V nouzi poznáš přítele

Že je OSN jednostranně protiizraelská, vnímáme jako smutnou realitu. Stejně jako to, že většinově nazírá na konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem optikou Ramalláhu a má značně zamlžený pohled na strůjce teroru.

Hledá třísku v oku Izraele, zatímco břevno v oku arabském přezírá. Nepřekvapí ani, že muslimské země a bezpočet dalších států rozvojového světa soustavně hlasují proti Izraeli. Včetně těch, které udržují s Izraelem dobré styky. Košile je zjevně bližší než kabát. O to žalostnější je pohled na delegace západních států, jakož i těch zemí, které se za spojence Západu považují, když zvednou ruku pro přijetí návrhu tak jednostranné antiizraelské rezoluce, jakou byla ta, o níž hlasoval tzv. čtvrtý výbor Valného shromáždění (VS) v pátek 11. listopadu.

V rámci VS OSN působí šest hlavních výborů. Zmíněný čtvrtý, tzv. SPECPOL – Zvláštní politický a dekolonizační výbor, odsouhlasil návrh rezoluce s názvem „Izraelské praktiky ovlivňující lidská práva palestinského lidu na okupovaném palestinském území včetně východního Jeruzaléma“. V té jde o to, aby Mezinárodní soudní dvůr urychleně vydal stanovisko k právním důsledkům izraelské přítomnosti na území historických regionů Judea a Samaří a ve východním Jeruzalémě. Jinými slovy nabádá k tomu řešit dvoustranný spor nikoli jednáním obou stran, ale jiným způsobem: pokusem vnutit Izraeli (jeho kriminalizací) koncepci míru, jak ji vnímá strana palestinských Arabů, a to prostřednictvím Mezinárodního soudního dvora, jehož verdikt tak jako tak nebude ovšem pro Izrael závazný – uvádím záměrně „pro Izrael“, neboť pouze a jenom o to jde: donutit Izrael, aby přijal „palestinskou“ (rozumějme: palestinsko-arabskou) variantu mírového řešení.

To je od začátku naprosto falešná vize: že palestinští Arabové získají 100 procent svých územních nároků a Izraelci se stáhnout na hranici linie příměří, jak platila 4. června 1967, regiony Judea a Samaří budou zcela vyčištěny od Židů a Jeruzalém bude opět rozdělen. Málokdo si v OSN klade otázku, co by tím získal Izrael. Čistě matematicky vzato vůbec nic. Má-li jedna strana 100 procent, na tu druhou zbývá nula procent. Reálně ovšem by Izrael „získal“ nehajitelné hranice, v Judeji a Samaří (Západní břeh Jordánu) druhé Pásmo Gazy, tedy další území, na němž by se etablovali teroristé sponzorovaní nejúhlavnějším nepřítelem izraelské existence (Íránem). Stačilo by k tomu málo, aby v Judeji a Samaří vyhrál volby Hamas jako v roce 2006 a rakety by na izraelské území létaly nejen z Pásma Gazy, ale i z druhé strany, ze Západního břehu Jordánu. Co by slavná OSN dělala pak? Chrlila by rezoluci za rezolucí, v níž by obě strany vyzývala ke zdrženlivosti. Možná by i raketové útoky teroristů odsoudila – a to by bylo asi tak všechno.

K něčemu takovému samozřejmě nikdy nedojde, příznačné nicméně je, že mnohým v OSN nedochází, že by k tomu došlo, kdyby se Izraelci fantasmagorickým jednostranným vizím palestinských Arabů podporovaným stále ještě většinou mezinárodního společenství pošetile podrobili.

Je smutným obrazem reality, že zemí, které si výše popsanou šílenou vizi uvědomují, je drtivá menšina. Povzbuzující je, že mezi ně patří i Česká republika. Ta se zařadila mezi pouhých 17 států, které hlasovaly proti zmíněné rezoluci. Jen připomenu, že pro bylo 98 států, zdrželo se jich padesát dva.

