Sex otrokyň aneb To nejděsivější, o čem jsem kdy psal

•  Před několika dny byl civilizovaný svět šokován manuálem Islámského státu (IS) obsahujícím „pravidla“ pro braní žen do otroctví. To samo o sobě je v 21. století vrchol zvrácenosti. Obsah „vyhlášky“ jej ještě překonává.

Příručka má 27 článků stylizovaných do formy otázek a odpovědí. Některé z nich citovala i česká média Podívejme se na některé citované i opomenuté články poněkud podrobněji a všimněme si způsobu uvažování islamistických ideologů a žebříčku jejich hodnot.

Zatímco otroctví je v civilizovaném světě samozřejmě zakázáno, tato skupina vyznavačů islámu (působících jako IS) se řídí jinými zásadami. Problém nemá s otroctvím jako takovým, ale pouze s tím, zda je možné zotročit ženu čí dívku odpadlou od islámu.

V článku (otázce) 3 autoři návodu řeší problém, zda je možné vzít do zajetí (a následně zotročit) všechny nevěřící ženy (do tohoto termínu dále v textu zahrnuji i mladé dívky a děti). Věc se má tak: ženy lidu Knihy, to je Židovky a křesťanky, samozřejmě ano, stejně tak tzv. polyteistky, tedy ty, které vyznávají jiné než judaistické nebo křesťanské náboženství. Pozoruhodné je, že lídři teroristů IS vůbec nepočítají s ateismem. Výše zmíněné „nevěřící“ mohou být zajaty a zotročeny, o tom prý mezi islámskými učenci není sporu. Dilema ovšem mají v záležitosti žen, které od víry v Alláha odpadly. Zde někteří učenci říkají: zotročit je nelze. Jiní hlásají pravý opak.

Autoři manuálu to vyřešili, pokud jde o teorii, šalomounsky: My, Islámský stát, se přikláníme k přijetí konsenzu.

Jenom pro úplnost uveďme, že muslimky zotročit nelze. Opět alespoň teoreticky.

Když už jsme pochopili, koho zotročit lze, musíme se dále seznámit s tím, co se zajatými ženami, tedy otrokyněmi, je možné dělat – a co naopak nikoli. Ani zde nevyjdeme z údivu a neubráníme se totálnímu znechucení.

Článek 4 v otázce, zda je přípustné mít sexuální styk se zajatou ženou, odpovídá jednoznačně: Ano. Tvůrci manuálu se odkazují na Alláha Všemohoucího, konkrétně na jeho slova zapsaná v Koránu, súra 23, verše první, pátý a šestý (používám českou internetovou verzi zveřejněnou na webu Koranoislamu):

Šťastní jsou ti věřící, kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své či otrokyně, a nebudou za to pokáráni.

Na základě těchto slov mají tedy teroristé „vyřešeno“, že sexuální styk s otrokyněmi je OK. Zbytečnostmi jako je rozdíl mezi dobrovolnou souloží a znásilněním se nezatěžují.

Abychom v tom měli alespoň jakýsi základní řád, připusťme, že se zde bavíme o ženách a dívkách nad 15 let, nikoli o dětech chráněných v civilizovaném světě zákonem (pokud jde o sex s nimi). O nich níže.

Článek 5 se zabývá otázkou, zda lze mít se ženou, kterou její pán (her master) získal jako otrokyni, bezprostředně poté intimní styk. Zde teroristé IS rozlišují. S pannou ano. Pokud pannou není, musí být její děloha nejprve očištěna (her uterus must be purified first). V dostupném materiálu se ovšem neuvádí jak.

V další části otrokářského návodu se řeší problematika, zda je možné otrokyni prodat či darovat (ano), zda je přípustné oddělit matku a dítě (nikoli, pokud je v předpubertálním věku, později ano), zda může otrokář prodat ženu, kterou oplodnil (nikoli, pakliže se stane matkou) – a tak podobně.

Může také nastat situace, že manželka islamistického otrokáře získá půvabnou otrokyni a muž po ní zatouží. Smí se s ní vyspat? Článek 11 to zapovídá: Nemůže, protože otrokyně je ve vlastnictví někoho jiného.

Nyní přicházíme k nejděsivější části manuálu, totiž chování otrokářů vůči dětem. Článek 13 klade otázku: Je přípustné mít pohlavní styk s otrokyní, která nedosáhla puberty? Zvrácení autoři píší doslova: Ano, je to přípustné, pakliže je pro pohlavní styk vhodná (způsobilá – if she is fit for intercourse). Pakliže vhodná není, pak si s ní může její pán také užívat, ale bez pohlavního styku.

V kontrastu s tím se jeví jako nanejvýš útlocitný článek 12, který je věnován tomu, zda může muž líbat otrokyni někoho jiného, byť s jeho souhlasem. Něco takového je zapovězeno, neboť líbání představuje rozkoš - a ta je zakázána v případě, že muž nedisponuje výhradními vlastnickými právy k ženě, kterou touží líbat.

Příručka řeší také al-azl, tedy přerušovanou soulož. V článku 18 se praví, že muž může použít techniku al-azlu během intimního styku, a to jak se souhlasem ženy, tak bez něj. Všimněme si pozoruhodné logiky: je obtížné si představit, že by se otrokář zajímal o souhlas své otrokyně, když může coitus interruptus aplikovat dle své libovůle.

Už z toho, co jsem zde předestřel je zřejmé, že jsme nahlédli do nejtemnějšího kouta extremistického pojetí islámu. Stoupenci jeho umírněnější verze budou jistě argumentovat právě tím, že jde o ultrakrajní interpretaci. Netvrdím, že nemají pravdu, ve většině islámských států takováto šílená pravidla jistě neplatí. Na druhou stranu: ideologové IS se opírají o stejný Korán a věří ve stejného Alláha a jeho Proroka jako muslimové umírnění. Těch bych se rád zeptal: Říká se, že islám ustrnul ve středověku. Zajímá mě, kam a zda vůbec by se posunul, kdyby se Mohamed nenarodil v 6. století, ale o tři sta let dříve. Je to principiální otázka: jestli vůbec je islám schopen takové proměny, jakou v průběhu dějin prošlo křesťanství. Tedy jestli má svět naději, že (někteří) stoupenci Prorokova učení přestanou být pro naši civilizaci hrozbou.

A lídrů demokratického Západu se musím alespoň symbolicky zeptat, co navrhují dělat v případě, že odpověď na výše uvedenou otázku bude negativní.