Trumpův poslední den

Stylově se rozloučil web Bílého domu s Donaldem Trumpem. Na velké fotografii prezident při nástupu do Air Force One kyne pod modrou oblohou  zvednutou pravicí. Snímek doprovází text: Promises Made, Promises Kept.

Sliby učiněny, sliby dodrženy.

Víc řekl ve svém projevu na rozloučenou. Byla to řeč hodná státníka, který - ačkoli jistě nebyl bez chyb (kdo je nemá) – se může za uplynulými čtyřmi roky otočit s pocitem hrdosti. V bezmála 20minutovém vystoupení (viz YOUTUBE níže), které vydalo na víc než 16 tisíc slov, shrnul úspěchy své Administrativy – a sotva kdo může tvrdit, že žádné nebyly. Něco takového může říci jen člověk raněný politickou slepotou.

Hned na začátku, aniž by jmenoval svého nástupce a jeho viceprezidentku, řekl: „Tento týden bude inaugurace nové Administrativy a my se modlíme, aby byla úspěšná při zajišťování bezpečnosti a prosperity Ameriky.“ Zajímavý moment: popřál jí, aby měla štěstí - „velmi důležité slovo“.

Zdánlivá maličkost, ale všichni z vlastního života víme, jak zásadní je mít či nemít štěstí.

Jako člověk, kterému celý život leží na srdci mír na Středním východě, jsem se zajímal o to, jak Trump ve svém projevu zhodnotí své úsilí věnované narovnání vztahů v tamním regionu. Taková pasáž nemohla v jeho řeči chybět.

• Vymazali jsme z povrchu zemského chalífát Islámský stát a ukončili bídný život jeho zakladatele a vůdce al Bagdádího. Postavili jsme se represivnímu íránskému režimu a zabili předního světového teroristu, řezníka Qasema Soleimaniho. Uznali jsme Jeruzalém jako hlavní město Izraele a izraelskou svrchovanost na Golanskými výšinami. Výsledkem naší odvážné diplomacie a zásadového realismu bylo dosažení několika historických mírových dohod na Středním východě. Nikdo nevěřil, že se to může stát. Abrahamovské dohody otevřely dveře do budoucnosti v míru a harmonii, nikoli v násilí a krveprolití. Je to úsvit nového Středního východu a my přivádíme naše vojáky domů.

Jasné, stručné, výstižné.

V několika větách je skromně vyjádřen dějinný přelom. Jen si připomeňme, kdy naposledy se svět radoval z podepsání mírové smlouvy mezi Izraelem a Araby. To jsme byli o víc než čtvrtstoletí (!) mladší. (1994 – mezi Izraelem a Jordánskem). A za Trumpa ne jedna, ale hned čtyři.

Mohlo jich být víc. Web Times of Israel napsal 19. ledna, že americkým vyjednávačům chybělo několik týdnů a mohla být připravena mírová smlouva Mauretánie s Izraelem a ani Indonésie prý nebyla od normalizace daleko. Jen jim chyběl čas. Bude v tomto trendu pokračovat Administrativa nového šéfa Bílého domu?

Nepřátelé Ameriky často argumentovali její údajnou vojenskou agresivitou a vývozem demokracie prostřednictvím válek. Je to samozřejmě argument až primitivně zjednodušený, neboť otázka angažmá USA v zahraničí je podstatně složitější (a hlavně je to na samostatný rozbor). V této souvislosti zmíním ještě jeden citát z Trumpova projevu:

• Obzvláště jsem hrdý na to, že jsem za uplynulé dekády prvním prezidentem, který nezahájil žádné nové války.

Ocení levice alespoň toto? Anebo to přehlédne jako kukuřičné lány v Iowě?

Závěrem ještě jedna inspirující pasáž. Trump řekl, že nyní, když opouští Bílý dům, přemýšlí o nebezpečích, která ohrožují nesmírně cenné dědictví Ameriky. Jako nejmocnější národ světa čelí Američané neustálým hrozbám a výzvám ze zahraničí. „Ale největší nebezpečí, kterému čelíme, je ztráta důvěry v sebe samotné, ztráta důvěry v naši národní velikost. Národ je jen tak silný, jak silný je jeho duch. Dokážeme být jen tak dynamičtí, jak velká je naše hrdost. Jsme tak živí, jak živá je víra, která bije v srdcích našich lidí.“

A ovšem také: „Žádný národ nemůže být dlouhodobě úspěšný, pakliže ztrácí víru ve své vlastní hodnoty, svoji historii a její hrdiny, protože právě to jsou samotné zdroje naší jednoty a vitality.“

Zkusme se na tím zamyslet i u nás, v Evropě, v malé zemi v jejím středu – a aplikovat toto poselství na české poměry. Nemá nakonec Trump v principu pravdu?

Ve středu 20. ledna 2021 skončí jedna éra. Pro Ameriku a tím pro celý svět. Vzpomínám si, když jsem jednou jel autem se svým strýcem v Ontariu, bylo to krátce před volbami, zeptal jsem se ho, jak dalece záleží na tom, jestli v jeho městě zvítězí jako starosta kandidát liberálů či konzervativců, případně některé další strany. Odpověděl, že to má význam zcela zásadní.

Stejně tak zásadní bude význam změny šéfa a jeho týmu v Bílém domě. Jako přítel Ameriky udělám to, co před čtyřmi roky. Počkám si na plody Bidenovy politiky. A budu si upřímně přát, aby nový prezident  a spol. byli obdařeni moudrostí a nedeformovali to dobré, co už dnes můžeme označit jako Trumpovo politické dědictví.

A jako přítel Izraele nemohu jinak: Díky, pane prezidente!

•

YOUTUBE/Závěrečný projev prezidenta Trumpa před odchodem z Bílého domu.