Uprchlíci: Proč nejsem překvapen

Portál Svobodné fórum zveřejnil v neděli 3. dubna  pozoruhodný článek Dana Drápala. Jednoho z těch, kdo jsou aktivní v rámci Generace 21, nadačního fondu organizujícího transfer iráckých křesťanů do ČR.

Článek má titulek „Uprchlíci z Okrouhlíku si mysleli, že si po arabsku vylicitují lepší podmínky“.

Drápalův text vnímám jako klíčový příspěvek do celonárodní debaty na téma Uprchlíci ano – ne. Sám autor je pro mě nanejvýš důvěryhodnou osobou. Mimo jiné proto, že oba moji zemřelí rodiče byli evangelikální křesťané – a Dan je, jak se píše na konci jeho článku, evangelikálním teologem. Tedy, tak jak jsem důvěřoval svým rodičům (zcela), tak důvěřuji i Danu Drápalovi.

Kromě toho: pohled Dana Drápala je svědectvím zasvěceného člověka, jakýmsi pohledem „zevnitř ven“, neboť on se v záležitosti transferu Iráčanů do ČR osobně angažoval. Jeho článek je celý zajímavý a poučný, nicméně ve snaze „nehrát za autovou čárou“ se zaměřím pouze na jeden klíčový odstaven. Dan uvedl:

• Zdá se mi, že stažení žádosti o azyl byl z jejich strany jakýsi pokus vyjednat si lepší podmínky, tedy že šlo o jakési licitování. Já orientální kulturu moc dobře neznám, ale pochopil jsem, že jakémukoli vážnějšímu jednání předchází jakási přípravná fáze, kdy se toho mnoho napovídá, ale mohou to být i naprosté nesmysly. Až postupně se přechází k vážnému hovoru, a během něj se z různých ostrých a vyostřených stanovisek vyslovených v přípravné fázi odstupuje, případně se zcela popře, že něco takového bylo řečeno či myšleno vážně.

Je to po mém soudu relevantní postřeh, nad nímž stojí se zamyslet. Za sebe mohu říci, že orientální kulturu také moc dobře neznám, leč z mnohaletých cest do Egypta znám chování Orientálců, přičemž licitace (ve smyslu smlouvání) patří k jejich základní výbavě. Když jsem Drápalův článek četl, vzpomněl jsem si na jeden banální, leč vypovídající minipříběh, který jsem zažil na Sinaji.

S manželkou a ještě jedním českým manželským párem jsme se rozhodli vydat se vozem taxi z lokality Sharks Bay do Naamy Bay (část Šarm aš Šajchu). Před hotelem stálo nejméně deset žlutých vozů taxislužby. S jedním z jeho řidičů jsem usmlouval cenu na patnáct egyptských liber. Protože „znám své pappenheimské“, chtěl jsem se ujistit o férovosti kontraktu. Ruku na to, požádal jsem partnera. Podal mi ji.

Já říkám: „Fifteen (patnáct).“

On jedním dechem: „Twenty (dvacet).“

Neměl jsem chuť žertovat, protože čas běžel a my chtěli být včas zpátky v hotelu. „Jsem přítel, nebo nepřítel?,“ zareagoval jsem lehce podrážděně. Teprve pak taxikář akceptoval dojednanou sumu.

Je to jen drobná ilustrace k tomu, co naznačil ve svém článku Dan Drápal. To, co platilo včera, neplatí dnes - a to, co platí teď, nemusí platit za hodinu.

Dan Drápal připouští jisté rozčarování z toho, jak lidé, kterým se on a jeho spolupracovníci snažili pomoci, jednají, jak uvažují, jak se chovají. Za sebe mohu použít slogan jednoho mého kolegy - „proč nejsem překvapen“. Inu proto, že s něčím podobným jsem počítal. Znovu připomenu to, co jsem napsal na svém blogu na iDNES 25. ledna 2016:

• Osobně bych chtěl vyjádřit jednu obavu– a nepřeju si nic jiného, než abych se mýlil. Sledujeme-li anabázi našich nových bližních, můžeme konstatovat, že od jisté doby to bylo v Irbílu (Erbilu) lepší než v jejich vesnici u Qaraqoshe, v Libanonu to bylo lepší než v Iráku a v ČR je to lepší než v Libanonu. Doufejme, že obě rodiny po čase nezjistí, že v Německu je to lepší než v ČR a nezařídí se podle toho. Jak se to před časem stalo v Polsku a na Slovensku, kde šlo také o uprchlíky křesťanského vyznání.

Proč jsem vlastně měl takové obavy? Protože celá „filosofie“ současné migrační krize je na straně příchozích  založena na zásadě „lepší holub na střeše, než vrabec v hrsti“. Kdo chce, porozumí.

Závěrem dvě poznámky. Pokud jde o byznys, smlouvání a chování k obchodnímu partnerovi, moje zkušenost z arabského světa je taková, že není rozdílu mezi tím, jestli je obchodník muslimského nebo křesťanského vyznání. Řečeno v nadsázce: všichni se vás snaží vzít na hůl. Napříč denominacemi.

Druhá poznámka má podobu otázky, které ovšem správně porozumí pouze Dan Drápal a lidé jeho teologické kvalifikace. Jsou Iráčané, kterým Generace 21 pomáhá, křesťany znovuzrozenými, anebo jde o formální členy některé ze starobylých východních církví?