Slovo ke konci roku: Důvod k vděčnosti

Před svátky mi manželka řekla, že ji mrzí, že má pro mě málo dárků. „Největší dárek jsi pro mě ty,“ říkám jí – a tentokrát to nebyla pouhá fráze. „Kdyby to dopadlo špatně,“ dodal jsem, „byl bych letos o Vánocích sám.“

Toho jsem si plně vědom. Neboť  rok 2017 byl pro nás zlomový.

V prosinci roku 2016 měla manželka nastoupit na operaci. Předpoklad byl, že se ještě do Vánoc vrátí domů. Všechno se ale dramaticky změnilo.

Odvezli jsme ji do nemocnice, ubytovali (na nadstandardním pokoji, ač se tomu bránila, sama je raději mezi lidmi), rozloučili se – a odjeli domů. Nedlouho po návratu telefon. Žena mi sdělila, že jí při předoperačním vyšetření našli vážný nález na plicích. Akutně ji vezou do jiné nemocnice v témže městě na plicní oddělení k dalšímu vyšetření. Plánovaná operace samozřejmě odpadá.

Blesk z čistého nebe. Co jiného jsem mohl v tu chvíli dělat než padnout na kolena a prosit o pomoc Toho, jehož příchod na svět jsme si měli zanedlouho připomenout.

Ne, nestydím se za to, maje na paměti Ježíšova slova z Lukášova evangelia:

• Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohož se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých andělů. (Luk. 9:26)

Podvědomě jsem pak odešel oknu – a vidím, že před domem stojí s autem náš Tomáš. Přijel si pro nějaké věci, takže jsem mu tu Jobovu zprávu sdělil hned za čerstva. Vydali jsme se neprodleně tam, odkud jsme přijeli. Na hodinovou cestu zpět do nemocnice.

Nástup na plicní operaci byl v neděli na Nový rok, samotný výkon pak den poté. Těmto termínům odpovídaly Vánoce a Silvestr – byly plné obav i naděje. Obojí bylo na místě: šlo o vážné věci a jsme jen lidé. Třtiny, klátící se ve větru. Nejsme v tom ale sami – kdo má víru, má i naději.

Ne, nebudu se utápět v podrobnostech. Dodám jen, že obě operace dopadly dobře. Natolik dobře, že jsme se mohli se ženou vydat v září k Rudému moři. A hlavně – o Vánocích jsme byli spolu. Není to tak samozřejmé, jak jsme si dříve mysleli. Když si připíjíme „Na zdraví!“, není to jenom proto, že se to tak říká (jinde zase říkají „Na život!“). Je za tím nová zkušenost roku 2017.

A tato zkušenost mě osobně vede k velké vděčnosti. Za to, že mé modlitby byly vyslyšeny. Posílám vzhůru poděkování Tomu, jenž toho pro nás tolik dobrého vykonal: „Pane, děkuji!“

Také proto mám ve své péefce 2018 prosté, ale upřímné přání: „Lepší nový rok všem!“ Snad mu teď lépe společně porozumíme.