Unikátní objev z biblických časů

Čas od času jsme v článcích a diskusích na internetu svědky zpochybňování strarověkých – biblických – dějin Izraele. Jako malá ukázka může posloužit výměna názorů na blogu iDNES mezi paní Libusí a panem Ivanem.

Libuse (to není chyba, opravdu nemá na svém blogu nad s háček) napsala poměrně kritický článek o staroizraelském králi Davidovi ((„David“ - 29/12/2017). Ivan v diskusi uvedl:

• Moc hezky jste to sepsala, fakt. Je to ale zatrachtilá věc, on David vůbec nebyl dokonalý, on totiž vůbec nebyl.

Libuse kontrovala:

• Když nebyl, jak mohl dobýt Jeruzalém?

Tato minipolemika mě inspirovala k otázce, nikoli nepodobné té, kterou Libuse oponovala. Když David neexistoval, kdo tedy dobyl Jeruzalém? Jak se mohl stát hlavním městem izraelské (později jen judské) monarchie. Přesněji: který panovník ho učinil metropolí, když to nemohl být David? Podobně je to i s Prvním chrámem. Nebyl-li David, nebyl ani Šalomoun. Kdo tedy nechal v Jeruzalémě, na Chrámové hoře, zbudovat První chrám? Anebo snad skeptici pochybují také o jeho existenci? Pak tu ale máme dilema. Nebyl-li První chrám, co soudit o Druhém chrámu, který prokazatelně (snad i pro ony skeptiky) existoval – byl postaven na místě Chrámu prvního. Vždyť dnešní Západní zeď je pozůstatkem tzv. Herodova chrámu, který vznikl jako honosná přestavba původního Druhého chrámu. A existenci Západní zdi snad nemůže popřít vůbec nikdo (pomineme-li fakt, že ji někteří pošetilci mezi mocnými přiřazují nikoli k židovskému, ale muslimskému duchovnímu dědictví, ale to je poněkud jiné téma).

Ti, kdo popírají existenci krále Davida, a tedy celé staroizraelské dějiny, mají zásadní problém. Jak se vyrovnají s existencí archeologických nálezů, které starozákonní záznam potvrzují?

O jednom takovém objev, dle mého soudu objevu senzačním, referují v těchto dnech izraelské a jiné servery.

Abychom jeho smysl lépe pochopili, dovolím si citovat ze dvou starozákonních knih. Jde o biblické verše, v nichž je v kratičké zmínce uvedeno, jakoby mimochodem, že v Jeruzalémě existovala funkce, kterou můžeme označit jako správce města. Může to být ale také guvernér nebo starosta.

K biblickým citátům používám českou Kralickou bibli, což je dílo překladatelů předbělohorské Jednoty bratrské, kde je uveden termín „kníže“ nebo „úředník“. Tyto funkcionáře starověké izraelské metropole zná Bible dva. První sloužil za judského krále Ezechiáše a jmenoval se Jozue. Zmíněn je v Druhé knize královské, kapitola 23, verš osm:

• Zkazil také (král Ezechiáš – LS) výsosti u bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete města, a byly po levé straně vcházejícímu do brány městské.

Druhý funkcionář je jmenován v Druhé knize paralipomenon, kapitola 34, verš osm:

• Léta pak osmnáctého kralování svého, když vyčistil zemi a dům Boží, poslal (král Joziáš – LS) Safana syna Azaliášova, a Maaseiáše úředníka města a Joacha syna Joachazova kanclíře, aby opraven byl dům Hospodina Boha jeho.

A právě nedávný nález vrhá na tyto dva biblické oddíly nové světlo. Při archeologických výzkumech nedaleko jeruzalémské Západní zdi byla objevena pečeť (obr. níže), možná plomba, z doby Prvního chrámu, tedy stará cca 2700 let, na níž je ve starohebrejštině uvedeno LE SAR HA IR, tedy Pro správce (guvernéra) města. Podle archeoložky Šlomit Wekslerové – Bdolahové, která na místě výzkum provádí, je pečeť důkazem, že funkce správce (hebrejsky „sar“, v angličtině „governor“), tak je uvedeno v Bibli, ve starověkém Jeruzalémě skutečně existovala.

Závěr nechť si udělá každý sám.

•

... nalezená pečeť (plomba)/Zdroj: Web Times of Israel.