Ruská agrese: Hlas odvahy

Jak smýšlí prostí Rusové o útoku na Ukrajinu? A co o invazi soudí ruské církve? Jsou spíše loajální k režimu, nebo si troufnou říci pravdu? Vystupují proti zlu? Netřeba si nic nalhávat. Drtivá většina nikoli.

Nelze za to nikoho lacině kritizovat. Obzvlášť ne po poslední úpravě trestního zákona ze 4. března 2022, bleskově schválené Státní dumou, Radou federace (horní parlamentní komora) a podepsané prezidentem Putinem. Připomeňme: hrozí tvrdé tresty za „veřejném šíření vědomě lživých informací o použití ozbrojených sil při obraně zájmů Ruska a jeho občanů“. I zde platí – čím „gumovější“ paragraf, tím drastičtější postih. „Lehčí“ trest: pokuta až 1,5 milionu rublů, rok nápravných prací nebo tři roky nucených prací. Maximální trest: až 15 let kriminálu.

Agresor se snaží zastrašit nejen Ukrajinu a její spojence, ale i své vlastní občany. O to větší úctu si zaslouží každý, kdo v Rusku pozvedne proti přepadení Ukrajiny svůj hlas.

O jednom takové případu referoval 3. března 2022 evangelikální server Christianity Today (obr. 1).

... obr. 1/

Článek „Hundreds of Russian Pastors Oppose War in Ukraine“ uvádí, že na tři sta ruských evangelikálních duchovních, většinou letničních a baptistických, připojilo svůj podpis pod petici, kterou můžeme bez nadsázky označit jako počin odvahy.

Petice, vlastně jakési provolání, které je koncipováno jako „výzva krajanům“, začíná biblickým textem zapsaným v knize proroka Jeremiáše, kapitola 18, verše 7 a 8:

Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého.

V samotné petici pak čteme:

„Naše (ruská) armáda provádí rozsáhlé vojenské operace v jiné zemi, shazuje bomby a rakety na města sousední Ukrajiny. Jako věřící hodnotíme to, co se děje, jako těžký hřích bratrovraždy – hřích Kaina, který zvedl ruku proti svému bratru Ábelovi.“

Signatáři dále vyjadřují přesvědčení, že žádné politické zájmy nebo cíle nemohou ospravedlnit smrt nevinných lidí. „Umírají staří muži, ženy, děti. Také vojáci na obou stranách, ničena jsou města města a infrastruktura. Kromě vojenských cílů ničí granáty a bomby nemocnice, civilní budovy a obytné budovy. Z mnoha lidí se stali uprchlíci, válečné zóny jsou na pokraji humanitární katastrofy.“

Hluboce pravdivý je následující postřeh:  „Mezi naše národy je zasévána nenávist, která pro příští generace vytvoří propast odcizení a nepřátelství. Válka ničí nejen Ukrajinu, ale i Rusko – jeho obyvatele, ekonomiku, morálku, budoucnost.“

Ruští duchovní dále připomínají Ježíšova slova, která řekl člověku, který ho při zatýkání v Getsemanské zahradě chtěl bránit mečem: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“ (Matoušovo evangelium, kapitola 26, verš 52)

Svoji výzvu končí duchovní větami: „Dnes nastala chvíle, kdy každý z nás musí nazývat věci pravými jmény. Zatímco ještě máme šanci vyhnout se trestu shora a zabránit kolapsu naší země.  Musíme činit pokání za to, co jsme udělali, nejprve před Bohem a poté před lidem Ukrajiny. Musíme se vzdát lží a nenávisti. Vyzýváme představitele naší země, aby zastavili toto nesmyslné krveprolití!“

Myslím, že tato aktivita ruských evangelikálních pastorů, kazatelů a vedoucích sborů si zaslouží přinejmenším to, aby se o ní vědělo. Ukazuje, že nejsou všichni v Rusku na straně režimu, Kremlu, Putina. Možná jich je méně než kapek vláhy na poušti – přesto jsou zdrojem naděje. Zaslouží si naši podporu a solidaritu.

Ostatně jako všichni v Rusku, kdo v těchto temných časech války na východě dávají navzdory oprávněnému strachu přednost pravdě a vystupuji proti zlu nespravedlivé války. Jsou vzácným příkladem statečnosti. Jako oněch osm, kteří 25. srpna 1968 v Moskvě pokojně protestovali proti okupaci Československa.