Tunis: Ohlédnutí za summitem

V neděli se konal v hlavním městě Tuniska 30. summit Arabské ligy. Kromě jedné perličky, kterou byl náhlý odchod katarského emíra sotva jednání začalo, nic nového nepřinesl. Byť u některých momentů stojí za to se zastavit.

Bylo to poprvé od roztržky mezi koalicí sunnitských zemí (vedených Rijádem) a Katarem, kdy se hlavy všech těchto států sešly u jednoho stolu. Důvodem oné roztržky s následným přerušením diplomatických vztahů (týká se mimo jiné Saúdské Arábie, Egypta, Emirátů a Bahrajnu) z června 2017 bylo obvinění Kataru z podpory terorismu. Což Dauhá pochopitelně odmítá.

Buď jak buď, když se na úvod summitu ujal slova generální tajemník Arabské ligy Ahmed A. Gheit, katarský emír Al Sání se zvedl a jednání opustil. Přesný důvod zveřejněn nebyl, nicméně egyptský server Ahramonline naznačil, že to mohlo být na protest proti kritice politiky Turecka a Íránu, tedy zemí, s nimiž má Katar úzké vazby.

Podíváme-li se na závěrečné prohlášení summitu, dozvíme se očekávatelné. Země Arabské ligy

• potvrdily ústřední význam otázky Palestiny pro arabský národ a arabskou identitu okupovaného Východního Jeruzaléma jako hlavního města státu Palestina;
• odmítají nelegitimní rozhodnutí USA uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele;
• vyzývají k vytvoření nezávislého palestinského státu na základě hranic ze 4. června 1967;
• považují za neplatné rozhodnutí USA uznat suverenity Izraele na Golanských výšinách;
• odmítají zásahy Íránu do vnitřních arabských záležitostí a jeho podporu teroristickým milicím a žádají, aby stáhl své milice ze všech arabských zemí;
• podporují politické řešení krize v Sýrii, legitimní instituce v Libyi, národní usmíření v Iráku a suverenitu Libanonu tváří v tvář jejího opakovaného porušování Izraelem;
• vyjadřují podporu Emirátům v záležitosti jejich suverenity nad třemi ostrovy v Perském zálivu – Abu Mousa a Větší a Menší Tanab (o ně vedou Emiráty teritoriální spor s Íránem - LS);
• vyjadřují plnou solidaritu s bratry v Súdánu.

Kromě výše uvedeného stojí za zmínku následující – a není to aprílový žert:

• Arabská liga vyzvala ke konfrontaci a porážce teroristických organizací a myšlenek na Blízkém východě a všude jinde a  odmítla jakékoli pokusy o spojování terorismu s islámem.

Nikdo netvrdí, že terorismus této doby je toliko islámský (na Novém Zélandu jsme viděli, že může mít i jiný charakter a není to jediný případ), nicméně pokud někdo (nezanedbatelná část světa) zavírá oči před tím, že naprostá většina teroristických útoků je páchána ve jménu islámu, ve jménu Alláha a jeho Proroka, pak to znamená, že se západní země sotva mohou shodnout se zeměmi arabského světa na tom, k čemu vyzývá Arabská liga v další větě svého závěrečného prohlášení: aby OSN vydala cosi jako jednotnou definici terorismu.

Budeme-li strkat hlavu do písku před pravdou a realitou, nikam se nepohneme: ani v rámci boje proti terorismu, ani pokud jde o arabsko-izraelské mírové narovnání.

Je nejspíš příznačné, že závěrečné prohlášení Arabské ligy nezmiňuje muslimské teroristické organizace jako Hizballáh, Hamas nebo Islámský džihád, jejichž aktivity (nota bene podporované Íránem) jsou zásadní překážkou pro dojednání míru v regionu.

A ještě postřeh z projevu egyptského prezidenta Sisiho. Ten řekl, že krize, která vypukla v mnoha arabských zemích před osmi lety, ohrožuje existenci  národních států a princip arabské jednoty; v další části svého vystoupení pak hovořil o konfrontaci s terorismem, který ohrožuje existenci  národních států v arabském regionu.

Jde mi o ty národní státy. Jaké? Národní státy koho? Čechů, Němců, Ukrajinců? Nikoli. Arabů, samozřejmě – a nikoho jiného. Je kolem toho mezinárodní rozruch? Nezaznamenal jsem nic takového.

Když ale loni přijal izraelský parlament zákon o Izraeli jako národním státu židovského lidu, byl oheň na střeše. Někteří dokonce hovořili o rasismu.

Jak to, že v jednom případě (izraelském) se o rasismu hovoří a v druhém (arabském) nikoli? Není i to důkaz, jak moc je současný svět falešný a pokrytecký?