Řekl pravdu - a byl oheň na střeše

Web listu New York Times přinesl v sobotu 8/6 článek „U.S. Ambassador Says Israel Has Right to Annex Parts of West Bank“. V něm citoval amerického velvyslance v Izraeli Davida M. Friedmana, který vyslovil pozoruhodný názor.

Řekl to, co někteří nechtějí slyšet. Něco, bez čeho mír mezi Izraelem a palestinskými Araby nebude možný. Něco, co si mnozí myslíme dlouhá léta. Co to je?

Ambasador pravil:  Myslím, že za jistých okolností má Izrael právo ponechat si část Západního břehu, s největší pravděpodobností ale nikoli celý (Západní břeh).

Je to jeho soukromý názor, nicméně v dnešní době se jedná o slova odvahy. V době, kdy většina světa pošetile věří tomu, že mír ve Svaté zemi nastane v okamžiku, kdy se Izrael stáhne na hranice ze 4. června 1967 (5. června začala šestidenní válka). Jak naivní! Proč?

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 z roku 1967 hovoří o následujícím principu:  Respektování a uznání svrchovanosti, územní celistvosti a politické nezávislosti všech států v této oblasti, práva na život jejich obyvatel uvnitř bezpečných a uznávaných hranic.

Hranice mezi Izraelem a Jordánskem před vypuknutím šestidenní války bezpečná nebyla. Totéž platí o hranici se Sýrií – o Golanských výšinách. Proto je Izrael anektoval. Proto musí být i bývalá hranice s Jordánskem jiná než před válkou. Dohodnutá s palestinskými Araby. Musí jít o kompromis. Musí to být hranice bezpečná a uznaná.

Dokud tento princip reprezentace palestinských Arabů nepřijme, mír nebude.

Soudě z reakcí Abbáse a lidí z jeho okolí, arabská reprezentace na Západním břehu (v Judeji a Samaří) setrvává na své nesmiřitelné pozici. Ve stylu „všechno, nebo nic“. Friedmanův výrok Arabové zvaní Palestinci odsoudili, stejně jako izraelská krajní levice (strana Meretz, hnutí Peace Now) a americká levicová lobbistická organizace J Street. Podle jejího šéfa Jeremy Ben Amiho slouží Friedman nikoli jako velvyslanec USA v Izraeli, ale jako velvyslanec osadnického hnutí ve Spojených státech.

Líbivá slova – k ničemu. Ne levice, ale Friedman má pravdu. Bylo by užitečné, kdyby Arabové a levice v Izraeli i USA začala o jeho slovech přemýšlet. Bez předpojatosti. Možná by pak porozuměli i jeho další větě:

• Absolutně poslední věcí, kterou svět potřebuje, je neúspěšný palestinský stát mezi Izraelem a Jordánskem.

O to jde, protože přesně to hrozí. Jak si palestinští Arabové představují budování státu, vidíme dnes a denně v Pásmu Gazy, kde si své věci spravují sami. A tento model by měl být přenesen i na Západní břeh, aby byl Izrael teroristickým morem obklíčen z obou stran?

To snad ne.

Vážně tak velká část světa nevnímá ten propastný rozdíl? Že izraelská přítomnost na Západním břehu znamená větší bezpečnost pro občany Izraele, zatímco izraelská nepřítomnost v Pásmu Gazy po stažení z roku 2005 znamenala a znamená dramatické zhoršení bezpečnosti pro obyvatele židovského státu?

Oficiální agentura Palestinskoarabské autonomie WAFA citovala vyjádření Abbásovy strany Fatah:  Palestinci jsou oddáni míru, ale ne za každou cenu.

Občas se zapomíná, že totéž má plné právo říci i Izrael: Mír ano, ale ne za každou cenu. Ne za cenu, že bude mít na části své východní hranice stát ovládaný teroristy podporovanými Íránem.

Že něco takového není nemožné, lze dokladovat tím, co se stalo v Pásmu Gazy. Tam přece vládne teroristická organizace Hamas. A co bylo na počátku (po kompletním stažení izraelské armády a odchodu všech izraelských civilistů)? Demokratické volby, které Hamas vyhrál (leden 2006). Následovala násilná likvidace politické pozice organizace Fatah v Pásmu a masivní raketová agrese proti Izraeli.

Opakování něčeho takového na Západním břehu Izrael nikdy nedopustí.

Zamyšlení na závěr: Představme si, že by Izrael vyklidil Západní břeh, poté by na jeho území a v Pásmu Gazy byl ustaven stát Palestina a v prvních demokratických volbách by vyhrálo teroristické hnutí Hamas. Záhy by následovalo raketové ostřelování Izraele z obou částí tohoto státu – nejen z jihozápadu, ale i z východu. Co by svět říkal a hlavně dělal v takovém případě? Zase by jen impotentně „vyzýval“ obě strany ke zdrženlivosti?