Sonda do internetové žumpy

•  Když otevřeme její poklop (rozuměj nahlédneme do diskusí pod články), dozvíme se zajímavé věci. Já například jsem se včera (20/3) odpoledne dočetl, že jsem „divný člověk“.

Pan čtenář a diskusní přispěvatel E. Erat zneužil toho, co jsem ve svých článcích prozradil o svém dětství a mládí, smotal to všechno dohromady jako pejsek s kočičkou když dělali k svátku dort a veřejnosti předložil následující analýzu:

Jde o jeho reakci na můj článek týkající se nadcházejícího průjezdu americké kolony, který převzal Neviditelný pes.

Vzhledem k tomu, že pan Erat má nejen poněkud zvláštní úsudek, ale také ignoruje grafická pravidla jazyka, v němž tady všichni komunikujeme, musíme si nejprve rozklíčovat oněch šest velkých písmen „M.M.B.B.C.C.“ Tedy MM = Marilyn Monroe, BB = Brigitte Bardot, CC = Claudia Cardinale (tentokrát bez přechylování). Autor píše, že v době našeho mládí a dětství hoši masturbovali před obrázky těchto (i jiných) sexsymbolů tehdejší doby, zatímco já prý zažíval výrony pod izraelskou vlajkou. Ani mé sny údajně nebyly o ženách, ale o obnově izraelského velvyslanectví v někdejší ČSSR. Z toho dovozuje, že jsem „divný člověk“, tedy prakticky úchyl.

Dopouští se ovšem účelové manipulace. Totiž tvrzením, že zatímco ostatní masturbovali „normálně“, tedy před sexy obrázky nahých žen, já “nenormálně“ před vlajkou s Davidovou hvězdou. Jinak řečeno: ostatní hoši měli své „nesexuální“ zájmy a kromě toho (dětský, jinošský) sexuální život – to je ona masturbace „u obrázků“.

Je to stejná lež, jako kdybych já tvrdil, o někom, koho chci veřejně dehonestovat, že tento člověk, který se přiznal, že ho od mládí přitahovala auta, masturboval nikoli u snímků MM, BB nebo CC, ale u ladných křivek vozů porsche nebo amerických křižníků silnic.

Jenom na vysvětlenou: Nevymezuji se vůči totálním nesmyslům pana Erata proto, že bych se cítil osobně uražen, což v daném případě ani nelze. Uvádím to pouze proto, abych dokumentoval, kam až jsou lidé, kteří nenávidí můj proizraelský postoj (nestydím se za něj, jako bych se za protektorátu nestyděl za prospojenecký postoj) ochotni zajít.

Věc se má samozřejmě tak, že všichni jsme měli v dětství a teengarovském věku nejrůznější zájmy – někdo takové, někdo makové. Já jsem se kromě zmíněného Izraele zajímal obšírněji o geografii, stejně tak jako například o automobily. V té době jsem měl i mezi nimi své „idoly“, například Chryslera Imperial le Baron nebo Renaulta jednadvacítku. A ovšem Porsche 911 - to pro jeho geniální krásu obdivuji dodnes.

Usoudí z toho pan Erat, že jsem jako dítě prožíval erotické bouře před obrázky těchto vozů? Patrně nikoli, protože by z téhož musel „obvinit“ každého normálního kluka. Neznám nikoho z mých kamarádů, kdo by se v době, o níž je řeč, nezajímal o auta.

A pak jsem měl také své oblíbené zvíře. Tehdy to byl slon indický (Elephas maximus) – dokonce jsem si ve svém  pokoji vystavil jeho obrázek. Znamená to snad, že jsem byl zoofil?

Jistě, i já jsem měl své ženské idoly, z oněch tří to byla pouze BB, ovšem mému vkusu vyhovovaly jiné typy – jenom pro ilustraci z pozdějších let uvedu tři jména: Ornella Muti, Sophie Marceau a Demi Moore (pro pana Erata: nejde o idoly mých dětských let, ale o příklady ženské krásy, která mě oslovila).

Můj oponent dále napsal, že ani mé sny nebyly o ženách, ale o obnovení izraelské ambasády v Prahy. Opět: nerozlišuje mezi snem jako takovým (v nich se v oněch letech ženy samozřejmě objevovaly) a mezi snem jako přáním – a takových snů máme každý plnou nůši. Snů (ve smyslu přání) všeho druhu. Navíc můj sen o obnově izraelské diplomatické mise pochází spíše s pozdější doby a s mým sexuálním životem neměl pranic společného.

Opět musím položit zdvořilou otázku. Pokud v době našeho dětství někdo neměl kolo „favorit s beranama“ a snil svůj sen, že ho třeba k Vánocům dostane, máme si to vysvětlit tak, že měl také skutečné sny o tom, jak s tímto bicyklem kopuluje?

Pokud v těchto souvislostech uvažuje pan Erat, není divný spíše on?

Před časem jsem v jakési souvislosti uvedl, že mám v ložnici velký obraz Jeruzaléma. K tomu pan Erat: „No nic, v našem věku je každý podpůrný důvod k rekci dobrý.“

Pominu technické nepřesnosti, jako že jde o „velký plakát – tapetu“ (je to obraz, který jsem dostal jako dar od kamaráda v Německu), a že jedinou zajímavou stavbou na panoramatu Jeruzaléma je mešita, která mi prý na sexuálním apetitu neubírá, což je hodné ocenění (Skalní dóm se zlatou kopulí, kterou má pan oponent z internetové stoky zřejmě na mysli, není mešita, ale islámská svatyně) a uvedu pouze fakta.

Obrázek izraelské metropole mám v ložnici nikoli jako podpůrný erotický prostředek, nýbrž pouze proto, že vzhledem k prostorové dispozici našeho bytu mám v její části umístěn svůj PC koutek – i s obrázky a symboly, které jsou mi nejbližší. Například nad postelí jsme měli dlouhá léta velké foto kanadské části Niagarských vodopádů, se ženou našeho oblíbeného místa v Kanadě. Domnívá se snad pan Erat, že i tento záběr byl do ložnice umístěn ze sexuálních důvodů? Ujišťuji ho, že nikoli.

Troufnu si tvrdit, že velká část čtenářů tohoto článku má v ložnici nějaký obraz, plakát či tapetu. A že nemalé množství těchto vyobrazení nemá prvoplánově podpůrný erotický účel, ale spíše estetický.

V opačném případě bychom totiž podle uvažování pana Erata byli „divní“ prakticky všichni.

Nicméně, ač to může znít málo pravděpodobně, za podobná vyjádření pánů Eratů děkuji – málo co mě v poslední době tak pobaví, jako právě jejich prezentace mé osoby.

Už jsem si zvykl na to, že mé proizraelské smýšlení „je diagnóza“ - a že jsem vlastně něco jako blázen. Což o to: jeden z největších mužů křesťanské éry, apoštol Pavel z Tarsu, to viděl tak, že bude rád bláznem pro Krista – a já budu rád bláznem pro Izrael.

Nyní jsem o level postoupil a byl pasován na sexuálního úchyla. Jaká obludnost se z internetové žumpy vynoří příště?