Stín nad papežovou návštěvou v Iráku (Doplněno)

Zahraniční cesty nejvyššího představitele římskokatolické církve vyvolávají vždy obzvláštní pozornost. Zejména, jde-li o návštěvu země rozervanou válkami, sektářským násilím a terorismem, jakou je Irák.

Kdysi jedna z kolébek civilizace.

V sobotu 6. března, během druhého dne své návštěvy, se host z Vatikánu vydal do Násiríje, v jejíž blízkosti se nacházelo starověké město Ur, kdysi metropole sumerské civilizace. Jméno města dobře znají čtenáři Bible, a to pod třemi různými názvy – podle toho, jaký překlad je použit. Kralická Bible, dílo Jednoty bratrské, ho označuje jako Ur Kaldejských, moderní český ekumenický překlad píše o Kaldejském Uru a česká redakce serveru Vatican News hovoří o Uru Chaldejců.

Významné je to město především proto, že jde o rodiště Abrahama, tehdy ještě používajícího jméno Abram. Bible o tom píše v 11. kapitole knihy Genesis:

• Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v  Ur Kaldejských. I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy. (...) I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z  Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam.

Jelikož k Abramovi, který později přijal jméno Abraham, se hlásí nejen Židé (přesněji Izraelité), ale také křesťané a muslimové – odtud abrahamovská náboženství -, uskutečnilo se na urské pouštní pláni, a zde již cituji server Vatican News: „ … setkání tří monoteistických náboženství, která Abrahama pokládají za svého patriarchu. Zazněly na něm úryvky z první knihy Mojžíšovy i Koránu a poté trojice svědectví, na která papež František navázal svou promluvou“.

V ní František mimo jiné pravil:

• Odkud začíná cesta míru? Od toho, že upustíme od nepřátelství. Člověk, který s odvahou hledí na hvězdy a věří v Boha, nemá žádné nepřátele. Jediným protivníkem je nepřátelství v srdci. (...) Kdo chodí po Božích stezkách, nemůže být proti někomu, nýbrž staví se za všechny. Nemůže ospravedlňovat jakoukoli formu diktátu, útlaku a násilí, nezaujímá agresivní postoje.

Kdo by ovšem čekal, že se v Uru setkají zástupci všech tří hlavních abrahamovských větví, to znamená Židé, křesťané a muslimové, čekal by marně. Skoro by se chtělo říci, že ti nejdůležitější na místě chyběli, totiž zástupci Židů.

Důvody proč tomu tak bylo se různí.

Portál Algemainer.com v sobotu 6. března v článku „Pope Francis Meets Iraq’s Top Shi’ite Cleric, Visits Birthplace of Prophet Abraham“ napsal, že podle představitele místní irácké křesťanské církve iráčtí Židé byli kontaktováni a pozváni, ale jejich situace je prý „komplikovaná“ - zejména proto, že nemají „strukturovanou komunitu“.

Pokud by člověka napadlo, že bylo možné oficiálně pozvat představitele judaismu ze zahraničí, pak zde máme nepřímou odpověď na webu listu The Jerusalem Post („Iraqi government prevents Jews from participating in Pope’s historic visit“/7. 3. 2021). Ten píše, že podle dobře informovaných zdrojů se zdá, že irácká vláda zabránila Židům do země přicestovat (z čehož lze dovodit, že o jejich účast v Uru nestála).

Ale ať už je to jakkoli, pravdu má Omar Mohammed z blogu Mosul Eye, který uvedl, že nepřítomnost Židů poškodila obraz rozmanitosti.

Téměř komicky pak vyznívá věta, kterou v reportu o papežově návštěvě napsal 6. 3. iROZHLAS:

• Druhý den papežovy cesty bude pokračovat náboženským setkáním na pláni u starověkého města Ur, kterého se zúčastní šíité, sunnité, jezídové i sabejci.

Je to podobné, jako kdyby se u příležitosti loňského 350. výročí úmrtí J. A. Komenského shromáždil v nizozemském Naardenu kde kdo, jenom ne zástupci Jednoty bratrské.

DOPLNĚNÍ

Ve zmíněném článku v The Jerusalem Postu Edwin Shuker, rodák z irácké diaspory, který byl nucen najít azyl v Británii, vyjádřil zklamání nad tím, že irácká vláda „promarnila historickou příležitost“ smířit se se svými Židy a uznat a napravit bezpráví, kterého se vůči nim irácký stát dopouštěl. To mohla podle něj učinit tak, že by Židy oficiálně na ceremonii do Uru pozvala a k jejich přechozímu pronásledování se postavila čelem.

K tomu Howard M. Sachar v knize Dějiny státu Izrael píše:

• K roku 1973 zbývalo v Iráku méně než 3000 Židů. Po válce v roce 1967 byl vyhlášen bojkot židovských obchodníků s to vedoucích příslušníků židovské obce bylo zatčeno a zadržováno na různě dlouhou dobu..

Dále píše, že podobně jako v Egyptě a Sýrii byli iráčtí Židé vystaveni systematickému vládnímu ponižování a při častých útocích na ně jim byla odpírána policejní ochrana. Citát z jednoho propašovaného dopisu ze srpna 1967:

• Ve dne v noci trvá hrůza, že nás přijdou zatknout nebo prohledat dům. Některé z nás odvedli v řetězech, nazdařbůh zbili holemi a zfackovali. Každý den slyšíme něco jiného: nejdřív že nás chtějí deportovat, potom, že nás chtějí zabít. O těch, které odvezli se říká, že je upálili zaživa, jednoho po druhém zastřelili nebo vyhodili do pouště.

A jako vyvrcholení děsivé divadlo 27. ledna 1969. Na náměstí v Bagdádu bylo pověšeno 14 lidí, z toho devět Židů jako „špioni“. „Davy, odhadem 200 tisíc lidí, kráčely kolem pohupujících se těl a přihlížející zpravovaly ampliony o židovské  zradě“.

Věru, že má irácký stát důvod zpytovat svědomí. Skutečnost, že nevyužil historicky nabídnuté šance, jaká se už sotva kdy bude opakovat, patří k oněm stínům papežovy návštěvy v někdejší Mezopotámii.

•

FOTOODKAZ

Urská planina, místo jednoho z papežových zastavení. V pozadí zikkurat starý více než čtyři tisíciletí./ZDE