Slovo k vlajce EU na Hradě

• S vlajkou Evropské unie se to má tak trochu jako se snubním prstýnkem. Někdo ho nosí, někdo nikoli. To se týká především mužů. Všiml jsem si, že manželkám z velké většiny na ruce nechybí.

Neexistuje povinnost prstýnek nosit. Jde pouze o jakýsi úzus, zvyklost. O čem vypovídá? Že jeho nositelé jsou ženatí, dámy vdané. V zásadě o ničem víc. Pokud muž prstýnek nemá, neznamená to, že svoji ženu miluje méně než manžel s prstýnkem. Přesto muž bez prstýnku může čelit otázce: ty se stydíš za to, že jsi ženatý? Do tohoto vztahu jsme přece vstupovali dobrovolně a při plném vědomí toho, co děláme.

S EU se to má svým způsobem podobně.

Vyvěsíme-li na nejčestnějším místě státu vedle národní vlajky také vlajku unie, má to asi stejný význam jako prstýnek na manželově prsteníčku. Dáváme tím najevo svoji příslušnost k EU. Nikoli to, že se vším, co se uvnitř unie děje, nutně souhlasíme. (I muži s prstýnkem procházejí manželskou krizí.)

Prstýnek jako ženatí muži mít můžeme, ale také nemusíme.

Vlajku EU na Hradě také mít nemusíme. Léta tam nevlála – a nic se nedělo. Stejně tak ji tam ale mít můžeme, nyní tedy máme – a opět se nic světoborného neděje. Jde o pouhé vizuální vyjádření existujícího stavu.

Lehce šokující není vlajka EU na stožáru prvního hradního nádvoří, ale něco jiného. Jak některé osobnosti dokáží tuto záležitost interpretovat.

Se zájmem jsem čekal, jaký obsah dá bývalý spolupracovník prezidenta Klause Petr Hájek svému novému webu Protiproud. Stránky jsou na světě a nabízejí více než neotřelý pohled na naši současnost. V článku „Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky!“ (3. 4.) nabízí neuvěřitelnou interpetaci týkající se středečního vztyčení vlajky.

Pomiňme urážky typu, že prezidentská kandidatura Karla Schwarzenberga byla snahou obsadit Pražský hrad havlistickou falangou nepolitické politiky maskovanou položivou loutkou „starého knížete s čírem“.

Pro naše téma jsou podstatnější jiné postřehy týkající se Hájkova uvažování.

Namátkou: Vlajka EU = modrá říšská vlajka s 12 pěticípími hvězdami. Miloš Zeman = kolaborant, srovnatelný se státním prezidentem Emilem Háchou. Soudobé sdělovací prostředky = protektorátní média.

Čtěme ale dál pana Hájka:

T.G. Masaryk i Edward (správně se píše Edvard – pozn. L. S.) Beneš byli prezidenty republiky.  Emil Hácha Staatspresident říšského protektorátu Böhmen und Mähren. Po Mnichovu a odchodu svého předchůdce byl nejprve také zvolen prezidentem republiky. Od 16. března 1939, kdy také „pozval na návštěvu“ říšského kancléře, aby jej nechal na Hradě podepsat Výnos o zřízení protektorátu, byl už pouze „státní prezident“. A na Hradě zavlála vlajka s hákovým křížem.

Pak následuje:

Symbol má obrovskou moc. Pracuje s pocity a city uloženými hluboko v lidském srdci a mysli. Dokud jsme se mohli spolehnout, že alespoň Hrad kolaborantům vzdoruje, měli jsme kotvu, která z naší státní samostatnosti dělala živou otázku. I v době, kdy většina politiků už vlajku jako problém neviděla.

Někteří ze zbabělosti, jiní z psí oddanosti k nové Říši, ještě jiní, většinou socialisté, z disciplinovanosti vůči Socialistické internacionále, která „federální“ protektorát nad někdejšími suverénními státy má nadiktovaný staronovým vládcem Evropy – Německem – coby hlavní nástroj pro moderní „tyranii s lidskou tváří“. Mezi ty posledně jmenované patří i státní president Miloš Zeman.

Neupírám Petru Hájkovi vyjadřovat jakékoli názory. Přiznávám: v lecčems s ním i souhlasím. Udivuje mě však jeho záliba ve srovnávání unijních symbolů se symboly nacistickými. Ve srovnání EU s Velkoněmeckou říší. To je totiž velice nebezpečné a hluboce urážející.

Tím, že mezi demokratický útvar a zvěrský totalitní režim klade rovnítko, dopouští se nejen nepřípustného očerňování prvního (budiž, EU to přežije), ale především – absolutně nepřípustné relativizace druhého.

Vůči unii můžeme mít tisíc a jednu výhradu. Ovšem srovnávat ji s nacistickým Německem, které rozpoutalo nejničivější válku v dějinách, vyvraždilo šest milionů Židů, zavinilo smrt milionů dalších a těm, co přežili, připravilo peklo na zemi? K něčemu tak nízkému se může snížit jen … Petr Hájek a nemnoho jemu podobných.

Je příznačné, že v české společnosti člověk s takovýmto uvažováním mohl obsadit důležitý úřednický post v nejvyšším patře mocenské pyramidy.

S trochou nadsázky můžeme říci: když jsme na Hradě přežili Petra Hájka s jeho prazvláštními názory, snadno přežijeme i vlajku EU na hradním stožáru.