Sto dnů agrese

Na sklonku 3. června 2022 jsem nadepsal titulek článku – a pak seděl nad prázdnou stránkou a přemítal, co k tomu šílenství, které Putin na Ukrajině rozpoutal, lze ještě dodat. Slova mizela kdesi v marnosti.

Pociťuji bezmoc nad zoufalou situací ukrajinských obránců – a současně vyjadřuji obdiv jejich hrdinství. Totéž cítím k jejich prezidentovi. O kolik výšek dubajského mrakodrapu Burdž Chalífa morálně převyšuje Volodymyr Zelenskyj Vladimira Putina!

Mnozí posměváčci řeknou: Herec. Ano, i Ronald Reagan byl herec. A stal se ikonou svobodného světa. Zelenskyj je ikonou této doby. Pro ty, kdo stojí na straně oběti. Za sebe mohu říci, že s drtivou většinou toho, co dosud řekl jsem souhlasil. V situaci, do níž jeho zemi dostal brutální agresor, ani nemůže mluvit jinak. Jeho volání po větším přísunu zbraní a větších sankcích proti útočníkovi je správné, potřebné, důležité a přitom vlastně velice prosté. Žádné bezobsažné fráze, ale jasná logika: Ukrajina se brání a aby se ubránila, potřebuje vojenskou pomoc.

Je to podobné jako situace Izraele v roce 1948. Právě ustavený židovský stát byl přepaden několika arabskými zeměmi a to, co potřeboval v první řadě byly zbraně, aby mohl svoji nezávislost uhájit. (Uhájil ji díky významné pomoci z Československa.)

Bez masivní vojenské pomoci sotva dokáže Ukrajina dlouhodobě čelit ruské expanzi. A protože skutečně jde o ruskou imperiální expanzi, pak je zřejmé, že je i v našem zájmu, aby Ukrajina neprohrála. Jak by se asi vyvíjela druhá světová válka, kdyby se v roce 1940 Francie ubránila a Německo porazila?

V jednom ze svých předchozích článků jsem napsal: „Mohu mít vůči ukrajinské politice tisíc a jednu dílčí výhradu, ale v tom podstatném má jako oběť nevyprovokované agrese moji plnou podporu.“

Tím budiž řečeno, že ne se vším v ukrajinské politice či veřejném životě souhlasím, přičemž záležitosti kolem Bandery apod. sem bezpochyby patří. Na druhou stranu: ne všichni v dnešním Rusku mají negativní vztah ke komunistickým zločincům Leninovi a Stalinovi, ne všechno v dnešním Rusku je z hlediska lidských práv, demokracie a práva národů na sebeurčení v pořádku – a přece nikoho z vládnoucích politiků svobodného světa ani nenapadne, aby kvůli tomu Ruskou federaci vojensky napadl. A o to tady jde.

To co se dělo na Ukrajině v posledních letech, zejména po roce 2013, byla primárně vnitřní záležitost této země. Nemusíme se vším souhlasit, ale vývoj na Ukrajině v žádném případě neopravňuje kohokoli tvrdit, že Moskva byla k agresi vyprovokována. To je pseudoargument kremelské propagandy, nikoli pravda.

Rusko nebylo a není nikým vojensky ohroženo. Ani Severoatlantickou aliancí, ani sousedy stojícími (zatím) mimo alianci, a už vůbec ne Ukrajinou. Nesouhlas s tím, co se v sousední zemi děje nedává nikomu právo k tomu, aby do té země vtrhl a vedl s ní a v ní brutální válku.

Jistě: dějiny Ukrajiny a vše, co s nimi souvisí – včetně vztahu k Rusům – není ani černobílé, ani přímočaré. Rusko, pokud jsem správně pochopil Putinovu argumentaci, provedlo invazi na Ukrajinu proto, aby ochránilo ruskou menšinu a zbavilo zemi jha nacismu (denacifikace); Moskva hovořila také o demilitarizaci Ukrajiny. Zásadní otázka: Jak s těmito cíli souvisí vraždění ukrajinských civilistů a barbarské ničení země, kterou Rusové přijeli - dle své propagandy – zachránit?

Když jsem se seznámil s projevem prezidenta Putina z 21. února 2022, nabyl jsem dojmu, že – zjednodušeně řečeno - kdyby na Ukrajině nestál ani jeden Banderův pomník, našel by si Putin jiný důvod, proč zemi přepadnout. Proč si to myslím?

Putin řekl v prosinci 2021 v TV Rossija 1, že rozpad SSSR byla katastrofa. Vždyť „ … koneckonců, co je rozpad Sovětského svazu? To je rozpad historického Ruska pod názvem Sovětský svaz.“

Víc říkat nemusel. Pak už nezbývalo než čekat, kdy s obnovou ruského impéria na úkor Ukrajiny začne. Server Čtidoma.cz 23. prosince 2021 zmínil názor Jiřího Šedivého, bývalého náčelníka generálního štábu AČR. Podle něj Rusko určitě masivně nezaútočí v lednu na Ukrajinu tak, jak to někteří politici, ale i vojáci předávají do sdělovacích prostředků.

Generál měl pravdu. Zaútočilo v únoru.

Třetího června 2022 trval tento ruský zločin agrese sto dní. Kolik stodenních cyklů Putinova barbarství a ničení ukrajinského státu nás ještě čeká?