Slovo k portrétu

•  Tentokrát blog na lehčí téma. Takovým snad je oficiální portrét nového prezidenta. Také jsem jej s napětím očekával, protože ke státním symbolům chovám respekt odjakživa.

Vzpomínám si, byl jsem ještě teeaneger blíže k dvacítce, když mi rodiče domluvili s jedním jejich známým focení. Byl to profesionál. Nešlo o portrét, nýbrž o celkový snímek v mém podkrovním mládeneckém pokoji.

Je to už čtyřicet let, a přesto jako by to to bylo včera. Jméno toho pána si už nepamatuji, ale docela jasně si vybavuji jeho upozornění: „Máš varhánky na ponožkách.“

„Ty tam stejně nebudou vidět,“ odvětil jsem se vzdorem příznačným pro onen postpubertální věk.

„Budou, nebudou, jako fotograf jsem povinen tě na to upozornit,“ reagoval věcně na moji hloupou poznámku. Dodnes se tímto principem při focení lidí okolo sebe řídím (čímž jim pěkně lezu na nervy).

Včera (10/2) spatřila světlo světa oficiální prezidentská fotografie Miloše Zemana. Ačkoli se na serverech včetně webu Zemannahrad.cz objevily snímky dva, jeden na výšku s viditelně založenýma rukama a jako druhý její na šířku vytvořený ořez, předpokládám, že oficiálním portrétem je ten na výšku.

Jelikož se považuji za progresivního konzervativce, netradiční pojetí jsem uvítal. Jako dítě jsem viděl v osmašedesátém roce kdesi ve výloze obrázek prezidenta Svobody s přiloženou jednou rukou k hlavě s ukazováčkem vztyčeným ke spánku – a bylo to, jak se říká, dost dobré. Proč při portrétování nezakomponovat ruce portrétovaného do celkové kompozice? V tomto bodě má fotograf Slavík moje sympatie.

Zlé jazyky sice tvrdí, že tím (a také vhodným použitím stínu) autor vyřešil problém s „třemi“ (tvrdí sám jejich nositel) bradami, ale budiž. Účel světí prostředky (někdy je to i akceptovatelné).

Kolegyně blogerka Pavla Brychtová v zasvěcenějším článku na toto téma ( odkaz ZDE) upozornila na to, co nám mužům snadno unikne – na viditelnější vrstvu make-upu na tvářích MZ. Jinak podle ní je foto OK.

Obecně se s ní mohu ztotožnit,  mám ale tři výhrady (k portrétu, nikoli k jejímu článku).

Jedna je méně závažná. Trochu mi vadí, že díky založeným rukám není vidět uzel kravaty. Nejspíš to jinak udělat nešlo, ale je to totéž, jako kdyby si královna Alžběta vzala na focení vzácný náhrdelník, který by pak skryla podobným způsobem. Vždyť dobře uvázaný uzel (ne tak příšerně, jak to vidíme na oficiálním snímku MZV, také uveřejněném na blogu zmíněné Pavly Brychtové) je cosi jako třešnička na dortu.

Zásadnější výhradu mám k manžetám košile. Jednak jsou příliš vystrčené z rukávů saka a navíc měly být o několik centimetrů vytažené blíž k zápěstí (to je onen „princip varhánků“). Taktéž hodinky, u nichž je jistě dobré, když zpod manžety decentně „vykukují“. Přestože je MZ levicovou osobností, na eleganci by mu přidalo, kdyby použil manžetové knoflíky, ovšem tak, aby byly alespoň zčásti vidět. Je jistě možné namítnout, že při posunutí rukávů a manžet dojde k zakrytí hrudní části kravaty, ale ta v použité verzi portrétu stejně není příliš patrná.

Do třetice: poněkud rušivě působí ve středu nad čelem mírný odlesk před přední částí vlasů. Bez něj by byl portrét dokonalejší.

Toto vyjádření budiž chápáno jako projev dobré vůle nevoliče MZ a výraz elementární úcty k vítězi. Neb v případě portrétu hlavy státu se rozhodně nehodlám řídit heslem čím hůře, tím lépe.