Od tolerace mensin jsme presli k oslave a zvyhodnovani zrudnych vymyslu nekterych uchylnych mensin. Zminim se snad jen o takovem nesmyslu, jako je kontinuita pohlavi (anglicky sex, gender je rod, ale jazykovi pomatenci se bali slova sex, protoze ma jeste jiny vyznam), dale przneni jazyka odstranovanim rodu (masculinum, femininum), kde presnost a bohatost jazykovych vyjadreni se pomotava s jakousi diskriminaci zen.

Něco o tom vím a o díle Jany Valdrové taky. Ona ten problém svého času dotlačila z Německa a tady to, v poli neoraném, vybuchlo jako granát. O genderově citlivé komunikaci lze uvažovat v úrovni jazykové kultury, ale bourat se do pravopisu je nesmysl. Jeden příklad obtížně řešitelného: doktorka Jana Dvořák.

Tahle obojetná tvrdá y s tečkou jsme znali již od třetí obecné školy takže nic nového

ü & ű ...

Řešení tohoto problému nalezli již Slováci ve své gramatice, ještě dřív, než gender problém vůbec nastal: Zrušili pravidlo o shodě podmětu s přísudkem. Mimochodem provedli i pár dalších gramatických zjednodušení. To u nás provést nelze, protože když už se to jedni naučili, tak ať se to musí učit i ostatní a prý se tím trénuje mozek.

Oni bratri Slovaci uz jsou v mnohem napred, nejen v te gramatice.

S tím i/y je to někdy ošidné.

Jaké i/y se píše ve větě "Ženy si hráli/y a muži pak šli/y domů."?

Odpověď:

Ženy si hrály s tvrdým a muži pak šli domů s měkkým.

Já nevím jak vypadá třetí pohlaví, viděla jsem jen dvě.

To třetí (čtvrté, páté a další) se k nám dostalo na přání nejlepších lidí Evropy.

Z Brusele.