To si vyjdete na výlet a najdete dva a půl tisíce let starou sošku

Štěstí? Ano. Poklad? Přímo historický. A komu že se to podařilo? Jedenáctiletému Zvimu Ben Davidovi z izraelské Beerševy. Před několika týdny byla rodina na výletě – a tam se to stalo.

V oblasti říčky (někdy též vádí)  Besor (Nahal  Habesor). Pramení nedaleko kibucu Sde Boker, kde žil a nedaleko je pohřben první premiér Izraele David Ben Gurion a jeho manželka. Tok odtud míří severozápadně a v Pásmu Gazy ústí do Středozemní moře.

Pozoruhodné je, že říčka je zmíněna i v Bibli – jako potok. V 30. kapitole První knihy Samuelovy čteme:

• A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali.

To se stalo v 11. století před n. l. O nějakých pět set či šest set let později, v pozdním období Prvního chrámu nebo v době návratu Judejců na Sion (z babylonského zajetí), vznikla soška, kterou o dalších dva a půl tisíce let později našel během výletu po březích Besoru Zvi Ben David.

Soška z keramiky je 7 cm vysoká a představuje ženu s šálou zakrývající hlavu a krk, s odhalenými ňadry, pod nimiž má složené ruce. (OBRÁZEK  ZDE)

Zviho maminka Miriam je profesí turistická průvodkyně a okamžitě rozpoznala, jak důležitý starověký nález to je. Kontaktovala odborníka, oblastního archeologa Izraelského památkového úřadu Orena Šmueliho, který se spojil s kurátorkou sbírek z doby železné a perského období Debbie Ben Ami.

Podle jejich předběžného odborného vyjádření (figurka bude dále studována), jak o něm informuje web listu The Jerusalem Post („Biblical ‘fertility amulet’ found by 11-year-old in the Negev“/9. 3. 2021), jsou keramické figurky žen s odhaleným poprsím známé z různých období dějin Izraele, včetně období Prvního chrámu (asi 957 až 586 před n. l.). Vyskytovaly se běžně v domácnostech i v každodenním životě a zjevně sloužily jako amulety k zajištění ochrany, štěstí a prosperity. Web The Times of Israel k tomu dodává, že takováto figurka s odhaleným poprsím byla vnímána jako amulet pro ochranu dětí nebo zvýšení plodnosti.

Bohové plodnosti se ve starověkých kulturách vyskytovali naprosto běžně, uvádí oba zmínění odborníci a připomínají, že Bible přináší řadu svědectví o vlivu sousedního (pohanského – LS) obyvatelstva na život Izraelitů. (Něco takového, spoléhání se na modly, bůžky a amulety, bylo ovšem v přímém rozporu s tím, jak se lid Izraele měl dle Smlouvy s Hospodinem chovat: měl se spoléhat na Něj, nikoli na bohy vytvořené člověkem. Stručně řečeno: ne modloslužbě, ano pravé bohoslužbě - LS.)

Oren Šmueli a Debbie Ben Ami také vysvětlili: „Musíme si uvědomit, že ve starověku byly lékařské znalosti primitivní. Dětská úmrtnost byla velmi vysoká, nepřežila asi třetina narozených. Význam hygieny nebyl dostatečně chápán a léčba plodnosti přirozeně neexistovala. Při absenci pokročilé medicíny nabízely amulety naději a důležitý způsob, jak požádat o pomoc.“

Podle izraelského památkového zákona patří nálezy starožitných předmětů s datem vzniku před rokem 1700 n. l. do vlastnictví státu (až na výjimky). Proto i tato keramická soška obohatí sbírku oddělení Národních pokladů, kde se dosud nacházela pouze jedna soška tohoto druhu (amulet plodnosti).

A jak je pravidlem, Zvi Ben David obdržel od památkového úřadu pamětní certifikát (FOTO  ZDE).

Pro zajímavost. Na webu Izraelského památkového úřadu je v sekci „Národní poklady“ víc než osm a půl tisíce položek. (ODKAZ  ZDE)