Terorismus: Zrůdy vylézají z děr

V sobotu 28. května 2022 opustila brány tokijské vězeňské nemocnice po odpykání 20letého trestu japonská šéfteroristka Fusako Šigenobu, spoluzakladatelka komunistické vražedné organizace Japonská rudá armáda.

Japonská rudá armáda (JRA) úzce spolupracovala s teroristickou organizací palestinských Arabů PFLP (Lidová fronta pro osvobození Palestiny). Během tří desetiletí své činnosti (1971-2001) uskutečnila řadu teroristických akcí včetně únosů letadel, útoků na ambasády a letiště, držení rukojmí apod.

Patří k nim i vraždění na dnešním izraelském Ben Gurionově letišti, k němuž došlo 30. května 1972; tehdy byl aeroport známý jako letiště Lod.

Krvavou akci spáchali tři Japonci – členové JRA ve službách PFLP. Po příletu z Paříže si vyzvedli zavazadla (pouzdra na housle, v nichž měli zbraně – československé samopaly vzor 58; vedle toho byli vyzbrojeni granáty) a v letištní hale zahájili divokou palbu.

Výsledkem tohoto ďábelského činu bylo 26 mrtvých a na osm desítek zraněných. Nejvíce smrtelných obětí (17) patřilo ke skupině křesťanských poutníků z Portorika, kteří přiletěli do Izraele na duchovní pobyt. O život přišla také jedna Kanaďanka a mezi osmi zavražděnými Izraelci byl Aharon Katzir, špičkový biochemik, o němž bylo v té době uvažováno jako o kandidátovi na příštího izraelského prezidenta. (Tehdejší hlavě státu Zalmanu Šazarovi končil druhý 5letý mandát v roce 1973. Nakonec byl parlamentem jako jeho nástupce zvolen bratr zavražděného vědce, Efraim Katzir, taktéž vynikající biochemik a biofyzik.)

Ze tří japonských teroristů přežil pouze jeden – Kozo Okamoto. Ačkoli izraelský soud nad ním vynesl verdikt doživotního žaláře, odseděl si pouze 13 let a už sedmatřicet roků si užívá svobody (nyní v Libanonu).

Jak je to možné?

To jsou blízkovýchodní paradoxy. V roce 1985 byl Okamoto součásti výměny vězňů za zajaté izraelské vojáky. Izrael propustil v rámci „dohody Džibril“ 1151 vězňů včetně usvědčených teroristů, a to jenom proto, aby dostál zpátky domů tři vojáky zajaté v Libanonu během protiteroristické operace Mír pro Galileu (1982)

Tento nepoměr, který se může mnohým jevit jako naprosto nepochopitelný, svědčí o tom, že Izrael je připraven udělat absolutní maximum pro to, aby zajaté příslušníky armády dostal zpět do vlasti.

Pikantní na tom je, že Benjamin Netanjahu, jeden z nejvýznamnějších politiků moderního Izraele, který sloužil v době „dohody Džibril“ jako velvyslanec při OSN, výměnu kritizoval. Argumentoval: „Od začátku jsem viděl dohodu Džibril jako smrtelnou ránu všem snahám Izraele vytvořit mezinárodní frontu proti terorismu. Jak může Izrael kázat Spojeným státům a Západu, aby přijaly politiku neustupování terorismu, když se sám vzdává tak hanebným způsobem?“

Byl to ovšem právě Netanjahu, už jako premiér Izraele, kdo stál u obdobné výměny. V říjnu 2011 byl ze zajetí v Pásmu Gazy propuštěn izraelský voják Gilad Šalit. Izrael dal na oplátku svobodu 1027 vězňům včetně teroristů. Jak říkám, blízkovýchodní paradoxy.

50 LET POTÉ

Terorista a zabiják Okamoto žije v poklidu vBejrútu. Vydání do Japonska, jehož justice o něj má jako o arcizločince zájem, se obávat nemusí, protože v Libanonu získal za své vražedné protiizraelské aktivity politický azyl. Na veřejnosti prakticky nevystupuje, tentokrát ale udělal výjimku. Na jednom bejrútském hřbitově, u památníku Japonců kteří se angažovali v teroru na straně svých palestinskoarabských soudruhů, se zúčastnil vzpomínkové ceremonie. Je mu čtyřiasedmdesát, působí neduživě, během chůze na místo ho museli dva muži podpírat. Nepromluvil, jen se usmíval a na prstech ukazoval symbol „V“. Ano, to, jak nakonec dopadl, je pro něj vítězstvím – je na svobodě místo toho, aby po masakru strávil zbytek svého bídného života za mřížemi.

Na ceremonii organizovaném PFPL nechyběli ani zástupci další teroristické organizace – Hizballáhu. Svůj k svému. Okamoto měl na krku šálu se znakem PFPL, ovšem ruce má stále od krve, kterou nikdy nesmyje.

Ti, kdo by se za organizování či provedení odporných zločinů neměli nikdy vrátit do lidské společnosti, si užívají svobody. Okamoto už desetiletí, Šigenobu od letošního 28. května. A těm, kdo na letišti Lod přišli před padesáti lety o život, zbyl jen hrob a naše vzpomínky. Zvláštní svět.

Nesnadno se to ovšem komentuje, když zámek vězeňské cely arciteroristy Okamoty odemkli sami Izraelci.