Stupidita ad absurdum aneb Naplivali dětem do tváří

Alespoň navenek to působí tak, že demokratický Izrael je nejbokotovanější zemí na světě. Kromě známého hnutí BDS existují také iniciativy praktikující akademický a kulturní bojkot židovského státu. 

Nacisté se musí v pekle tetelit radostí.

BDS je globální kampaň usilující přesně o to, co je skryto za její zkratkou:bojkot, stažení investic a sankce ve vztahu k Izraeli. Akademický a kulturní bojkot Izraele není jistě nutné blíže objasňovat.

A snad ani to, že je to všechno postavené na hlavu. Netvrdím, že Izrael je po všech stránkách stoprocentní. Nejde o biblickou zahradu Eden – ani pro Židy, ani pro Araby, ani pro jakéhokoliv jiného obyvatele Státu. Izrael je normální demokratickou zemí, nedílnou součástí svobodného světa. Se všemi klady i zápory. Pokud někoho bojkotovat a ekonomicky sankcionovat za jeho politiku a chování k vlastním občanům, tak rozhodně ne Izrael. Do pomyslné fronty před něj by se vešlo tolik zemí a režimů, že by se všichni ti aktivisté museli nakonec za své pošetilé nápady Izraeli omluvit.

Toho se ale nedočkáme, protože, jak říká jeden můj kolega, vůl zůstane volem a pařez pařezem.

Nejnovější důkaz podali Norové, kteří jsou v tomto směru obzvláště aktivní. Nedokážu posoudit, jestli v kauze Fru Michaláková vs Barnevernet je pravda na té či oné straně, ovšem v případu uvedeném níže dosáhla lidská hloupost „štrosmajerovských“ výšin. („Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička.“)

Vše se točí kolem izraelského dokumentárního filmu z roku 2013, který je ve světě stříbrného plátna znám pod anglickým názvem „The Other Dreamers“. Překládat jej nemá asi velký smysl, protože čeští označovači zahraničních filmů ho stejně pojmenují po svém; osobně bych preferoval „Trochu jiní snílci“. Ale to přenechám odborníkům.

Snímek natočil režisér Roy Zafrani. Pojednává o čtyřech postižených dětech, které se vydaly na cestu a na ní chtějí naplnit své sny. Navzdory svému handicapu - ačkoli jsou jediní, kdo věří, že je něco takového možné. Osmatřicetiminutový dokument byl promítán na přehlídkách v USA, Španělsku, Itálii, Austrálii a Indii.

V Norsku však narazil. Nikoli kvůli svému sociálnímu akcentu, ale proto, že jde o film izraelský a tématicky nezapadá do představ „akademických bojkotářů Izraele“ o tom,  jak by měl „správný“ izraelský film vypadat.

Připadá vám něco takového ve svobodné zemi z hlediska zdravého rozumu  absurdní? Tak čtěte dál.

Tvůrci filmu chtěli nedávno přihlásit své dílo na jeden festival v Norsku. Jaké bylo překvapení režiséra Zafraniho, když byl odmítnut. Organizátoři přehlídky mu sdělili, že je jim líto, ale protože podporují akademický a kulturní bojkot Izraele, snímek promítat nemohou, neboť se netýká ilegální okupace, ani blokády Pásma Gazy či jiné formy diskriminace Palestinců.

Co na to Zafrani? Proti jednostrannému fanatismu postavil racionální argumenty:

• Film má lidi spojovat, přivádět k sobě, ne oddělovat a posílat pryč od sebe navzájem.
• Viděl spoustu filmů z celého světa, od Sýrie po Írán, a dostalo se mu poučení o lidech z těchto zemí, aniž by to nějak souviselo s tamním politickým vedením.
• Nikdo by přece nebojkotoval íránského režiséra a jeho film jenom proto, jak se chová jeho vláda. Byl-li by on takto akceptován, proč nejsem já, ptá se?
• Je to absurdní, dodává. Nejsem politická fugura. Nejsem zodpovědný a činy izraelské vlády.
• Upřesňuje: „The Other Dreamers“ je zcela nezávislý film, na který nedostal z veřejných grantů ani šekel, takže bojkot nemůže být odůvodněn ani tím, že byl vyroben s vládní podporou.

Závěrečná režisérova myšlenka, v níž se skrývá skutečný důvod celé té komedie:

Film je bojkotován proto, že ukazuje odlišnou, pozitivní stranu Izraele.

A přesně o to jde. Snímek prezentuje pravdivý, nikoli propalestinskou propagandou deformovaný obraz života izraelské společnosti a fungování židovské republiky, a to se těmto aktivistům absolutně nehodí do krámu, protože by došlo k nabourání usilovně budovaného lživého obrazu Izraele. Jinak řečeno: dokument Izrael nedémonizuje, proto dostal červenou kartu.

Je to stupidita dovedená ad absurdum, jak uvádím v titulku článku. Vlastně, proč si brát servítky: vůči postiženým dětem, jejichž těžký úděl film zobrazuje, je to víc než sprosté.

•

•

VIDEO - TRAILER K FILMU

Všem postiženým dětem, které uvidíte ve videoukázce, ti, kdo se zasloužili o bojkot snímku, naplivali do tváří.