Tak trochu jako v Pyšné princezně

Když se v dubnu 2016 dva mocní tohoto světa, egyptský prezident a saúdský král, dohodli, že rudomořské ostrovy Tiran a Sanafir budou předány pod svrchovanost Rijádu, sotva tušili, jakou právní válku tím vyvolají.

Záležitosti jsem věnoval pozornost na svém blogu na iDNES v několika článcích, v nichž jsem postupně mapoval vývoj kauzy. K jednotlivým etapám se vracet nebudu, jen připomenu situaci, která panovala před 2. dubnem 2017, neboť toho dne došlo k dalšímu právnímu zlomu.

Případ byl od samého počátku dilematický, neboť se navenek jevil tak, že neexistuje jednoznačný důkaz, zda ostrovy patří Egyptu, případně Saúdské Arábii. Každá strana sporu předkládala své důkazy a důvody, proč je přesvědčena o tom, že Tiran a Sanafir patří právoplatně jedné nebo druhé z nich.

Dvojkolejnost byla patrná i v poslední fázi kauzy. Zatímco Nejvyšší správní soud 16. ledna 2017 s definitivní platností (nutno brát s rezervou) rozhodl, že ostrovy jsou nedílnou součástí Egypta a smlouva o jejich „vrácení“ Saúdům je neplatná, Sněmovna reprezentantů (egyptský parlament) na to nedbala a jala se vést rozpravu. K žádnému závěru se ale zatím nedobrala (jak už to tak v parlamentech bývá) a své k tomu dosud neřekl ani Nejvyšší ústavní soud, ačkoli k němu podala vláda žalobu na předchozí verdikt (nižšího) správního soudu, který v červnu 2016 rozhodl stejně jako Nejvyšší správní soud v lednu 2017. Že ostrovy patří Egyptu a dohoda a Rijádem je neplatná.

V sobotu 1. dubna byla tedy situace následující:

• pravomocný verdikt Nejvyššího správního soudu řekl předání ostrovů NE;
• Nejvyšší ústavní soud se k tomu dosud nevyjádřil; a
• definitivní stanovisko k dohodě o předání neschválil ani parlament.

Kauza se ocitla  na mrtvém bodě, nicméně v neděli 2. dubna rozvířil stojaté vody káhirský soud pro mimořádné záležitosti. Ten vydal verdikt, že Nejvyšší správní soud nemá pravomoc do záležitosti ostrovů zasahovat, neb jde o věc státní suverenity a o té by měl rozhodnout zákonodárný sbor. Verdikt z 16. ledna 2017, jímž se anuluje dohoda Sisi – Salman, by tedy měla být anulována – a bylo by s podivem, kdy se nám v tu chvíli nevybavila před očima scéna z Pyšné princezny: Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil.

Leč nezlehčujme vážné téma. Vážné a nikoli jednoznačné.

Právník Malek Adly, který u soudů „kope“ za ostrovy (aby zůstaly egyptské, neb egyptské podle něj byly a jsou), říká, že káhirský soud pro mimořádné záležitosti je nižší instancí než Nejvyšší správní soud a nemá tudíž co mluvit do toho, jestli Nejvyšší správní soud může či nemůže o ostrovech rozhodovat.

Bývalý šéf Státní rady (tak se v Egyptě nazývá soustava všech správních soudů), soudce Mohamed Hamed El-Gamal, řekl webu Ahramonline, který je zdrojem tohoto článku, že dva kolidující verdikty dvou soudů jsou bezprostředně nevykonatelné a situace tak vytváří právní dilema (to už od počátku svého vzniku). Podle jeho mínění bude muset Nejvyšší ústavní soud rozhodnout, který z obou verdiktů má přednost. (Pokud se v tom ztrácíte: zda ten, kterým 16. ledna rozhodl Nejvyšší správní soud, že ostrovy nelze předat, anebo ten, kterým 2. dubna soud pro mimořádné záležitosti rozhodl, že verdikt Nejvyššího správního soudu z 16. ledna o neplatnosti předání je sám neplatný.)

Přitom právník Ašraf Farahat, který podal žalobu u soudu pro mimořádné záležitosti proti verdiktu Nejvyššího správního soudu z 16. ledna 2017 zdůraznil, že ani soud pro mimořádné záležitosti neřekl, komu ostrovy právoplatně patří – to nebylo předmětem žaloby. Šlo mu pouze o to, aby soud vynesl rozsudek, že Nejvyšší správní soud nemá o ostrovech co rozhodovat (čehož dosáhl a může si blahopřát), neboť jde o záležitost patřící do kompetence zákonodárného sboru. Tedy podle jeho náhledu na věc.

Takový je tedy aktuální stav (psáno 3. dubna 2017 před polednem SELČ).

Věc má též svoji „turistickou dimenzi“. Do Šarmu se od této sezony vracejí i Češi, přičemž mnozí z nich budou ze svého hotelu či přímo z pláže mít ostrov Tiran „jako na dlani“. Čím je jejich destinace blíž k šarmskému letišti, tím lépe. Při pohledu na tento pustý, ale strategický významný ostrov (Sanafir je v jeho zákrytu) na vstupu do Akabského zálivu si budou moci uvědomit, jak velká právní bitva se o oba ostrovy v hlavním městě hostitelské země odehrává. A položit si otázku: Dnes se ještě díváme na egyptské území. Bude to tak ale platit napřesrok? Odpověď, troufnu si tvrdit, nezná v této chvíli vůbec nikdo.

A komu to je „šuma fuk“, dobrovolně se hlásí do klubu nevědomých. Jako kdysi jedna turistka ze Slezska, s níž jsem stál na břehu Akabského zálivu, bylo to na tabské riviéře, naproti přes vodu vlevo Jordánsko, vpravo Saúdská Arábie a ona mě šokovala otázkou:

• Tož, toto je jaké moře. Egejské?

Svatá prostoto!

•

... v pozadí ostrov Tiran při pohledu od jednoho z hotelů poblíž šarmského letiště. (Foto LS)

... jiný pohled na ostrov Tiran - z břehu Tiranské úžiny. Scenérie jako stvořená pro focení nejen neživé přírody.  (Foto LS)