Uprchlíci: Jiný pohled

Kdykoli se v souvislosti s arabsko-izraelským konfliktem mluví o uprchlících, vždy jsou myšleni uprchlíci arabští. Palestinci, Palestinci, Palestinci. Prakticky vůbec se na mediální scéně neobjevují uprchlíci jiní – židovští.

Rozumí se židovští uprchlíci z arabských zemí a z Íránu. Hned v úvodu musím zareagovat na případnou námitku, že mnozí z nich odešli ze svých zemí dobrovolně, zejména po vzniku Izraele 1948, tak jací tedy uprchlíci. K tomu dodávám: mnozí palestinští Arabové odešli ze svých domovů také dobrovolně, přesto jsou dáváni do stejné skupiny s těmi, kdo odešli nedobrovolně - všichni to jsou uprchlíci. Kolik je (bylo) jedněch a druhých se nikdy nedozvíme a hlavně – nikdy se to takto nerozlišovalo. Palestinští (rozuměj palestinskoarabští) uprchlíci byli prezentováni jako jeden celek. Proč tedy neposuzovat stejně situaci i na druhé straně konfliktu?

Často se také uvádí, že Arabové, kteří v souvislosti s konfliktem ze svých domovů odešli (dobrovolně či nuceně), zanechali po sobě majetek a na stole je tedy téma kompenzace za něj. I to má svůj protipól na opačné straně „barikády“. Také Židé, kteří odešli z muslimských zemí, zanechali po sobě majetek a tudíž i v tomto případě by mělo být na stole stejné téma: finanční kompenzace.

A nyní pro mnohé nová a možná překvapivá informace. V sobotu 5/1 jsme se dozvěděli, že na tomto tématu se v Izraeli na vládní úrovni intenzivně pracuje. O tom níže. Nejprve se musím zmínit o jedné iniciativě, která s tím, o čem píšu, velice úzce souvisí. V roce 2002 vznikla v New Yorku organizace, jejíž poslání prozrazuje samotný název: Spravedlnost pro Židy z arabských zemí (Justice for Jews from Arab Countries - JJAC).

Na jejích webových stránkách se dozvíme spoustu zajímavých údajů a historických souvislostí. Zde si je telegraficky připomeňme.

• Židé žijí na Blízkém východě, v Severní Africe a v zemích kolem Perském zálivu více než 2 a půl tisíce let, tedy žili tam tisíc let před příchodem islámu (zaokrouhleně).
• Po dobytí a ovládnutí této oblasti muslimy byli Židé považováni za občany druhé kategorie, nicméně měli v omezené míře svobodu týkající se náboženství, vzdělání, profesního a obchodního života.
• Změna k horšímu nastala ve 20. století; v řadě arabských zemí došlo k pronásledování Židů a porušování či omezování jejich lidských a občanských práv, vyvlastňování majetku, zbavování občanství a jiným způsobům diskriminace. Židé se často stávali cílem vražd, svévolného zatýkání, věznění a mučení, případně byli ze svých zemí vyhoštěni.
• Poměry se ještě zhoršily po vzniku Izraele, životní a společenské podmínky v zemích, které byly ve válečném stavu s Izraelem anebo ji podpořily, se staly natolik nesnesitelnými, že Židé museli odejít (uprchnout). Majetek, který po sobě zanechali, byl tamními režimy zabaven, a to bez jakékoli náhrady.
• Výsledek: z odhadovaného jednoho milionu Židů žijících na přelomu (19. a 20. ) století na severu Afriky a Středním východě včetně zemí Perského zálivu jich nyní v arabských zemích žije kolem 4 a půl tisíce.
• Paradox: Pokud mezinárodní společenství hovoří o blízkovýchodních uprchlících (myšleno v rámci arabsko-izraelského konfliktu – LS), odkazuje se výlučně na Palestince (tj. palestinské Araby). Přitom Židů vysídlených a arabských zemí bylo víc (856 tisíc) než palestinských Arabů, kteří se stali uprchlíky důsledku arabské-izraelské války 1948/1949 (726 000).

Web JJAC dále upozorňuje na to, že mezinárodní definice uprchlíků se jednoznačně týká také Židů z tohoto období, neboť měli – v duchu úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 – oprávněné obavy z pronásledování z důvodu rasy a náboženství. A ačkoli arabsko-izraelský konflikt vygeneroval dvě skupiny uprchlíků, palestinské Araby (nesprávně, leč všeobecně nazývaných Palestinci (tento výraz byl výjimečně použit také autorem blogu v tomto textu) a Židy vysídlené z arabských zemí (a Íránu, což není arabská země, byť muslimská ano), Spojené národy se téměř výlučně zaměřily pouze na jednu z těchto skupin, na uprchlíky palestinské (tj. palestinskoarabské). Důkazem je více než 170 rezolucí a jiných dokumentů OSN o palestinských uprchlících, třináct agentur a jiných organizací, které v rámci OSN poskutují pomoc pouze palestinských uprchlíkům, a desítky miliard dolarů vynaložených na pomoc palestinským uprchlíkům. Přitom během stejného období (na webu JJAC míněno 1948-2000) nebyla přijata v OSN žádná rezoluce, nebyla realizována žádná podpora prostřednictvím nějaké agentury Spojených národů a ani vyplacena žádná finanční částka ve prospěch židovských a jiných (křesťanských) uprchlíků z arabských zemí.

