Slovo k druhému kolu aneb Začátek snů

Povinnosti způsobily, že jsem musel opustit rodinný krb v okamžiku, kdy Miloš Zeman začal v televizi pronášet své poselství poté, co v prezidentské volbě zvítězil. Měl jsem proto více času na lízání ran.

Neboť také patřím do tábora poražených.  Stejně jako před pěti lety.

Cestou na spoj veřejné dopravy jsem si srovnával myšlenky a vzpomněl si na dvě osobnosti. Na krále Šalomouna a herečku Angie Harmonovou. Na Šalomouna, který poté, co se stal třetím panovníkem sjednocené staroizraelské monarchie, v odpovědi na to, co by si od Nejvyššího přál, uvedl moudrost.

Na Angie Harmonovou, kterou známe mimo jiné z amerického krimiseriálu Vraždy na pitevně, kde hraje detektiva Rizzoliovou, jsem myslel zase z toho důvodu, že je oddanou křesťankou kladoucí důraz na důležitost modlitby. V jednom rozhovoru uvedla, že se modlí všude, třeba i ve sprše. Tedy tam, kde je sama.

I já jsem v sobotu odpoledne kráčel sám. Dvacet minut mi trvá cesta k dopravnímu terminálu – a část tohoto času jsem věnoval znovuzvolenému prezidentovi. Jsem víc jeho kritikem než fanouškem. Pána pánů jsem v tiché modlitbě poprosil, aby mu dal moudrost (jako Hospodin kdysi Šalomounovi) a obdařil ho pravdomluvností. Neboť obojího jemu i nám bude nyní zapotřebí.

Lid demokraticky rozhodl, jakého chce mít na Hradě vladaře. Nezbývá než vladaři blahopřát, stojí-li za gratulaci od občanů, kteří mu hlas nedali – a modlit se za něj. Voličský lid dal ale také ve své většině najevo, že chce mít i nadále na Hradě pány Ovčáčka, Mynáře a Nejedlého, že mu nevadí účelové polopravdy i zjevné nepravdy, jakož i vulgarity z úst hlavy státu, chování nedůstojné člověka, který se hlásí k odkazu TGM, ohýbání konstituce, dehonestace všech, kdo byli z rozhodnutí „mocnáře“ zařazeni do množiny nepřátel, snižování hradního majestátu. Možná to této části české společnosti, národa Husa, Komenského, Palackého, Havlíčka a Masaryka, dokonce imponuje. Jsou to ale paradoxy, pane Vaňku. Jako by na morálním profilu prezidenta republiky už tolik nezáleželo. Zklamání? Ne malé, proč to nepřiznat.

Mnozí jsme chtěli změnu k lepšímu – a dopadlo to jako vždycky, chtělo by se říci. Nebylo nás málo. Přes 2 miliony 700 tisíc. To je nadějné. Základní poučka demokracie říká, že jde o vládu většiny s respektem vůči menšině. Bude vítěz ctít toto pravidlo, anebo nás čeká další boj s „pražskou kavárnou“, další hloubení příkopů? Soudě podle toho, co ve vysílání Radiožurnálu řekl v sobotu 27/1 před půl šestou večer hradní kancléř Mynář, spíše to druhé. (Volná interpretace: Klub z okresního přeboru, tedy Drahoš & spol., prohrál s FC Barcelona, což má být MZ a jeho tým. Čili: Pražská kavárna tvořená amatéry drtivě poražena profesionály.) Jak v témže pořadu konstatoval renomovaný politický analytik Českého rozhlasu Petr Nováček, příkopy budou i nadále hloubeny proto, že „Miloš Zeman nic jiného neumí“. Ani stopa po nějaké velkorysosti vítěze. Pochmurná vyhlídka.

Závěrem poznámka k incidentu v TOP Hotelu, kde lidé ze Zemanova týmu napadli novináře. Prostudoval jsem si dnes ráno dostupné materiály a musím konstatovat: jak příznačné. Prapříčinou incidentu je alkohol. Skoro by se chtělo říci: jaký pán, takový krám. Znovuzvolený prezident má k alkoholu pozitivní vztah a tak to, co se stalo, není až takovým překvapením.

Opět vyplulo na povrch, jakým druhem lidí se prezident obklopuje.

Když na Nový rok 2014 vybuchla v ruce velvyslanci Palestinskoarabské autonomie v Praze kniha naplněná semtexem a výbuch onoho nešťastníka zabil, mnoho z nás také napadlo: jak příznačné. Kde jinde už by mělo k něčemu takovému dojít, když ne na palestinském zastupitelském úřadu. Kdo s čím zachází, s tím také schází. U zemanovců je to podobné.

Příznačná je i reakce Jiřího Ovčáčka. Nejprve tvrdil, že ho to nezajímá. Posléze ale otočil (patrně když zjistil, že bagatelizace skandálu je neuržitelná) a nabídl napadeným novinářům jako „určitou omluvu“ posezení u kávy.

Ne, pane tiskový mluvčí, to není o omluvě ani o posezení u kávy.

Chce to něco jiného: Nechlastat. A jít v tom příkladem. Řeči o tom, že pijan whisky Churchill vyhrál válku a abstinent Hitler ji prohrál jsou líbivými žvásty k ničemu. Anebo byly „novinářské hyeny“ svědky dalšího případu těžké virózy? Mluvčí pražské záchranky to ovšem viděla takto: „Určitou roli v jeho zdravotním stavu hrál alkohol."

Jak také jinak.