Trochu jiný pohled na Menachema Begina

16. června 2004 otevřel tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron v hlavním městě Jeruzalémě Centrum odkazu Menachema Begina, svého předchůdce v úřadu ministerského předsedy.

Později jsem se stal e-mailovým odběratelem newsletteru Centra, neboť chovám k Beginovi hlubokou úctu. Především kvůli jeho podílu na uzavření izraelsko-egyptského míru, což považuji za zásadní pozitivní milník v dějinách Státu Izrael. Poslední vydání z 12. března 2026 přineslo starší článek Dana Meridora, jehož poselství považuji za velice důležité.

Dan Meridor působil v období 1988 až 2013 v izraelských vládách, jako ministr řady resortů i místopředseda kabinetu. V letech 1984 až 1999 a znovu v období 2009 až 2013 byl poslancem Knesetu za pravicovou stranu Likud, mezi roky 1999 a 2003 za Stranu středu. Před vstupem do parlamentu pracoval dva roky jako tajemník vlády, v té době jak za předsednictví Menachema Begina, tak Jicchaka Šamira. Begin byl premiérem Izraele, prvním pravicovým, v letech 1977 až 1983.

Meridor přispěl do aktuálního newsletteru a současně premiérového vydání on line publikace Hakumkum pojednáním nazvaným „Begin a lidská svoboda“. Úvodem připomíná, že

v období diaspory, dva a půl tisíce let od zničení Prvního chrámu a dva tisíce let od zničení Druhého chrámu, se židovské náboženské vedení s exilem fakticky smířilo. Vysvětlovalo: to kvůli našim hříchům jsme byli vyhnáni ze své země. Židé se nechovali jako národ, ale jako náboženská komunita. Rabíni nepodporovali návrat do Země izraelské a učili, že je zapotřebí vyčkat na Mesiáše, který přinese vykoupení. Nic se nesmí uspěchat.

Sionismus

Teprve v 19. století, a ještě výrazněji ve století dvacátém, se probudilo židovské národní hnutí – sionismus. Objevilo se na pozadí hnutí židovského osvícenství a odchodu z ghett; inspirováno bylo rovněž různými národními hnutími působícími v celoevropském měřítku. Tato revoluce přišla po jiné, o něco starší revoluci, kterou vyvolalo osvícenství. Osvícenství chtělo prolomit hranice ješiv a rozbít náboženskou uzavřenost, v níž se evropská židovská společnost nacházela. Výsledkem této emancipace bylo zformování „nového Žida“ – Žida, který může být i nenáboženský. Do té doby tím, co všechny Židy, kteří neměli společné národní území, spojovalo, byla židovská víra, judaismus. Je známý výrok blízkovýchodního rabína Saadji Gaona (zemřel 942), že „náš národ není národem jiným způsobem, než skrze své učení“. Osvícenství tento postoj překonalo a tvrdilo, že Židé jsou právě tak národem jako všechny ostatní národy. A v každém národě jsou lidé věřící i nevěřící. Tento myšlenkový průlom, který Židy rozdělil na různé skupiny, jednak na sekulární, jednak na různé náboženské, ale zároveň přinesl národní uvědomění, umožnil to, co Meridor nazývá sionistickou revolucí. Přičemž právě sionismus mohl ve jménu židovského národa vytvořit národní hnutí a požadovat ustavení státu, protože státy náleží národům, nikoli náboženstvím. Podle sionismu se židovský národ musí „vrátit do dějin“, vzít osud do vlastních rukou a obnovit v Zemi izraelské židovskou nezávislost.

Nacionalismus a liberalismus

Je přirozené, uvádí Meridor, že soustředění pouze na národní otázku a opomenutí lidského rozměru může vést k vážným důsledkům. Známe to z minulosti. Nacionalismus ve svých extrémních podobách pošlapal práva jednotlivce. Německý nacionalismus dospěl k nacismu; podobně italský nacionalismu dospěl k fašismu, v němž stát a národ stojí nade vším. Proti tomu je v opozici liberální koncepce. Podle ní není na prvním místě národ, ale člověk; nikoli celek, nýbrž jednotlivec. V sionistickém hnutí, zdůrazňuje Meridor, zastávalo liberalismus revizionistické křídlo Zeeva Žabotinského a později Menachem Begin.