Prostě (dodávám jako autor blogu) Palestinci, Palestinci, Palestinci, pak dlouho nic a zase Palestinci, Palestinci a znovu Palestinci. Web JJAC tuto pasáž uzavírá:

• Legitimní výzva k zajištění práv a odškodnění Židů vysídlených z arabských zemí není kampaň proti palestinským uprchlíkům. Všechny mírové návrhy o Blízkém východě budou zahrnovat jednání o právech a nárocích palestinských uprchlíků. Je důležité zajistit, aby stejným způsobem byla uznána a řešena práva stovek tisíc Židů vysídlených z arabských zemí. Bylo by výrazem krajní nespravedlnosti, kdyby mezinárodní společenství uznalo práva jen jedné oběti konfliktu – Palestinců - a zcela pominulo práva ostatních obětí téhož konfliktu – někdejších židovských, křesťanských a jiných uprchlíků z arabských zemí.

ZPRÁVA Z 5. LEDNA 2019

Přinesl ji zpravodajský portál Times of Israel („Israel said set to seek $250b compensation for Jews forced out of Arab countries“; 5/1/2019) a úzce souvislí s výše uvedeným. Říká, že po osmnácti měsících intenzivního zkoumání, během nichž izraelská vláda využila služeb jedné nejmenované mezinárodní účetní firmy, je možné zveřejnit první výsledky. Izrael si bude nárokovat 35 miliard dolarů od Tuniska a 15 miliard dolarů od Libye za majetek Židů, kteří byli nuceni obě země opustit. Celkově je ve hře 250 miliard dolarů za majetek Židů v sedmi arabských zemích (kromě dvou jmenovaných jde o Maroko, Irák, Sýrii. Egypt a Jemen) a v Íránu. V izraelské vládě má tuto agendu na starosti ministryně Gila Gamlielová (fotoodkaz z facebookového profilu „Gila Gamliel Supporters“   ZDE), která k tématu říká: Nastal čas napravit historickou nespravedlnost pogromů (proti Židům) v sedmi arabských zemích a Íránu a vrátit stovkám tisíců Židů majetek, který přišli a který je po právu jejich. A dodala, že nelze mluvit o Blízkém východě, aniž by byla vzata v úvahu práva Židů, kteří byli nuceni opustit své úspěšné komunity uprostřed násilí a že všechny zločiny, které byly spáchány na těchto komunitách, musí být uznány.

K tomu je nutné dodat, že reprezentace palestinských Arabů si nárokuje 100 miliard dolarů za majetek, který na území dnešního Izraele zanechali Arabové – ti, kteří v důsledku událostí 1948/1949 zemi opustili. Dnes se dozvídáme, že izraelská strana přináší do této debaty svoje číslo: 250 miliard dolarů. Tím je zdůrazněno, že o majetek nepřišli pouze Arabové, ale také Židé. Také o tom je třeba jednat, vlastně se o tom jednat musí. Web Times of Israel připomíná, že izraelský zákon z roku 2010 stanoví, že každá mírová dohoda musí zahrnovat kompenzace za majetek židovských komunit a jednotlivých Židů vypuzených z arabských zemí a Íránu. (A 2010 Israeli law provides that any peace deal must provide for compensation for assets of Jewish communities and individual Jews forced out of Arab countries and Iran.)

Jak je zřejmé, propalestinská propaganda, které jsme desítky let svědky, vnucuje veřejnosti jednostranný a značně pokřivený obraz reality kolem uprchlíků vzešlých a arabsko-izraelského konfliktu. Dáme-li ale prostor druhé straně, zjistíme, že věci se mají poněkud jinak.

Smyslem tohoto článku je onen pokřivený obraz narovnat a nabídnout čtenářům pohled vyvážený. Majetkově postiženy byly nejen statisíce Arabů, kteří odešli z Palestiny, ale také statisíce Židů, kteří odešli z arabského světa. Prostě: problém není tak černobílý (ve prospěch Arabů), jak se nám snaží arabská propaganda vsugerovat a jak zakořenil v povědomí nemalé části veřejnosti.