Slovo ke Dni smíření

V úterý (8/10) večer začal v Izraeli nejvýznamnější svátek židovského kalendáře. Yom kipur, Den smíření. Zjednodušeně: den pokání a odpuštění. Svátek má nejen duchovní, ale i válečnou dimenzi.

Paradox? Jeden z největších.

Na Jom kipur roku 1973 občanského letopočtu zaútočily armády Egypta a Sýrie spolu se svými spojenci na dvou frontách na izraelská postavení – na Sinaji podél Suezského průplavu a na Golanských výšinách.

Bylo to podruhé v nedlouhé historii moderní židovské republiky, kdy jí šlo o holou existenci. Poprvé v okamžiku jejího zrodu - v květnu 1948; podruhé v říjnu 1973.

Dnes víme to, co jsme v prvních dnech jomkipurské války netušili: že podlý útok v čase pro Židy nejposvátnějším Izrael ustál, ba vojensky zvítězil, byť za cenu obrovských obětí. Že na izraelské straně došlo k fatální chybě v úsudku, především na  straně zpravodajských služeb v oblasti  vyhodnocení blížícího se nebezpečí. 

Kromě toho: také na straně nepřátel Izraele došlo  k chybě v úsudku. Podlehli iluzi, že Izrael je možné vojensky porazit.

Navzdory nepříznivým okolnostem ukázali Izraelci nebetyčnou sílu ducha. Byli s to nejen se ubránit, ale převzít iniciativu – a nebýt mezinárodního tlaku, dokázali by se v Egyptě dostat hodně daleko na západ od Suezského průplavu a na syrské frontě by jistojistě dobyli Damašek.

Pro egyptského prezidenta Anwara Sadata byl průběh války lekcí, která ho o čtyři roky později přivedla do Jeruzaléma a vyústila do podepsání mírové smlouvy mezi oběma zeměmi. Pochopil, že výše zmíněná iluze byla pouhou iluzí. Naproti tomu vládci v Damašku se z porážky ve třiasedmdesátém nepoučili a setrvávají ve vztahu k Izraeli na nesmiřitelné pozici. K vlastní škodě.

•

FOTOODKAZ

Jeden z izraelských památníků padlým v jomkipurské válce. V Tel Saki na Golanských výšinách. Pro zobrazení klikněte  ZDE