Teroristka jako symbol humanistického boje

Děkuji Abbásovi, děkuji Fatahu, děkuji Palestinskoarabské samosprávě. V těchto dnech mě znovu utvrdili v přesvědčení, že mám pravdu. Že mír s nimi je nemožný. Nový důkaz se jmenuje Dalal Mughrabiová.

Byli jsme o 41 mladší, když se to stalo. Někteří čtenáři ještě nebyli na světě. V březnu 1978 zosnovala skupina teroristů v čele s poručíkem Fattahu Dalalou Mughrabiovou (*1959) krvavý útok, který později vešel do análů jako masakr na pobřežní silnici. Výsledkem bylo 35 mrtvých Izraelců včetně dvanácti dětí. Ďábelskou akci tuctu teroristů vedla Mughrabiová; skupina připlula na malém člunu z Libanonu a vylodila se jižně od Haify. Pekelné dílo dokonala Mughrabiová jako sebevražedná atentátnice, když v uneseném autobusu plném dětí odpálila granát.

Takový člověk (je to vůbec člověk?) si nezaslouží nic jiného, než nejhlubší opovržení. Vůdci palestinských Arabů to však vidí jinak. Vražedkyni všemožně oslavují. Jejím proklatým jménem označují sportovní akce, např. v roce 2016 středoškolský basketbalový turnaj v Autonomii, nebo letní tábory pro arabskou mládež.

Tak tomu je i letos, jak píše dnešní (20/7) webová verze listu Jerusalem Post. Jak mohou představitelé Autonomie něco takového zdůvodnit, řeknete si. To je právě to: něco takového můžete udělat pouze za předpokladu, že máte zvrácené myšlení. Kdy vrah dětí není vrahem, ale hrdinou, mučedníkem, někým, kdo zasluhuje úctu a „zvěčnění“ své památky, neboť udělal ve vašich očích správnou věc. Konkrétně: povraždil nepřítele. Nikoli „okupační vojáky“ na „okupovaném Západním břehu“ (jak se i u nás Judea a Samaří  s oblibou označují), ale nevinné civilisty ve „vnitřním“ Izraeli, jehož hranice (linii příměří z roku 1949) uznává celý civilizovaný svět.

Jinými slovy: povraždil v Izraeli izraelské občany – v tom Izraeli, s nímž vy máte uzavřít mír. Zde musím opět – pokolikáté už? - konstatovat: nemožné. Buď budou palestinští Arabové usilovat o mír s Izraelem - a pak musí Mughrabiovou označit za sprostou teroristickou vražedkyni a s odporem se od ní odvrátit, nebo označí tuto krvavou zrůdu (pravda, s andělskou tváří, ale to nás nesmí mýlit) za hrdinku a mučednici – a pak po nás nemohou chtít, abychom jim věřili, že o mír skutečně usilují (pokud si tedy pod slovem „mír“ představujeme všichni  totéž). Jedno vylučuje druhé.

Zpět do současnosti. Vrcholem cynismu je zdůvodnění výše zmíněného kroku samotným šéfem Autonomie Mahmúdem Abbásem. Letní tábor byl po Mughrabiové pojmenován proto, že tato žena (pro nás teroristická stvůra) je „symbolem humanistického boje“ proti Izraeli. Takové tvrzení, to je do nebe volající nehoráznost vyvolávající obavy, jestli se Abbás v současných vedrech, která ve Svaté zemi panují, dočista nepomátl.

Ofir Gendelman, mluvčí izraelského premiéra pro arabská média, na to věcně reagoval na svém Twitteru, kde mimo jiné napsal: "Na vás ani na ní nic humanistického není. Podívejte se na děti, které zavraždila."  A přiložil soubor 12 snímků dětí, které Mughrabiová připravila o život. FOTOODKAZ NAJDETE  ZDE

Podle německého webu Weltwoche si palestinští Arabové myslí, že Mughrabiová je „nejlepší z nejlepších“. A takto ji ve svým městech oslavují: FOTOODKAZ   ZDE

Lze s takto uvažujícími lidmi a politiky uzavřít mír?