Téma LGBTQI+ aneb Jak jsem byl zahanben

V sobotu 21. ledna jsem na svém blogu na serveru iDNES informoval o pastýřském listu biskupů Anglikánské církve, který se týkal sexuality, vztahu církve ke stejnopohlavním vztahům.

Můj článek má nadpis „K omluvě komunitě LGBTQI+“.

Klíčové sdělení biskupů, které vyvolalo značnou vnitrocírkevní kontroverzi, sestávalo ze dvou bodů:

A) Anglikánská církev bude i nadále v souladu se svojí doktrínou a učením Bible oddávat snoubence, z nichž jeden bude muž a druhým žena. Nikoli dvojice stejnopohlavní, neboť za manželství považuje toliko vztah mezi mužem a ženou.

B) Stejnopohlavním dvojicím, které uzavřely občanský sňatek nebo registrované partnerství nabízí možnost uspořádání církevní bohoslužby obsahující modlitby a požehnání pro tyto dvojice.

Jinak vyjádřeno: církevní svatba NE, církevní požehnání po občanském sňatku (nebo uzavření registrovaného partnerství) ANO.

Je to řešení, které lze považovat za kompromis na hranici možného – a tak jsem celou záležitost také vnímal (použití minulého času vyplyne z posledního odstavce).

Nepochybuji o tom, že biskupové se upřímně snažili o férovou nabídku pro obě strany. Po pravdě řečeno, příliš se jim to nepovedlo.

Anglikánská církev nikdy nebyla homogenní (vzpomeňme na High Church a Low Church), uvnitř jejího společenství funguje významná skupina evangelikálních anglikánů. Tito věřící, stejně jako jiní evangelikálové mimo tuto denominaci, se ve své víře řídí na prvním místě tím, co učí Bible. A to je důvod, proč jsou ke zmíněnému kompromisu nanejvýš kritičtí.

Sdruženi jsou v několika organizacích či společenstvích, na prvním místě jmenujme CEEC – Evangelikální radu Anglikánské církve. Tento orgán sdružuje evangelikály z Diecézních evangelikálních společenství a všech hlavních evangelikálních sítí, organizací a společenství církve. Evangelikální rada na svém webu zveřejnila 23. ledna článek „‘Praying in Love and Faith’: an initial response“, v němž „sdílí hluboké znepokojení, které vyjádřili evangelikálové napříč církví v reakci na návrhy biskupů (zveřejněné v pastýřském listu – LS)“. Na sobotním (21. 1.) zasedání Evangelikální skupiny pro Generální synod (Anglikánské církve – konat se bude v únoru 2023 – LS) se odmítnutí návrhu biskupů setkalo s drtivou podporou přítomných.

John Dunnett z vedení CEEC k problému uvedl: „Sdílím hluboké zděšení, které vyjádřily tisíce evangelikálů po celé zemi. Návrhy biskupů mě hluboce znepokojují; zdají se být buď v rozporu s doktrínou Anglikánské církve, nebo naznačují odklon od této doktríny.“ Ujistil, že Evangelikální rada se postaví do čela koordinačního úsilí zaměřeného na silnou odezvu proti návrhům biskupů: v rámci Anglikánské církve budou evangelikálové v otázkách sexu a manželství společně bojovat o věrnost biblickému učení.

Není to ovšem jediný opoziční hlas. Server Christian Today napsal 21. ledna („CofE same-sex blessings will lead to change in doctrine, say evangelicals“), že evangelikálové v Anglikánské církvi mají vážné obavy, že navrhované požehnání stejnopohlavním dvojicím povede k odklonu od dosavadní doktríny církve. Nebezpečí spatřují v tom, že toto požehnání bude odrazovým můstkem ke změně církevního učení o manželství (které je dosud v souladu s učením Bible – LS).

Server cituje Helen Lambovou, členku pracovní skupiny  zmíněné Evangelikální rady, která v nedávné internetové videodebatě řekla: „Říká se nám, že na jedné straně je manželství vztah mezi jedním mužem a jednou ženou a že to je doktrína, a na druhé straně, že máme žehnat a říkat o něčem, že je to svaté, když Bůh ve svém Slově říká, že to svaté není.“ Dodává, že nechápe, jak tak dvě protichůdné věci vůbec mohou existovat.

Lee Gatiss, ředitel konzervativní anglikánské organizace a charity „Church Society“ to vnímá podobně: „Jak můžeme podporovat, žehnat, oslavovat a děkovat za něco, čemu nepožehnal Bůh?“ Podle jeho mínění není možné hodit do diskuse jako granát verš ze 4. kapitoly 1. Janovy epištoly („Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“) a myslet si, že to stačí k potvrzení toho, že Bůh schvaluje manželství osob stejného pohlaví. Bez servítků dodal: „V lepším případě je to trik a v horším vyložená lež – tvrzení, že církevní žehnání sňatkům osob stejného pohlaví není změnou církevní doktríny o manželství.“

Susie Leafeová je ředitelkou anglikánské konzervativní organizace „Anglican Futures“. Její pohled: „Myšlenka, že oslavování ´rovnoprávného občanského sňatku´ nepodkope ´posvátné manželství´ (Holy Matrimony) je absurdní.“

A konečně, Foley Beach, arcibiskup a primas konzervativní Anglikánské církve v Severní Americe, říká, že návrh biskupů ohledně žehnání stejnopohlavním dvojicím přijal s těžkým srdcem. Podle něj takovéto aktivity „nejenže popírají svaté vyznávání, ale odmítají autoritu Písma a učení historické církve“.

Zbývá ozřejmit, proč jsem vlastně tyto názory na internet umístil. Když člověk hájí v záležitosti jednopohlavních vztahů (či homosexuálních praktik, chcete-li) biblické stanovisko sám, snadno se stane cílem moderní formy ostrakizace. Snadno je ocejchován jako fanatik, exot. Jako zástupce velice malé množiny podivínů, k nimž patří například finská křesťanskodemokratická politička Päivi Räsänenová, tamní luterský biskup Pohjola, evangelista Franklin Graham – abych jmenoval osobnosti, o nichž jsem na svém blogu psal.

Je to samozřejmě falešný pohled. Důkazem je kontroverze v Anglikánské církvi týkající se kompromisního návrhu popsaného výše. Postoj zástupců anglikánských evangelikálů nebo konzervativních anglikánů – výše zmíněných Leafové, Gatisse, Dunncetta, Lambové či arcibiskupa Beache – nelze jen tak znevážit; tyto osobnosti snad není možné mávnutím ruky posměšně označit za náboženské fanatiky a spolu s nimi bezpočet stejně smýšlejících křesťanů. Naopak: jsou pro nás výzvou.

Pro mé názorové oponenty výzvou k zamyšlení. A pro mě osobně? Jsem jimi zahanben. Zatímco já jsem vnímal ono dvojí biskupské doporučení (církevní sňatky homosexuálů NE, požehnání ANO) jako kompromis, byť na hranici možného, výše uvedení křesťané řekli veřejně a otevřeně něco jiného: nelze žehnat něčemu, čemu Bůh z principu požehnat nemůže. Přiznávám: Pravdu nemám já, ale oni, anglikánští evangelikálové. Mýlil jsem se. Musím se ze své chyby v úsudku pro příště poučit.