Také se těšíte na korunovaci?

Já moc. Nejen proto, že jako divák zažiju něco takového poprvé (ve třiapadesátém mi byly minus tři roky), ale kvůli duchovnímu obsahu ceremoniálu z Westminsterského opatství, který je mi z řady hledisek blízký.

Jsem si jist, že to bude doživotně nezapomenutelný zážitek, podobně jako v minulosti jiné obřady z tohoto místa (mj. pohřeb královny Alžběty II. nebo princezny Diany, svatba prince Williama), případně z londýnské katedrály sv. Pavla (svatba Diany Spencerové s tehdejším princem Charlesem).

Nabízí se otázka, jestli jsem zapálený monarchista, když se na korunovaci tak těším. Jako pravicový konzervativec ctím tradice – ty, které si úctu zaslouží (britská bezpochyby ano) - a politicky mám stejný vztah ke konstitučním monarchiím i demokratickým republikám. Respektuji obojí stejně. V mém případě hraje důležitou roli také to, že britská královská tradice byla tvořena po mnoho staletí anglikánským protestantismem (svoji roli v ní hraje i skotský presbyteriánský protestantismus), což vnímám jako obrovský bonus – jako potomek českých pobělohorských evangelických emigrantů nebudu pociťovat ve vztahu k obřadu žádnou náboženskou bariéru, které bych se nevyhnul, pakliže by se jednalo o obřad katolický. (Proto jsou mi sympatičtější monarchie protestantské než katolické.) To uvádím zcela upřímně a po pravdě.

Platí-li, že štěstí přeje připraveným, pak se musím pochlubit, že jako televizní divák Karlovy korunovace – abych byl korektní: korunovace Karla a Camilly – jsem připraven více méně dokonale. Nebudu odkázán pouze na to, co mi sdělí či nesdělí moderátoři a experti na obrazovce (bude-li do některé z televizí pozván Jindřich Forejt, nebude to mít chybu), neboť web Anglikánské církve (religionista Ivan O. Štampach používá variantu Církev Anglie – dle Church of England -, což je možná výstižnější) přinesl detailní program toho, co se bude dít 6. května 2023 od 12 hodin SELČ ve Westminsterském opatství i s velice užitečnými vysvětlujícími poznámkami (odkaz  ZDE).

Bod po bodu, krok za krokem přibližuje celý ceremoniál – jednotlivé body včetně toho, kdo bude v té které části vystupovat. Nechybí ani takové technické podrobnosti jako je - například - složení posvátného oleje přivezeného z Jeruzaléma, kterým bude král po vzoru staroizraelských monarchů pomazán.

V této části liturgie arcibiskup z Canterbury panovníkovi říká: „A jako byl Šalomoun pomazán za krále od kněze Sádoka a proroka Nátana, tak buď pomazán, požehnán a posvěcen jako král nad národy, kterého ti dal Hospodin tvůj Bůh, abys nad nimi panoval a vládl jim; ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.“ V tom okamžiku se vrátíme hluboko, tři tisíce let do historie.

Součástí zveřejněného programu jsou texty modliteb, písní a čtených biblických oddílů, jakož i obsah královského slibu. Ten považuji vedle pomazání olejem a vložení koruny svatého Eduarda na panovníkovu hlavu za jeden z vrcholných okamžiků obřadu. Jak již řečeno, jako člověk s protestantskými rodinnými kořeny pociťuji nepopsatelné uspokojení, když nový monarcha je ve svém slibu arcibiskupem tázán, zda bude ze všech svých sil zachovávat Boží zákony a pravé vyznání evangelia a zda bude ze všech svých sil udržovat ve Spojeném království protestantské reformované náboženství stanovené zákonem, načež král před celým svatostánkem, církví, Bohem a vlastně celým světem „slavnostně a upřímně vyzná“, že je věrným protestantem („I declare that I am a faithful Protestant“) a že bude ze všech svých sil dodržovat všechna zákonná ustanovení, jež souvisejí s protestanským nástupnictvím na britský trůn. Jasné vymezení vůči víře, jejímž představitelem je římský papež nelze přehlédnout.

Protože ale nový monarcha není náboženský fundamentalista, ale osobnost otevřeného srdce, nebudou na obřadu chybět nejen jiné křesťanské denominace, ale ani zástupci nekřesťanských vyznání. V úvodním procesí při vstupu do opatství budou kráčet zástupci judaismu, sunnitské i šíitské větve islámu, sikhismu, budhismu, hinduismu, džinismu, víry bahá´í a zoroastriánství. To má vyjadřovat multináboženský charakter britské společnosti a důležitost začlenění jiných vyznání při respektování integrity vzájemně odlišných tradic.

Pozoruhodné také je, že během obřadu nezazní pouze angličtina. V části nazvané „Výměna mečů“ zazpívá řecký sbor biblický Žalm 72 ve své mateřštině – jako poctu Phillipovi, otci nynějšího krále, který se narodil v Řecku jako řecký princ. Naproti tomu starověký chorál Veni Creator Spiritus bude interpretován ve čtyřech jazycích Spojeného království – vedle angličtiny ve velštině a skotské a irské gaelštině. Jak je zřejmé, scénář pamatoval úplně na všechno. A to jsem se dotkl jen několika bodů 44stránkového dokumentu. Kdo má rád výjimečné a mimořádně slavnostní životní okamžiky a není skalním antimonarchistou, bezpochyby si v sobotu 6. května přijde na své.

Mám-li zdůraznit jeden moment, který mě při studiu programu korunovační bohoslužby oslovil, musím se vrátit na její začátek. Po úvodních průvodech při vstupu do opatství bude následovat Pozdravení krále. Mladý chórista Královské kaple pronese:

„Vaše Veličenstvo, jako děti Božího království Vás vítáme ve jménu Krále králů.“

A panovník odpoví:

„V Jeho jménu a podle Jeho příkladu nepřicházím, abych mi bylo slouženo, ale abych sloužil.“

Slova k zamyšlení, která můžeme v té nejcivilnější podobě a v každodenním životě aplikovat i my, prostí z nejprostších. Ne nechat si sloužit, ale být k užitku ostatním.