Tak nám nakonec tu Krejčovou stejně potrestali

Kateřinu Krejčovou, v době incidentu s policií, tedy 1. 7. 2015, studentku FAMU.Tehdy se zúčastnila povolené demonstrace proti odpůrcům imigrace, kteří demonstrovali opodál na Václavském náměstí – a doplatila na to.

Ano, doplatila na to, jak policie tento „střet zájmů“ vyhodnotila. Dala přednost těm, kdo s maketami šibenic vyřvávali (mj.) „Všechny vás pověsíme!“, tedy jejich pochodu, před těmi, kdo pokojně vyjadřovali svůj postoj vsedě na zemi. Kateřina a její přítel, kterému byla při policejní „ochraně“ způsobena fyzická újma (ulomená část chrupu), uplatnili postoj, kterému se říká pasivní odpor. Situace se vyhrotila, dostala se do emočně vypjaté fáze, v níž se Kateřina jala přítelé bránit, neb chování policie právem vnímala jako nespravedlnost a exces. Její „akce“, více verbální než fyzická, trvala ani ne pět sekund, policisty byla okamžitě „zpacifikována“, vržena na zem, spoutána a odvezena k výslechu. Ač předtím justicí osvobozena, nyní stejnou justicí potrestána: měsíční podmínkou.

Z celé akce existuje věrohodný videozáznam. Po jeho opakovaném zhlédnutí trvám na tom, že Kateřina si nezaslouží ani minutu ztráty svobody, natož měsíc za katrem, byť v podmínce.

Celá ta kauza je absurdní. S jistou nadsázkou připomíná situaci, kdy je okradený policií omylem považován za zloděje a patřičně „buzerován“. Opět: v emočně vypjaté situaci se brání, do policisty šťouchne – a skončí u soudu. Tam se pak řeší všechno možné, jen ne to nejpodstatnější: že onen obžalovaný z „útoku“ na veřejného činitele nebyl zlodějem, ale okradeným.

Policie „ukradla“ Kateřině a spol. právo na nenásilný povolený protest. To je příčina všeho: její reakce na tuto nespravedlnost a jevy související byl toliko důsledek.

To mělo být soudy (nejen tím prvním, který vynesl osvobozující rozsudek) zdůrazněno, „vytknuto před závorku“. A to mělo také být důvodem opětného osvobozujícího rozsudku. Neboť omezit někoho v jeho právech lze pouze tehdy, pokud je to „neprůstřelně“ důvodné. Nelze například zakázat občanu Stejskalovi chůzi po chodníku jenom proto, že po ní chce komfortně projít občan Novák (který má stejná práva i povinnosti). Právě to se v principu v onom červenci 2015 v dolní části pražského Václavského náměstí stalo.

Jak měla tedy policie postupovat? Upozornit (megafonem) účastníky protiimigrační demonstrace a pochodu „s šibenicemi“, že na  inkriminovaném místě budou procházet kolem jiné povolené demonstrace, připomenout jim, že nejen oni mají právo na svobodné vyjádření názoru a vyzvat je k respektu k protidemonstraci levicových aktivistů. S varováním, že pokud se ji pokusí fyzicky napadnout, bude zakročeno proti nim. Ptám se, proč policie nezvolila toto řešení?

Abychom si rozuměli: Kateřina se sice dopustila něčeho, co za normálních okolností nelze tolerovat, ale zde o normální okolnosti nešlo, protože byla ke svému činu vyprovokována špatným rozhodnutím policie. Přesně to měl odvolací soud konstatovat a na základě toho ji osvobodit.