Žabotinský argumentoval tím, že na počátku stvořil Bůh jednotlivce (nikoli společnost). Napsal: „Je lepší, když zhřeší jednotlivec vůči společnosti, než když společnost zhřeší vůči jednotlivci.“ Základní tezí liberalismu je, že člověk je korunou stvoření a že státy jsou budovány pro lidi, nikoli naopak. Jistěže člověk žije v určitém prostředí, které charakterizuje jazyk, kultura, způsob života apod. Ale primární je člověk. On je nositelem práv a zdrojem legitimity vlády. Podle tohoto pojetí je zásah společnosti do života jednotlivce legitimní pouze tehdy, pakliže má chránit jiné lidi nebo když je nezbytný pro společné dobro.

Národně-liberální přístup

Koncept, který Menachem Begin vytvořil jako způsob vyvažující tyto dva hodnotové systémy, se nazývá národní liberalismus. Podle tohoto principu tvoří židovské hodnoty, tedy hodnoty židovského národa, jeho tradice, vztah k vlasti a otázky bezpečnosti, jeden hodnotový systém. Ten ale musí koexistovat s univerzálními liberálními hodnotami. To vyžaduje rovnováhu mezi oběma pojetími, nikoli oddanost pouze jedné z nich. Meridor se zmínil o třech zásadách Francouzské revoluce, které známe ze sloganu „Svoboda – rovnost – bratrství“. Svoboda je skvělá věc. Ale absolutní svoboda sama o sobě vede k extrémům. Také rovnost je důležitá hodnota. Ale absolutní rovnost sama o sobě může vést k nežádoucím situacím. Proto je nutné hledat mezi různými hodnotami rovnováhu. Takovéto myšlenky bývají složité a mezi širokou veřejností jsou málo populární. Je nesnadné je prezentovat tak, aby jim lidé porozuměli. Nehledě k tomu, že neexistuje přesný bod, o němž bychom mohli říci: tomuto bodu odpovídá požadovaná rovnováha. Ve skutečnosti jde o neustálé hledání správné míry v každé konkrétní otázce. Žabotinského i Begina vedlo v jejich veřejné činnosti přesvědčení, že i v národním hnutí je nezbytné vždy pamatovat na to, že nositelem práv je člověk a že stát byl vytvořen pro něj; pro všechny své svobodné a sobě rovné občany.

Vláda většiny a práva jednotlivce

Třebaže Izrael byl vytvořen jako židovský stát, lidská svoboda nestojí ve vztahu k této skutečnosti na vedlejší koleji, ale vyplývá jak z principů demokracie, tak z židovské tradice. Svoboda člověka a rovnost před zákonem jsou základními kameny demokracie. Často se říká, že demokracie je vláda většiny. Je to tak, vláda většiny je skutečně nutnou podmínkou demokracie, ale není podmínkou postačující. Demokracie musí rovněž zaručovat svobodu jednotlivce a rovnost před zákonem. Mnozí diktátoři měli ve svých zemích většinu. Režim založený na vládě většiny, který ale potlačuje svobody nebo narušuje rovnost, není demokratický.

Meridor zdůrazňuje, že skutečná demokracie stojí na tom, že pravomoc zvolené většiny rozhodovat nemůže být absolutní. Je omezena základními demokratickými hodnotami. Například ve Spojených státech se za tímto účelem vyvinula doktrína „brzd a protivah“ – je to rozdělení moci mezi prezidenta, Kongres a Nejvyšší soud (současné excesy prezidenta Trumpa v této oblasti nechme stranou – LS). Také v Izraeli, kde parlament fakticky ovládá vláda, jsou nejúčinnější ochranou jednotlivce před případnými křivdami způsobenými rozhodnutím většiny instituce soudního systému (byť i zde jsme svědky kontroverzního vývoje, ale to je téma na samostatné pojednání – LS). Proto Menachem Begin hned po vzniku státu požadoval sepsání ústavy, která by garantovala nezávislost soudů a jejich schopnost chránit lidská práva i proti rozhodnutí většiny.

