Taba: Po útoku (Akt.)

• Ve svém včerejším (16/2) večerním příspěvku inspirovaném teroristickým útokem na autobus s jihokorejskými poutníky z téhož dne jsem se zaměřil na to, zda tím má být vystavena turistická „červená karta“ pro celý Egypt.

Napsal jsem své přesvědčení, které opakuji i dnes: domnívám se, že nikoli.

Na druhou stranu jsem překvapen, že vůbec někdo pořádá na Sinaji takového výpravy. Podívejme se na mapu. Autobus turistické společnosti Craft Tours jel z Káhiry přes Suezský kanál na Sinaj, zde nejspíš podél jeho západního pobřeží, za Ras Abú Rudeisem odbočil vlevo do centra poloostrova ke klášteru sv. Kateřiny a pak pokračoval k pobřeží Akabského zálivu, napojil se na silnici Dahab – Taba a mířil přes Nuweibu, tabskou riviéru k izraelské hranici. Minul luxusní středisko Taba Heights a za malým „fjordem“ a odbočkou na letiště Taba International Airport zamířil k závěru své egyptské cesty – k hraničnímu přechodu. Ironií osudu ke smrtícímu útoku došlo na posledních doslova desítkách metrů. Těsně předtím, než měli cestující vystoupit, aby pěšky došli na hraniční bezpečnostní kontrolu.

Takováto cesta busem přes celý poloostrov, kde egyptská armáda a policie vede permanentní válku s teroristickými skupinami „alkajdovského“ typu, má sama v sobě zakódováno extrémní nebezpečí. Osobně jsem značně překvapen, že někdo takovýto výlet riskuje.

Odbočka. Kdo mě zná, může namítnout, že si protiřečím. Vždyť jsem jezdil na Sinaj za Mubaraka i po jeho pádu (za maršála Tantáwího). Jakmile se ale začala na Sinaji bezpečnostní situace zhoršovat, milovanou tabskou riviéru, kterou považuji za nejmagičtější z egyptských destinaci, jsem se slzou v oku opustil a vydal se na africký břeh Rudého moře. (Toto naše rozhodnutí umocnil fakt, že jsme sebou začali brát vnoučata.) Čili: Egypt ano, ale „vocať až pocať“, tedy ne tam, kde hrozí přímé nebezpečí. (Nepřímé hrozí každému kdekoliv, i na koupališti v pražském Edenu, že?)

Vraťme se ale do Egypta. Po prvotním šoku se v tamních médiích objevily první analýzy. Co nedělní útok znamená či mohl by znamenat?

Odborníci vycházejí z toho, že jde o první atak po pádu Mursího (zač. července 2013) namířený proti turistům. Všechny dosavadní byly zacíleny na příslušníky bezpečnostního aparátu a jejich bodovy či zařízení. To je samozřerjmě znepokojivá „premiéra“.

Iman Ragab, vědecký pracovník výzkumné instituce Al Ahram Centre for Political and Strategic Studies má za to, že tabský útok představuje cosi jako bod zvratu. Podle něj jde o novou etapu, novou vlnu terorismu jako odpověď na úsilí prozatímní vlády s ním účinně bojovat. Obdobu vidí v devadesátých letech, kdy zemí otřásly opakující se krvavé ataky na návštěvníky v řadě turistických míst. Máme to ještě v živé paměti: rok 1997 a přes šest desítek povražděných v Luxoru. Masakr zosnovavala organizace Al Gamaa al Islamiyya s cílem zasadit smrtící ránu egyptské turistice, potažmo celé ekonomice.

Tomuto pohledu ovšem oponuje generálmajor Fuád Allam, někdejší zástupce šéfa Státní bezpečnosti. Vidí to jinak. Nedělní útok není žádným překvapením: militanti jsou ochotni zaměřit se na cokoliv, co jim pomůže poškodit egyptský stát a jeho ekonomiku. Dodal, že útok v Tabě nevnímá jako eskalaci jejich aktivit, ale že spíše využili možnosti, která se jim nabízela. (Pravdou ale je, že dosud nechávali turisty na pokoji – pozn. L. S.) Teroristické skupiny nepostupují koordinovaně: vždy, když se vyskytne příhodná šance škodit, tak to udělají. Nemusí to nutně znamenat, že by od nynějška byli výlučně zaměřeni na turisty jako svůj hlavní či dokonce jediný cíl.

Na rozdíl od generála Alama to ale vidí Imam Ragab jinak. Jde o změnu strategie, militanti (já bych používal výhradně termínu teroristi) se snaží „zvýšit cenu způsobených škod“. Dodává závažný argument k diskusi na dané téma:

Když byly napadeny budovy bezpečnosti, ukazovalo to na jisté bezpečností vakuum v Egyptě. Nyní, když byli napadeni turisté, má to být indikátorem toho, že Egypt není dobrým místem pro turisty.

Se zdrcující kritikou bezpečnostních sil přišel brigádní generál v. v. Mahmúd Kotri. Tabské krveprolití označil za hrubou a evidentní chybu policie. Položil stejnou otázku, jakou si kladou i mnozí z nás, pakliže je pravda, že výbušnina byla vložena do autobusu (údajně pod sedadlo řidiče) během jedné ze zastávek: Jak je možné, že profesionální bezpečnostní síly nezkontrolovaly autobus před tím, než k explozi došlo? A jak vůbec probíhají bezpečnostní kontroly?

Z vlastní zkušenosti opakovaných návštěv Egypta mohu potrvrdit, že nejdůkladnější kontroly jsme zažili v roce 2006 v lokalitě Naama Bay (patří do destinace Šarm aš Šajch), kdy bylo turistických policistů a členů bezpečnostní agentury řečeno v nadsázce „víc než turistů“ - kontrolovala se osobní zavazadla i při vstupu na pláž v hotelu, který byl umístěn na pláži, muži v uniformách stáli před hotelem, za hotelem, v hotelovém komplexu u každé budovy, u každého bazénu, hlídali pláže z obou stran. Není divu, bylo to v době po teroristických útocích v tabském Hiltonu 2004, Šarmu a Naama Bay 2005 a Dahabu 2006. Od té doby masivní bezpečnostní opatření poněkud ochabovala.

Generál Kotri varuje před přesvědčením, že terorismus slábne. „Kdo to říká, je hloupý,“ dodává bez servítků. „Tyto skupiny jsou vysoce kvalifikované a dobře financované.“

Ať tak či onak, bez ohledu na rozdílné názory hodnotící ďábelské aktivity teroristů, jisté je jedno: každou takovou akcí trpí egyptská turistika.

Zatímco v roce 2012 navštívilo Egypt od ledna do listopadu 10 a půl milionu turistů, loni to bylo 8 milionů 700 tisíc návštěvníků. Ministr turistiky Zaazou k tomu lakonicky dodal: „Byl to jeden z nejhorších roků pokud jde o cestovní rok vůbec.“

Víc komentovat netřeba. Snad jen: Češi, kteří milují Rudé moře, mají opět dilema.

•

FOTO

Slovo pod čarou

Postižení Jihokorejci byli na cestě po biblických místech u příležitosti 60. výročí založení jejich křesťanského sboru. Jde o protestantskou denominaci Jincheon Jungang Presbyterian Church.