Mýlí se každý, kdo tvrdí, že Turecko je země bez hodnot. Že to nejsou hodnoty kompatibilní s tím, jak si hodnoty představujeme my, je vedlejší.
Turecko se včera vrátilo k systému vlády, který je pro tamní lid přirozenější,než nějaká demokracie západního typu. Že byl výsledek těsný, neukazuje nic o tom, co Turci většinově chtějí. Nevěřím totiž vůbec, že měli stejnou motivaci k "NE" Turci žijící na pobřeží moře a velkých městech s Kurdy na východě, kteří jsou pro většinu Turků, bez ohledu, jestli jsou liberálové nebo konzervativci, nepřátelský, cizorodý prvek a jsou pro ně větší problém než Islámský stát. Když proti Kurdům, zejména PKK, teď Erdogan tvrdě zakročí, bude mít podporu i Turků, kteří na západě volili "NE".
Je úsměvné,kolik komentátorů stereotypně naivisticky vzpomíná na Mustafu Kemala a dokonce mu dává punc nějakého demokrata. Byl to despotický autoritativní vládce, který jen pochopil, že odrhnutí vlády od moci imámů je jediná cesta k modernizaci Turecka a proto volil cestu sekularizmu. Ale jeho vláda se opírala o moc armády a tajné policie stejně, jako se o tyto pilíře autoritativní moci, chce opírat i Erdogan.
Vždyť po celou dobu od Kemala po Erdogana, každý pokus o skutečnou demokratizaci země okamžitě armáda potlačila a nastolila vládu generálské junty, dokud neměla jistotu, že se vše vrátilo opět k tureckému normálu. To, že někde existují relativně svobodné volby a parlamentní opozice, vůbec neznamená, že ta země je demokratická a má demokraticky smýšlející i jednající vládu.
