Slovo k poděkování Aleše Preslera pánům Babišovi a Bangovi

Kolega Presler zveřejnil v neděli 15/7 své „Poděkování Andrejovi Babišovi (a Patriku Bangovi) za svobodu projevu na těchto stránkách“. Kouzlem nechtěného tím připustil, že všechno mohlo být jinak.

Myšleno: že Andrej Babiš mohl omezit svobodu projevu na stránkách iDNES, tedy i na blogu. Přesně z toho měli mnozí vážné obavy, když v roce 2013 Agrofert v čele s AB přebíral MF DNES a jiná média.

Andrej Babiš tehdy řekl:

• „Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře.“ (Dle serveru Echo24 z 5/5/2017 toto prohlásil AB na záznamu České TV z 27/6/2013.)

Je sice pravda, že AB dal veřejný slib týkající se práce redaktorů, ale snad do toho lze zahrnout i aktivity týkající se blogů.

Ve svobodné společnosti je svoboda médií považována za samozřejmost, ba za jeden ze sloupů jejího správného fungování. Když blogy na iDNES vznikly (2007), nebylo o spojení Agrofertu s MF DNES/iDNES ani vidu ani slechu – a jaksi automaticky se předpokládalo, že blog bude respektovat elementární svobodu slova (v politickém slova smyslu) a že jedinými mantinely budou pravidla obsažená v kodexu. Agrofert koupil obě média, jak již uvedeno, o šest let později, a i když si nový majitel může ve své firmě dělat co chce, bylo by obtížně představitelné, že by nějaký podnikatel koupil např.  zavedenou automobilku a svévolně zasáhl do výroby tak, že by nařídil vyrábět auta bez blinkrů.

Je to záměrně přehnaný příklad – ale takové auto by bylo nepoužitelné. Tedy z mnoha důvodů i neprodejné.

Stejná pravidla platí v obecné rovině i pro nákup/vlastnictví médií. Je sice možné – a položme si otázku, zda se to v případě MF DNES/iDNES do jisté míry nestalo -, že nový majitel podlehne pokušení do obsahu novin/serveru nějakým rafinovaným způsobem tu a tam zasáhnout, ovšem aby AB ve svých novinách (od roku 2017 jsou ve svěřenském fondu) takříkajíc natvrdo „zakázal svobodu slova“, to snad skutečně nehrozilo. A to z principu, který byl od počátku jasný i Andreji Babišovi, proto ten veřejný slib citovaný výše.

Kolega Presler sice píše o tom, že blogeři mohou „u Andreje“ téhož Andreje svobodně urážet (i to se, žel, děje), nicméně v zásadě jde právě o onu svobodu slova. Pokud by ji pánové Babiš a Banga brutálně potlačili, pak bychom měli nakročeno před listopad 89. Neudělali to – a jistě je možné jim za to veřejně poděkovat.

Ovšem děkovat v demokracii někomu za to, že respektuje elementární demokratické principy? Není to poněkud zvláštní – a politicky poněkud dvojsmyslné?

Andrej Babiš jako oligarcha a vrcholný politik v jedné osobě jistě představuje „1000+1“ nebezpečí pro polistopadový demokratický režim, ale že by chtěl zavést na blogu iDNES cenzuru a trestat všechny své kritiky (třeba rušením jejich blogů či „ztrátou íček“), z toho jsem ho nikdy nepodezíral.

Kolega Preslel ve mně vzbudil (jistě nechtěně) obavu, zda něco takového vážně nehrozilo, když mu tak okázale děkuje za respekt ke svobodě slova.