sýrii a Iráku a podporuje „národně-osvobozenecký boj“ Hamasu, že Netanjahu je horší než Hitler. Hrůznější urážku židovského národa si sotva lze představit.

Sílící slovní útoky na adresu IDF přiměly brigádního generála Omera Tischlera, náčelník štábu Izraelských vzdušných sil (IAF), aby 27. prosince vystoupil s vysvětlením, jakými zásadami se letectvo v nynější válce proti teroru řídí. O jeho sdělení  informoval  o den později server The Times of Israel.

Při plánování leteckých operací jsou směrodatné následující čtyři zásady. 1) Údery na jednotlivé cíle jsou založené na zpravodajských informacích a s ohledem na CAS – přímou leteckou podporu pozemních jednotek operujících v těsné blízkosti nepřítele. 2) Evakuační aspekt. Umožňuje zasahovat a manévrovat v oblastech s minimální civilní přítomností. 3. Výběr správné munice pro minimalizaci vedlejších škod. To umožňuje IAF přesně zasáhnout Hamás, i když působí v civilních oblastech. 4. Monitoring probíhající v reálném čase. Během úderu sleduje letectvo cílovou oblast. Pokud se vyskytne okolnost, která není v souladu se standardními operačními postupy, akce je přerušena.

Ke dvěma bodům přidám vlastní poznámku. Ad 2: Těžko si vybavit, která jiná armáda se chová jako IDF, pokud jde o humanitární koridory a upozornění civilistům, aby odešli z míst chystaných úderů. S bývalým izraelským krajně pravicovým poslancem Mošem Feiglinem nemusíme ve všem souhlasit, ale v jedné věci se, myslím, nemýlí: „Američané nezanechali v Nagasaki nebo Hirošimě žádnou humanitární cestu pro děti.“ Dodal bych, že nic takového nebylo ani v Drážďanech 1945 nebo v Hamburku 1943. Přesto je Izrael za tento svůj vstřícný krok dobré vůle kritizován, nikoli oceněn. Absurdní.

Ad 4: Kdo sleduje videozprávy kanále IDF na YouTube, dobře ví, že nejednou byla cílená letecká operace proti teroristům přerušena poté, co pilot hlásil, že v těsné blízkosti cíle se náhodně objevila civilní osoba.

Generál Tischler se také vyjádřil k obviněním, která se objevila v západních médiích (a citována byla i u nás), že letectvo používá tzv. „němé“ pumy (bez naváděcího systému), a proto na zemi dochází k větším obětem. „Jde o standardní munici, kterou běžně používají armády na celém světě,“ uvedl a vysvětlil, že tvrzení o nahodilém působení této munice a nekontrolovatelných škodách je zavádějící. „I když tato munice není naváděna GPS, i tak se používá přesně. Je vypuštěna v bodě vypočítaném systémem letadla tak, aby pilot mohl přesně zasáhnout cíl.“

Generál se také zabýval otázkou masivních kráterů po bombardování, které jsou v Pásmu Gazy patrné na satelitních snímcích. Jde o těžkou munici odpálenou pod zemí, což zabraňuje fragmentaci a minimalizuje škody na přilehlých nadzemních objektech. „Kromě toho v mnoha případech používáme malé pumy PGM (přesně naváděná munice) k zasažení cílů v blízkosti citlivých oblastí,“ pokračoval Tischler. „Mezi takové cíle patří odpalovací stanoviště raketometů, velitelé, tunelové šachty a velitelská a řídící centra, která se nacházejí v celém Pásmu Gazy.“

V závěru generál Tischler uvedl klíčové věty: „Řeknu to velmi jasně. Ve válce se mohou stát chyby. I když jsou výjimečné, přestok nim dochází. My je studujeme, učíme se z nich a následně provádíme změny v našich postupech.“

Jinými slovy, obviňování, že Izrael cílí na civilisty v Pásmu Gazy záměrně je lež. Dovolím si položit otázku: Jaké poučení z vlastních chyb si odnáší Hamas? Aby mohl příště zavraždit ne méně, ale více izraelských civilistů. V tom je zásadní rozdíl mezi jednou a druhou stranou. Že to velká část světa nevidí, na tom nic nemění.