Slovo k premiérovi aneb Nejsme stádo ovcí

S mimořádnou pozorností sleduji dění kolem ministerského předsedy, neb celou tu záležitost považuji za mimořádně závažnou, mající mezinárodní přesah. Ale abych vše zasadil do správného rámce: nejde o premiéra ČR.

Jde o premiéra státu rozlohou sedm a půl krát menšího než naše republika, přesto ale podstatně významnějšího. Asi jako má jedna zápalka hořící u otevřeného barelu s benzinem větší „význam“ než tisíc sirek bezpečně uložených doma v kredenci.

Jde o premiéra Libanonu Saada Harírího. Informační turbulence, které provázejí to, co se kolem této osobnosti nyní děje, jen dokreslují, jaké poměry a vztahy mezi státy v regionu Středního východu  panují. V regionu většinově muslimském. Ovšem muslimové se shodnou v zásadě na dvojím: že Alláh je jediný Bůh a že Mohamed je jeho Prorok. V mnohém dalším jednota nepanuje, vždyť základní dělení na sunnity a šíity má svůj prapočátek v tom, že každá z obou skupin uznává jiné nástupnictví po Prorokovi.

A model sunnité vs šíité se transformoval i do současného politicko-vojenského konfliktu, který můžeme zjednodušeně definovat jako válku Rijádu & spol. s Teheránem & spol., případně v opačném pořadí.

Do toho vstoupil „případ Harírí“. Na začátku listopadu přiletěl premiér Libanonu na pozvání do Saúdské Arábie, odkud v sobotu 4/11 oznámil v televizním vystoupení stanice Al Arabiya svoji demisi. V řeči ostře protitiíránské („Kdekoli se Írán angažuje, není nic než devastace a chaos. ... Írán má silnou touhu destruovat arabský svět.“), v řeči, v níž uvedl, že nechce skončit jako jeho otec (někdejší premiér zavražděný prosyrskými silami), neboť politické klima v Libanonu připomíná atmosféru té doby (2005).

Už to bylo neobvyklé, že Harírí neoznámil demisi doma, ale v cizině.

Libanonský prezident Michel Aún ovšem demisi nepřijal. Žádá, aby s Harirím před jakýmkoliv jeho rozhodnutím odejít hovořil, a to na domácí půdě. A protože premiér stále zůstává v Saúdské Arábii, objevily se zvěsti o tom, že byl v Rijádu zadržen, že mu byl odebrán mobil a dokonce, že Saúdové si chtějí vynutit, aby ho na postu šéfa vlády nahradil jeho bratr Bahaa, který by nasadil ostřejší kurs vůči Hizballáhu, mimochodem členu současné koaliční vlády v Bejrútu. Už to samo o sobě, viděno pohledem člověka ze Západu, je minimálně neobvyklé: že v kabinetu zasedají zástupci teroristické organizace. Navíc je Hizballáh spojen pupeční šňůrou s Íránem, který považuje jak „saúdský blok“, tak Izrael za největšího "destabilizátora" a sponzora terorismu v celém regionu (a koneckonců i mimo děj – viz krvavý masakr v Buenos Aires v roce 1994).

Spekulace kolem Harírího, tedy že byl v saúdském království nějakým způsobem omezen na svobodě, přiživila jeho reakce citovaná deníkem Jerusalem Post, který napsal, že když byl lidmi z jeho okolí kontaktován a tázán, zda se do Libanonu vrátí, odpovídal obvyklým „inšalláh“, tedy dá-li Bůh, bude-li to Boží vůle. Nic konkrétního. Tato informace se v médiích objevila 9/11, kdy byl rovněž citován libanonský ministr vnitra Nohad Machnouk z Harírího hnutí Future Movement, který na  zvěsti o tom, že byl premiér mohl být nahrazen svým bratrem uvedl, že o těchto věcech se bude rozhodovat v Libanonu na základě voleb a dodal: „Nejsme stádo ovcí nebo kus pozemku, jehož vlastnictví může být změněno převodem z jedné osoby na druhou."

Zvrat nastal v neděli 12/11, když Harírí poskytl rozhovor libanonské televizi FUTURE TV, která má blízko k jeho stejnojmennému politickému hnutí a v němž sdělil několik zásadních informací: v Saúdské Arábii se cítí být svobodný („Kdybych chtěl odjet zítra, odjel bych.“), dále, že „velmi brzy“ se do Libanonu vrátí, aby předložil demisi v souladu s procedurálními pravidly; mimoto uvedl, že Saúdové si přejí, aby Libanon držel v regionálním konfliktu neutrální pozici (tedy aby nestranil Íránu) a dále připustil, že by rezignaci odvolal, pokud stejnou pozici zaujal také Hizballáh. Což je ovšem požadavek, na který teroristé – spojenci Íránu, sotva přistoupí.

Už z toho plyne, že libanonská politika je zamotanější než sluchátka do mobilu, která jen tak pohodíte do tašky – a hlavně, budoucnost této země je plná otazníků, ať už Harírí odstoupí nebo ne. Ovládá-li nějaký stát zásadním způsobem teroristická organizace a její milice, nikoli centrální vláda a její vojsko, je to problém a nekonečný zdroj vnitřních, a v případě zahraničního vměšování také mezinárodních problémů. Přesně v tom je Libanon „až po uši.“

A teď porovnejme: neblahou situaci kolem libanonského premiéra a povolební vyjednávání v České republice. Co má větší mezinárodněpolitickou váhu?

•

... Saad Harírí při rozhovoru ve vysílání stanice FUTURE TV v neděli 12/11/2017. (Zdroj: Web stanice)

... mezitím Libanonci dávají najevo, že si přejí návrat svého premiéra. (Zdroj: Ynetnews)