Šokující slova z Jeruzaléma

V sobotu 14. dubna byl z izraelského žaláře propuštěn Rajaei Haddad. Palestinský Arab z východního Jeruzaléma. Na svobodu se dostal po dvaceti letech. Jak takového vězně přivítat? S nejvyššími poctami.

Nejprve zamířil k prezidentovi Palestinské autonomie Mahmúdu Abbásovi, který mu věnoval hodinu svého času. V rozhovoru pro Palestinskou TV Haddad dokonce řekl, že Abbás si kvůli tomu upravil program.

V civilizovaném světě přijímá nejvyšší představitel vězně propuštěného z žaláře v sousední zemi obvykle tehdy, jde-li o nevinnou osobu, stíhanou, odsouzenou a zbavenou svobody nespravedlivě.

Je tomu tak i v kauze Haddada? Dozvíme se na konci článku.

Zatím se seznamme s tím, co následovalo po přijetí u Abbáse. Velká párty na Haddadovu počest. Konala se ve východní části izraelského hlavního města (pro méně znalé politické geografie: ve východním Jeruzalémě) za účasti vysokých politiků Fatahu. Tedy té organizace, která je součástí širší formace PLO, s níž Izrael uzavřel Dohody z Oslo – předpokladem bylo, že se PLO (a tedy i Fatah) vzdá terorismu, rozumí se, že i jeho podpory.

Monitorovací institut MEMRI, který sleduje blízkovýchodní média, na svém webu uvádí výroky dvou představitelů Palestinskoarabské autonomie, kteří se oslavné párty zúčastnili.

Nejprve slova Adnana Ghaitha, šéfa jeruzalémského výboru Revoluční rady Fatahu:

• Nejprve mi dovolte pozdravit naše vězně, kteří strádají v žalářích. Zde, v našem hlavním městě Jeruzalémě, vítá náš lid lídra, hrdinu a bojovníka, který obětoval dvacet let pro Jeruzalém, Palestinu a náš úžasný národ.

Pak před kameru předstoupil Jamal Muhaisen, člen ústředního výboru Fatahu. Pravil:

• Jsem velmi šťasten, že se mohu připojit k lidu Jeruzaléma, našeho věčného hlavního města, abych přivítal rytíře Fatahu, který strávil dvacet let ve věznicích izraelských okupantů při obraně naší země, našeho lidu, naší nezávislosti a svobody. Tato párty je vyjádřením loajality k vězňům, hrdinům. Je také vzkazem okupantům, že záležitost vězňů a mučedníků představuje nepřekročitelnou linii.

Zbývá odpověď na poslední otázku. Čím se rytíř a hrdina Rajaei Haddad tak zasloužil o svůj národ, že je mu vzdávána taková pocta?

Inu, 20. listopadu 1997 si spolu se svým komplicem Aymanem Al Šarbatim vyhlédli na jeruzalémské ulici Hagai dva židovské studenty. Haddad měl funkci „pozorovatele“ - jakmile se oba Židé přiblížili, dal Al Šarbatimu znamení a ten zahájil palbu z kalašnikova. Jednoho studenta zavraždil, jmenoval se Gabriel Hirschberg, druhého vážně zranil.

Haddad byl za spolupachatelství odsouzen na dvacet let, Al Šarbati je ve vězení dosud.

Sečteno a podtrženo: Rajaei Haddad není žádný hrdina, ale prachsprostý arabský terorista. Tím, že ho Abbás vřele přijal a zmínění dva představitelé Fatahu o něm mluví jako o hrdinovi a rytíři, pouze znovu potvrdili: nejen Hamas, Islámský džihád či Hizballáh jsou teroristické organizace, ale také Fatah, když oslavuje teroristy jako udatné reky.

V takřečených dopisech o vzájemném uznání, kterými odstartoval mírový proces mezi Izraelem a reprezentací palestinských Arabů, se tehdejší šéf PLO Jásir Arafat (9. září 1993) zavázal, že

• …PLO se zříká použití terorismu a dalších násilných metod a přebírá odpovědnost nad všemi částmi PLO i jednotlivci, aby zajistila jejich souhlas, zabránila násilnostem a potrestala ty, kdo je vyvolávají …

Nebetyčný rozdíl mezi tímto slibem a realitou je přesně tím důvodem, proč dosáhnout míru s palestinskými Araby je možno toliko za pomoci zázraku.