Ten říká to a ten zas tohle ...

Na mysli mám ústavní právníky a téma diskutované také na blogu iDNES: ukončení nouzového stavu sněmovnou a jeho obnovení vládou. To vše ve vztahu k Ústavě. Dilema? Bezpochyby ano.

Na jedné straně tu máme obavy z protiústavního jednání vlády, což je v demokratickém režimu nanejvýš nebezpečné – a z principu nepřijatelné.

Na druhé straně tu hraje klíčovou roli mimořádná situace – pandemie.

Při uvažování o všech okolnostech musíme zakalkulovat žádost hejtmanů a pražského primátora, aby NZ stav na území jejich krajů a hlavního města pokračoval. Současně ale víme: nebylo to tak, že by vláda měla „neutrální“ postoj a toliko vyhověla lídrům regionů. „Hnacím motorem“ pro pokračování NZ stavu byla primárně právě vláda.

Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho a pokládat na stůl argumenty vycházející z toho či onoho aspektu této problematiky.

Legendární Ota Černý se kdysi v televizních debatách s politiky ptal: „A co na to občan?“.

Jsem občan, odpovídám tedy. Můžeme teoretizovat o pokračování NZ stavu, resp. o formě, jakou k tomu došlo, donekonečna – a je to bezesporu legitimní. Sám čtu a analyzuji články i diskuse na toto téma, ovšem z důvodu uvedeného níže nemám na věc silný názor. Neboť: jsme v mimořádné, bezprecedentně mimořádné situaci a ta vyžaduje mimořádná opatření, postupy, řešení.

Nad všemi těmi pronesenými a napsanými  názory, prohlášeními, analýzami, polemikami a rádoby vtipnými podobenstvími mi v mysli rezonuje na mysli toto trojí:

• moje mladší sestra pracuje jako ošetřovatelka v první linii a je na pokraji svých sil (vděčná za každého vojáka, který přijde posílit jejich nepočetný tým);
• minulý týden jsem dostal zprávu, že na covid zemřel můj dlouholetý spolupracovník a kamarád (mladší než já);
• včera (15. 2.) jsem se vydal na jedno odborné lékařské vyšetření – ordinace zavřená, paní doktorka nemocná, zaslechl jsem slovo covid.

Tři důvody, proč vášnivé diskuse o zákonnosti prodloužení NZ stavu  rád přenechám jiným.

•

R. I. P.

Patnáct minut po zveřejnění tohoto článku jsem se dozvěděl, že Otakar Černý zemřel. Když jsem psal svůj blog, netušil jsem to. Vyjadřuji upřímnou soustrast pozůstalým. Čest jeho památce!

(unsplash.com)