Náš ministr zahraničí Jan Lipavský k tomu 11. listopadu na Twitteru ministerstva napsal:  Česko dnes hlasuje PROTI rezoluci OSN „Izraelské praktiky“. ČR nebude nikdy akceptovat popírání židovských vazeb ke Chrámové hoře. Stejně tak preferujeme dialog obou stran před jednostranným zapojováním Mezinárodního soudního dvora do blízkovýchodního mírového procesu.

Jeden z důvodů, proč můžeme být na republiku hrdí.

Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Pokud bychom toto přísloví vztáhli i na páteční hlasování, pak skutečnými přáteli Izraele jsou vedle ČR Spojené státy, Austrálie, Rakousko, Kanada, Estonsko, Německo, Maďarsko, Guatemala, Itálie, Libérie, Litva, Marshallovy ostrovy, Federativní státy Mikronésie, Nauru a Palau (sedmnáctým státem hlasujícím proti rezoluci byl samozřejmě Izrael).

O to větší zklamání způsobily ty země, které rezoluci podpořily – myšleno země západního politického společenství a ty, které se k nim hlásí. Ze zemí EU jsou to Slovinsko, Belgie, Irsko, Lucembursko, Malta, Polsko a Portugalsko. Zbývajících 13 se alibisticky zdrželo, leč budiž jim připsáno k dobru, že se proti Izraeli otevřeně nepostavily: Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Dánsko, Finsko, Francie, Řecko, Lotyšsko, Nizozemí, Rumunsko, Slovensko, Španělsko a Švédsko.

Největší roztrpčení v Izraeli způsobil postoj Ukrajiny, která hlasovala pro přijetí rezoluce. Země, která je v obranné válce a statečně čelí agresorovi, se postavila proti Izraeli, od něhož si nárokuje větší podporu a požaduje zbrojní dodávky. Izraelský ambasador v Kyjevě Michael Brodsky se na Twitteru vyjádřil otevřeněl:  Ukrajinská podpora rezoluce OSN „Izraelské praktiky“, která popírá židovské vazby na Chrámovou horu a požaduje poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora je extrémním zklamáním. Podpora protiizraelských iniciativ v OSN nepomáhá budovat důvěru mezi Ukrajinou a Izraelem.

VÁŽNÁ CHYBA

Že Kyjev politicky přestřelil si uvědomují i někteří tamní činitelé. Server The Times of Israel informoval 13. listopadu o vyjádření blízkého poradce prezidenta Zelenského Oleksije Arestovyče, který řekl, že ukrajinská podpora protiizraelské rezoluce OSN byla „vážnou chybou“. Doslova uvedl, že „postoj ukrajinského ministerstva zahraničí je nelogický a neakceptovatelný“ . Důvod je zřejmý: „Spojujeme se s Ruskem a Íránem, které na nás útočí, a distancujeme se od Izraele – a toho chceme za spojence.“ Podle něj se Ukrajina při takovémto hlasování musí přinejmenším zdržet.

Rozumný postoj, leč pozdě bycha honit. Ukrajina bude natrvalo zapsána mezi státy, které hlasovaly pro tuto rezoluci a to jí na prestiži nepřidá. Zbytečný politický přešlap.

•

Server The Times of Israel v pondělí 14. listopadu také zaznamenal, že v hlasování VS OSN z téhož dne, v němž světová organizace vyzvala Rusko k placení reparací Ukrajině za škody způsobené nynější agresí, byl Izrael jedinou západní zemí, která se zdržela; všechny ostatní tuto rezoluci podpořily. Objevily se spekulace, že jde o odvetu Jeruzaléma za ukrajinskou podporu protiizraelské rezoluce popsanou v tomto článku, což někteří diplomaté označili jako „dětinské“. Jiná interpretace ale říká, že v Jeruzalémě se tak rozhodli ještě před pátečním hlasováním o rezoluci „Izraelské praktiky“, a to s ohledem na to, že příště by mohly nějaké „chytré“ hlavy v OSN (a že jich je tam víc než dost) přijít s nápadem uplatnit něco podobného vůči Izraeli v rámci jeho konfliktu s palestinskými Araby. Máme-li dva výklady, můžeme si vybrat, který je našemu pohledu na danou problematiku bližší. (A pak že je kolem dění v OSN nuda.)