"Toto není demokracie. Moc převzala justiční junta."

V neděli 17/3 bylo s definitivní platností rozhodnuto, kdo se bude moci zúčastnit izraelských parlamentních voleb – a kdo bude naopak z volebního klání vyloučen.

Jeruzalémský Nejvyšší soud – vrcholná soudní instance Státu Izrael – rozhodoval v odvolacím řízení o předchozím rozhodnutí Ústřední volební komise z 6. března 2019, o kterém jsem informoval ve svém článku „Klip ministryně k MDŽ (a střípky z předvolební kampaně)“ zveřejněném o den později.

Telegraficky o co šlo:

Levice chtěla, aby z voleb byli vyloučeni dva kandidáti Unie pravicových stran, a to kvůli protiarabskému rasismu. Jmenovitě jde o stoupence zavražděného rabína Meira Kahaneho (který je také považován za protiarabského rasistu)  - Michaela Ben Ariho a Itamara Ben Gvira. Proti Ben Ariho kandidatuře se vyslovil rovněž generální prokurátor státu Avichai Mandelblit. Argumentoval poměrně drsnými výroky kandidáta na adresu Arabů z minulosti – zjednodušeně: Ben Ari působil dojmem, že se řídí heslem „dobrý Arab – mrtvý Arab“. Přesněji (2018): podle Ben Ariho vyjádření je nutné změnit měřítka týkající se každého, kdo se odváží mluvit proti Židům. Jeho slovy:  Taková osoba je mrtvý člověk. Nesmí z toho vyjít živý. Žádné vyhnání, žádná ztráta občanství. Ten člověk nesmí žít. Jedna popravčí četa to vyřeší – tomu Arabové nejlépe rozumí.

Jindy (2017) měl podle generálního prokurátora Ben Ari říci:  Rabín Kahane nás učil, že s nimi (palestinskými Araby – LS) není možná žádná koexistence.

Podobné postoje zaujímá podle levice i Ben Gvir, právník a advokát židovských aktivistů označovaných jako extremisté, byť jeho formulace nejsou (nebyly) tak ostré.

Názory za hranou? Ústřední volební komise většinou jednoho hlasu (16:15) rozhodla, že nikoli. Tedy abych byl korektní:  nevyřadila Ben Ariho ani Ben Gvira z demokratického volebního procesu. Levice zastoupená poslankyní Stav Shaffirovou z labouristické strany a Tamar Zandbergovou z levicové partaje Meretz uvedla, že se proti rozhodnutí Komise odvolá – konečné slovo tedy měl Nejvyšší soud. Jeho verdikt přináším níže.

Zatímco oba pravicové kandidáty z národně náboženského tábora Komise těsně „podržela“, docela jinak dopadlo podání proti arabské nacionalistické alianci  Raam/Balad. Proti její kandidatuře protestovaly strany Likud, Náš domov Izrael a frakce Otzma Yehudit (součást Unie pravicových stran). Důvody: Aliance usiluje o likvidaci Izraele jako židovského státu, podporuje násilný palestinský odpor a Hizballáh a většina jeho členů jsou příznivci a podporovatelé teroru. Členové Komise proto poměrem hlasů 17 ku 10 rozhodli, že aliance Raam/Balad se voleb zúčastnit nesmí.

Kromě toho většinou 15 ku 10 Komise rozhodla o tom, že voleb se nebude moci zúčastnit ani Ofer Kassif, jediný židovský kandidát na listině arabské aliance Hadaš (komunisté)/Taal, a to kvůli jeho vyjádřením: jednak na adresu ministryně spravedlnosti Ajelet Šakedové, kterou nazval neonacistickou špínou, jednak na adresu Izraele a jeho armády: obojí srovnal s nacistickým režimem a vyzval k boji proti „judeo-nacismu“. (Jak patrno, židovští aktivisté extrémní levice ve službách Arabů to mají v hlavě hodně popletené.) Také tyto dvě kauzy měl na stole Nejvyšší soud.

VERDIKT

V neděli 17/3 večer informovala izraelská média, že Nejvyšší soud rozhodl takto:

• z volebního klání byl vyloučen pouze Michael Ben Ari; Itamar Ben Gvir kandidovat může;
• stejně tak může kandidovat aliance Raam/Balad a rovněž Ofer Kassif na listině aliance Hadaš/Taal.

Pravomocný verdikt Nejvyššího soudu se, jak patrno, poněkud liší od rozhodnutí Ústřední volební komise. Tak funguje izraelský právní stát.

Porovnejme:

V demokratické izraelské společnosti vyvolalo rozhodnutí bezpočet protichůdných reakcí  a velkou diskusi. Jedni ho vítají jako vítězství -  jde podle nich o odmítnutí rasové nadřazenosti, která nemá v Knesetu místo; jiní ho z řady důvodů kritizují a vyjadřují názor, že jde o chybu, která nepřinese dobré ovoce. Místo v Knesetu by podle nich  neměly mít ty (arabské)  formace, které odmítají uznat existenci  Izraele jako židovského státu. Verdikt totiž působí  dojmem, že zatímco židovský extremismus je nutné úředně potírat,  arabský nikoli. Poněkud to připomíná situaci na Chrámové hoře, součásti izraelského hlavního města. Muslimové  na nejposvátnějším místě židovské víry mohou svobodně vykonávat náboženské úkony, Židé se tam modlit nesmějí, ba ani naznačit jakoukoli náboženskou aktivitu (například ve formě úklony či četby Bible apod.). Paradox? Ano - typický blízkovýchodní.

Sám postižený kandidát se vyjádřil otevřeně. Novinářům po vynesení verdiktu řekl:  Toto není demokracie. Moc převzala justiční junta, která se snaží ovládat naše životy.  Pravdu samozřejmě nemá, leč jeho roztrpčení se nelze divit. Mimo jiné proto, že v den, kdy k verdiktu došlo, opět útočili arabští teroristé. V Samaří zavraždili seržanta izraelské armády, 19letého  Gala Keidana  z Beerševy. Další voják a jeden rabín byli vážně zraněni. To je druhá stránka života v Zemi izraelské.