Ochrana jednotlivce v židovské tradici

V průběhu dějin, když vznikala hnutí za lidská práva a práva menšin, je Židé často podporovali a někdy i stáli v jejich čele. Není to překvapující, protože během diaspory byli Židé sami v každé zemi menšinou. A dnes? Meridor klade zásadní otázku. „Jak se chováme, když máme vlastní stát a něm moc?“ Připomíná, co se píše v Bibli. Že v izraelské pospolitosti, až se etabluje v Zemi zaslíbené, budou platit dvě zásady. (I) Jeden právní systém pro občany i cizince; (II) pozitivní vztah k cizincům ve společenství. Konkrétní citáty z knihy Leviticus:

(I) „Budete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh (kapitola 24).“

(II) „Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh (kapitola 19).“

Je to tedy sám Bůh, kdo přikazuje lidu Izraele, aby zachoval rovnost mezi občany a cizinci žijícími v jeho společenství, a kdo požaduje, aby slabší (cizinci a také vdovy a sirotci) požívali ochrany. V této souvislosti Dan Meridor kriticky konstatuje, že v izraelských „Základních zákonech“ (nahrazujících ústavu) je zřejmý ostudný nedostatek: není v nich explicitně uveden princip rovnosti všech lidí před zákonem. Myslí si, že jinde ve světě neexistuje ústava, která rovnost před zákonem neobsahuje (těžko soudit, když obsah takového množství konstitucí neznáme – LS). Pokračuje, že když byl přijat „Základní zákon: Lidská důstojnost a svoboda“ (1992), nepodařilo se do něj tento princip implementovat kvůli odporu náboženských stran (což je paradoxní, když víme, jak zní Boží ustanovení dané Mojžíšovi na Sinaji – LS).

Meridorovo shrnutí

Podle něj je klíčová rovnováha mezi silou a spravedlností. Spravedlnost bez síly může ohrozit samotnou existenci společenství, což židovský národ během diaspory velice dobře poznal. Stejně tak nebezpečná je síla bez spravedlnosti. Přitom národně-liberální přístup představuje v mnoha ohledech spojení síly a spravedlnosti. Autor opět čerpá z Bible, tentokrát z knihy Deuteronomium, kde je uveden tento Boží příkaz: „Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost, abys zůstal naživu a obsadil zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh (kapitola 16).“ Opakování slova „spravedlnost“ podle Meridora znamená, že i spravedlnosti musí být dosaženo spravedlivými prostředky. „Nakonec jde o životy lidí. Musíme usilovat o to, aby lidé mohli žít důstojně a co nejsvobodněji. Svoboda a důstojnost patří k sobě, proto jsou spojeny ve zmíněném »Základním zákoně«. V duchu politické filozofie Menachema Begina a jeho učitele Zeeva Žabotinského,“ uzavírá Dan Meridor.

Osobní slovo autora blogu. Zveřejnil jsem tento text především proto, abych splatil jistý vědomostní dluh vůči Menachemu Beginovi. Nikoli můj osobní: jde o dluh části české společnosti, která pod vlivem falešné nepřátelské propagandy vnímá Begina veskrze negativně, mnozí ho démonizují, nasazují mu psí hlavu a dokonce dávají cejch teroristy. Je to hanebné a nespravedlivé. Svědectví Dana Meridora, který byl Beginovi nablízku, nabízí jiný, pravdivý pohled a poodhaluje, na jakých ideových základech politika zakladatele strany Likud stála.

●

Volně podle:

Odkaz

Další odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Menachem_Begin_Heritage_Center

https://en.wikipedia.org/wiki/Dan_Meridor